Rozpadající se domy s dírami po kulkách a mrtvá sídliště. Turisticky zapomenutá Sýrie na vás dýchne atmosférou války

Debatovat o tom, jaká je v současné době v Sýrii politická situace a kdo s kým se nadále pře o území a o všemožné další záležitosti, by se dalo zajisté dlouho. Pro mě osobně je to absolutně šílené téma, které se jako lajk nepokouším a neodvažuji pochopit. Většina z nás si představí pod pojmem těchto východních zemí tzv. Islámský stát, o kterém se v současné době mluví asi nejvíce. I já se obával především toho, že vjíždím na území zmiňovaného státu, a stále mě to nechávalo v jemném neklidu. Navíc dva dny před naším odjezdem zasáhla raketa muniční sklad nedaleko hlavního města Damašku. A aby toho nebylo málo, další izraelské rakety v blízkosti metropole syrská armáda sestřelila. Nezbývalo, než se do těchto míst vypravit a zažít ten pocit na vlastní kůži.

Život v Bejrútu

Přilétáme v noci na mezinárodní libanonské letiště v Bejrútu, odkud nás řidič Rami, ze syrské cestovní kanceláře, odváží za hranice Sýrie. Vstupní víza nás nakonec vychází na 72 USD za osobu. Během rána ještě stíháme posnídat v našem hotelu v centru starého města Damašku a poté vycházíme na procházku do ulic za poznáním místního života. Společnost nám dělá průvodce Antonio, který s nadšením sděluje mnoho informací o místních zákoutích. Blouděním uličkami přicházíme až k největší mešitě města – k Umajjovské mešitě. Na nádvoří muslimského velkého komplexu se dostanete pouze bosí. Je pravdou, že vás prosincová dlažba bude mírně chladit do chodidel, ale za ty nádherné pohledy na venkovní části budovy to určitě stojí. Naleznete zde také krásné nazdobené osmiboké stavby, které dříve sloužily nejspíš jako pokladnice.

Jediný turista široko daleko

Za návštěvu rovněž stojí další ulice, kde se odehrávají nákupy všedního dne, a kde naleznete vše od čerstvého ovoce, přes sladkosti, drogerii, potraviny až po čerstvé koření všeho druhu i barev. U jednoho ze stolků nacházíme místního „moštovače“, který nám vymačká čistý džus z čerstvých pomerančů. Lidé si nás často prohlíží, protože turismus je tu po nedávné válce probíhající mezi lety 2011 – 2017 nyní opět v plenkách a my jsme pro ně nejspíše za zjevení. Když se na mě sesype hlouček místních kluků s požadavkem pořízení selfie, přemýšlím, proč obklíčil pouze mě a ne také ostatní ze zúčastněných přátel…

Následující den vyjíždíme za hranice hlavního  města a dostáváme se do města Hamá, které leží asi 200 km severně od syrské metropole. Zde máme možnost si prohlédnout nejstarší dřevěná vodní kola na světě, která jsou zároveň pod ochranou UNESCO. Městem protéká řeka Orontes, která má šedivou až černou barvu a páchne splašky. Odpad je zde, bohužel i po celé zemi, na denním pořádku a nedokážu si představit, jak by se to mohlo v dohledné době změnit.

Atmosféra války

Po cestě zpět projíždíme městem Homs. Před válkou to bylo více jak milionové město, ale nyní si neodvažuji odhadnout, kolik zde může žít obyvatel. Velká část je zničená bombardováním armádou a válkou v ulicích. Rozpadlé domy, mrtvá sídliště a čtvrti, rozstřílené budovy… atmosféra války na vás dýchne v plné síle. Pro nás, zhýčkané západní Evropany, je to naprosto nepředstavitelný výjev. S úzkostí projíždíme ulicemi, kde lze spatřit, jak se v rozbořeném domě dole v garáži nachází malý obchůdek s potravinami a život běží dál.

Přes Check pointy do Palmýry

Třešničkou se pro nás stane návštěva antického města Palmýra a stejnojmenného města v bezprostřední blízkosti. Do těchto míst můžeme vstoupit až po získání povolení od tamního ministerstva turismu, které nám zařizuje naše syrská cestovní kancelář Naya Travel & Tourism. Do poslední chvíle nebylo jisté, zda budeme moci do těchto míst vůbec přijet a vkročit. Cestou sem projíždíme nespočet vojenských tzv. check pointů, kde je potřeba zastavit a kde si vás případně vojáci „proklepnou“. Na některých se zdržíme delší dobu, ale zpravidla o nás, jako o českých turistech, kontrolující muži se samopaly již ví. V tom případě se s námi příliš nezdržují a my můžeme jet dál. Na naše zamávání a děkovný pohled často odpoví stejným způsobem.

I přesto samotná prohlídka antického města posléze probíhá za dohledu syrské armády, když s sebou vyfasujeme 3 vojáky. Celá oblast je stále pod vojenskou správou. Zmínky o osídlení Palmýry sahají minimálně do roku 1800 př. n. l. Jednou z nejvýraznějších staveb se stal Bélův chrám, který se nacházel na velkém nádvoří obehnaném zdí. V současné době se celé palmýrské město „proslavilo“ především tím, že neušlo drancování a ničení tzv. Islámským státem. Bohužel ani zmiňovaný Bélův chrám, který byl v roce 2015 vyhozen do povětří, a nespočet dalších blízkých památek, neuniklo ničení. Součástí místa je i divadelní amfiteátr, který Islamisté využívali k popravám. Ten pocit stát v těchto místech… myslím, že není třeba popisovat… Vojáci nás zavedli i do palmýrského muzea, které po válečném konfliktu a drancování zůstalo zcela zpustošené. Nakonec se na samotné pozvání nejvyššího vojenského generála celé oblasti octneme v jeho kanceláři na základně, kde nás pohostí čajem a vyprávěním o tom, jak zde zhruba probíhal válečný konflikt. Bylo to zvláštní setkání.

Naděje, že se turismus vrátí, zůstáva

Ze Sýrie odjíždíme s rozporuplnými dojmy. Smutné pohledy na zcela zničenou zemi se snažíme vyměnit za naději, že turisté, kterých si místní vstřícní lidé velmi váží, se do těchto míst začnou opět postupně vracet. I přesto, že v současnosti je nemyslitelné, že byste se do těchto míst vypravili sami na vlastní pěst bez místní cestovní kanceláře. I my bychom chtěli zcela určitě znovu zvýšit povědomí a zájem o tuto zemi, která ještě před válkou a před pár lety turisticky rozkvétala, a kterou stojí za to znovu poznat a objevit. Ať už ji v současné době vidíte z jakéhokoliv úhlu.