Klasické zájezdy stárnou spolu se svými klienty a mladá generace chce cestovat jinak než její rodiče. Jak se za posledních deset let proměnilo cestování, proč mladí lidé často odmítají velké organizované skupiny a co vedlo CK Kudrna ke vzniku nové značky Explorito? O tom jsme si povídali s Mírou Turákem – marketérem, který stál u celého projektu od prvních dat až po finální koncept.
Dlouhé roky působíš v marketingovém oddělení CK Kudrna. Jak dlouho sleduješ opadájící zájem o vaše zájezdy mezi mladou generací?
Tenhle trend sleduju už několik let. Když jsem před osmi lety do Kudrny nastupoval, bylo pro mě jako pro člověka z marketingu přirozené podívat se nejdřív do dat. Nastavili jsme analytiku, prošli čísla a bylo vidět, že věková křivka našich klientů se postupně posouvá nahoru.
Nejdřív jsme se to snažili řešit úpravou komunikace, změnami v programu i tím, že jsme některé cesty udělali atraktivnější pro mladší cestovatele. Jenže časem nám došlo, že nestačí jen trochu přebarvit klasický zájezd. Mladá generace nechce jen jiný obal. Chce jiný způsob cestování.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Když srovnáš cestování před deseti lety a dnes — co se změnilo nejvíc?
Kdybych měl odpovědět úplně jednoduše, řekl bych: všechno. A vlastně bych nebyl daleko od pravdy.
Cestování obrovsky změnily technologie, levnější doprava, dostupnost informací a dnes už i AI. Naplánovat si cestu, koupit letenku, najít spaní nebo se domluvit v cizí zemi je mnohem jednodušší než dřív. Jazyk už není taková bariéra a mladí lidé jsou navíc často jazykově dobře vybavení.
Na druhou stranu má tahle dostupnost i odvrácenou stranu. Spousta míst je přeplněná, některé lokality už turismus vyloženě bolí a čím dál víc se řeší, jak cestovat udržitelněji a s větším respektem. Dnes už nejde jen o to někam dojet. Jde i o to, jakou stopu tam necháme.
Co dnešní mladé cestovatele nejvíc odrazuje od cestování s cestovkou?
Podle mě hlavně pocit, že budou součástí velké, anonymní skupiny, která se přesouvá z místa na místo podle pevného scénáře. Mladí cestovatelé často nechtějí stát ve frontě na stejnou vyhlídku jako všichni ostatní, fotit stejný záběr jako tisíce lidí před nimi a zažívat zemi jen přes okno autobusu.
Vadí jim přeplněné atrakce, nesourodá skupina, málo prostoru pro vlastní tempo a někdy i pocit, že klasické cestování příliš zatěžuje místa, kam se jezdí. Chtějí víc svobody, menší partu, opravdovější zážitky a možnost se do místa na chvíli přirozeně ponořit.
Mám pocit, že mladí dnes nehledají jen dovolenou, ale spíš zážitek, dobrodružství nebo nějaký přesah. Vidíš to stejně?
Ano, přesně tak to vnímám. Dřív se hodně cestovalo s touhou objevovat svět v duchu velkých cestovatelů, jako byl Zikmund s Hanzelkou. Dálky, expedice, objevování neznámého. Dnešní generace to má trochu jinak. Ne nutně hůř, jen jinak.
Mladí dnes často nehledají jen destinaci. Hledají příběh. Chtějí z cesty něco prožít, něco si odvézt, někoho poznat, něco překonat nebo si potvrdit, že svět se dá zažívat naplno a zároveň s respektem. Dovolená pro ně není jen pauza od práce nebo školy. Je to zážitek, který má mít vibe, energii a ideálně i nějaký přesah.
Proč podle tebe dnes tolik fungují malé skupiny a komunitní cestování?
Malá skupina má úplně jinou dynamiku. Nejsi součástí davu, ale party. Můžeš se líp poznat s ostatními, snadněji se přizpůsobit místu, zastavit se tam, kde to zrovna dává smysl, a zažít věci, které ve velkém počtu jednoduše nejdou.
Když jsme dřív vyráželi autobusem do světa, často jsme byli široko daleko jediný autobus. I ve větším počtu jsme se dokázali v krajině ztratit. Dnes je situace jiná. Turistů je na spoustě míst víc, a pokud chceme zachovat myšlenku opravdového cestování, musíme přemýšlet jinak. Menší parta je přirozenější, ohleduplnější a často i mnohem intenzivnější zážitek.
