Beseda s pamětníkem holocaustu s Pavlem Wernerem, foto: Pragkontakt Projekt Pragkontakt neziskové Nadace Brücke/Most, který sídlí v samotném centru stověžaté Prahy, zahájil svou činnost v roce 2006. Jeho náplň zahrnuje široké spektrum aktivit, jejichž společným jmenovatelem je přeshraniční spolupráce mezi německy mluvícími zeměmi a Českou republikou v oblasti kulturních a vzdělávacích projektů.
Těžištěm činnosti pražské pobočky je organizace česko-německých vzdělávacích programů, mezi které patří např. binacionální setkání studentů a učitelů, besedy s pamětníky, jazykové animace, tematické procházky po Praze, návštěvy sociálních i politických institucí včetně přednášek odborníků z různých profesních oblastí. Důraz je kladen především na zprostředkování interkulturních setkání s českými skupinami vedoucích k oboustrannému přeshraničnímu porozumění. V současné době pobočka organizuje průměrně 100 vzdělávacích cest ročně, zájem skupin o programy projektu Pragkontakt každoročně narůstá. Nabídky dosud využilo více než 15 000 účastníků. Více informací naleznete na www.pragkontakt.eu.
Beseda s pamětníkem holocaustu
V prostorách Kontaktní kanceláře Svobodného státu Sasko v Praze, v blízkosti Karlova mostu, sedí početná skupina studentů z Lipska se svými učiteli a v napjatém tichu plném očekávání upírá oči ke dveřím. Čekají na muže, který se s nimi má každou chvilkou setkat. Jedná se o přeživšího druhé světové války. Ale jak si má člověk takového pamětníka představit? Studenti samozřejmě jednotlivé letopočty a fakta o nacistických zločinech znají, ale s přeživším druhé světové války se tváří v tvář ještě nesetkali.
Když se otevřou dveře a do místnosti energicky vstoupí postarší pán s prošedivělými vlasy, upoutá okamžitě veškerou pozornost přítomných. „Pane Wernere, srdečně vás vítáme a děkujeme, že jste si našel čas na setkání s námi,“ pozdraví pamětníka zaměstnanec Nadace Brücke/Most.
Pan Werner, narozený v