V dnešní době si člověk dokáže během večera naplánovat celou cestu přes internet. Proč má podle tebe pořád smysl jet s organizovanou skupinou?
Je pravda, že dnes si člověk dokáže cestu naplánovat rychleji než kdy dřív. A s AI je to ještě jednodušší. Jenže naplánovat cestu a opravdu si ji užít jsou dvě různé věci.
Pořád je spousta lidí, kteří nemají čas nebo chuť sedět večery nad mapami, dopravou, ubytováním a všemi drobnými detaily. Pak jsou lidé, kteří by rádi vyrazili, ale nemají s kým. Nemají kolem sebe partu, která má stejnou chuť cestovat, stejný pohled na svět nebo podobnou míru dobrodružství.
A pak je tu úplně obyčejná věc: strach. Ne každý se chce hned vydat sám do hor, do divočiny nebo do země, kterou nezná. Cesta s pár stejně naladěnými lidmi a zkušeným parťákem, který ví, kudy kam, je pro ně ideální způsob, jak vyrazit.
V čem může být skupinové cestování pro mladé lepší než solo trip?
V tom, že odstraňuje spoustu bariér. Nemusíš všechno řešit sám, nemusíš se bát, že na to budeš sám, a zároveň nejsi zavřený v obrovské anonymní skupině.
Dobrá malá skupina umí dát cestě úplně jinou energii. Sdílíš zážitky, poznáš nové lidi, občas se navzájem podržíte, občas se spolu zasmějete věcem, které by samostatně možná tak vtipné nebyly. Solo trip má svoje kouzlo, ale parta dokáže z cesty udělat příběh, který si pamatuješ jinak.
Kdy přišel moment, kdy jste si řekli, že nestačí jen upravit komunikaci zaběhnuté cestovní kanceláře, ale že je potřeba vytvořit úplně nový koncept?
Vrátím se zase k datům. Když jsem asi třetí rok po sobě koukal na křivku stárnutí klientů, kteří s námi v dané sezóně vyrazili, bylo jasné, že se přes veškerou snahu nic zásadního nemění.
A pak přišel jeden rozhovor, který mi to celé hezky pojmenoval. Bavil jsem se s mladým klientem, který s námi už párkrát cestoval, a on mi řekl něco ve smyslu: „Hele, vaše cesty jsou super, máte zajímavé destinace i program, ale jezdí s vámi moji rodiče a jejich kamarádi. Já bych už rád vyrazil i s lidmi ve svém věku.“
To byl moment, kdy mi došlo, že problém není jen v komunikaci. Bylo potřeba postavit nový koncept od začátku. Jinak, mlaději, s jinou energií a pro jinou komunitu.
V čem je Explorito jiné než klasické cestovky?
Představ si, že vyrážíš do světa s partou kamarádů. Jeden z nich má všechno připravené, ví, kudy se jde, zná zemi, umí si poradit, když se něco zvrtne, a ještě se postará o to, aby byla po cestě dobrá nálada. Přesně takhle chceme, aby Explorito působilo.
Nečeká tě klasická cesta ve stylu hotel, lehátko, all inclusive a hotovo. Chceme dělat cesty, které mají příběh. Malá parta, neokoukaná místa, program, který tě vtáhne, a travel buddy, který není člověk s deštníkem, ale parťák na cestu.
Chceme se vyhýbat davům a místům, která jsou vyfocená ze všech úhlů. Chceme cestovat tak, aby to dávalo smysl i z pohledu udržitelnosti. A hlavně chceme, aby si člověk z cesty odvezl víc než jen plnou galerii v telefonu.
Přišli jste během vytváření nového konceptu na něco, co na českém trhu pro mladé cestovatele chybí?
Možná bych to rozšířil i mimo český trh. Hledali jsme inspiraci a nenašli jsme žádnou cestovku, u které bychom si řekli: ano, tohle je přesně ono.
Chybělo nám spojení několika věcí dohromady. Jednoduchý a srozumitelný produkt, malá skupina lidí, dobrodružství bez zbytečné pózy, důraz na udržitelnost, přátelský tón a průvodce, který je spíš travel buddy než autorita s píšťalkou. Právě tohle jsme chtěli do Explorita dostat.
Jak moc se podle tebe změnil vztah mladých lidí ke komfortu? Jsou dnes ochotnější vystoupit z komfortní zóny, nebo naopak?
Komfort je dnes velké téma. A neplatí to jen pro mladé. Všichni jsme si zvykli, že spousta věcí je dostupná, pohodlná a rychlá. Vystoupit z komfortní zóny se proto často nechce nikomu.
Zároveň si ale myslím, že když cesta dává smysl a člověk ví, proč to dělá, komfort najednou není to nejdůležitější. Možná nebudeš mít každý večer měkkou postel a teplou sprchu, ale zato zažiješ ráno v horách, noc pod hvězdami nebo moment, kdy si řekneš: tohle stálo za to.
A přesně o to nám jde. Nechceme dělat utrpení pro utrpení. Chceme ukázat, že občasné vystoupení z pohodlí může být právě to, na co pak člověk nejvíc vzpomíná.
Co je podle tebe dnes role průvodce? Je to ještě „člověk s deštníkem“, nebo už něco úplně jiného?
U nás průvodce nikdy nebyl člověk s deštníkem. A u Explorita to platí dvojnásob.
Průvodce je jedna z nejdůležitějších částí celé cesty. Je to člověk, který vytváří atmosféru, drží skupinu pohromadě, řeší situace, komunikuje s lidmi a často se z něj na pár dní stane někdo, komu prostě věříš. Ne proto, že má průvodcovské tričko, ale protože ví, co dělá, a zároveň je s ním dobře.
Proto je pro nás výběr průvodců tak důležitý. Každý rok vybíráme z několika desítek uchazečů, z nichž si pozveme zhruba třicet nejlepších. Během společného víkendu pak většinou vybereme maximálně deset lidí, kteří mají zkušenosti, charakter, energii a něco, čemu u nás říkáme kudrnovský duch. U Explorita bych k tomu dodal ještě schopnost být opravdovým parťákem na cestu.
Co by měl člověk ve vaší skupině umět kromě organizace?
Organizace je základ, ale sama o sobě nestačí. Dobrý průvodce musí být člověk, se kterým chceš být několik dní na cestě. Musí umět mluvit s lidmi, improvizovat, vyřešit krizi, udržet náladu a zároveň vědět, kdy je čas přidat a kdy zvolnit.
Na našem výběrovém víkendu si s uchazeči vždycky tvoříme seznam vlastností správného kudrnovského průvodce. Jeden takový povedený seznam vznikl i před lety, bereme ho trochu s nadsázkou, ale vlastně sedí dost přesně:
- komický bavič,
- kvalifikovaný profesionál,
- komunikativní řečník,
- ku…sky zodpovědný,
- klidný řešitel krizí,
- kamarádský vůdce,
- kreativní improvizátor,
- krutě zdatný,
- kromobyčejný charakter,
- košilatý kudrnáč.
Jinými slovy: musí to být člověk, který zvládne trasu, skupinu, počasí, náladu i nečekané situace. A ještě u toho zůstane v pohodě.
Jaké novinky kolem Explorita můžeme v nejbližší době čekat?
Po delších technických problémech jsme se konečně mohli naplno pustit do toho, co nás baví nejvíc — připravovat nové cesty.
Chystáme nové zážitky, neokoukané destinace i nové styly cestování. Těšit se můžete třeba na digitální detox, cesty zaměřené na běh, ferraty pod vedením horského vůdce, intenzivnější horské výzvy i další nápady, které budou mít společné jedno: malá parta, silný zážitek a cesta, která nebude jen položkou v itineráři.
Kam podle tebe směřuje budoucnost cestování mladé generace?
Přeju si, aby budoucnost cestování mladé generace byla svobodná, odvážná, ale zároveň ohleduplná. Aby se cestovalo víc v menších skupinách, s respektem k místům, lidem i přírodě. Aby nešlo jen o to někam dojet, ale něco opravdu zažít, pochopit a odvézt si domů příběh, který má smysl.
A samozřejmě bych byl rád, kdybychom se na tomhle směru podíleli i my s Exploritem, stejně jako Kudrna formovala segment aktivní dovolené v 90tých letech. Chceme ukazovat svět tak, aby ho mohly objevovat i generace po nás. Ne jako kulisu pro fotku, ale jako místo, ke kterému se chováme s respektem.
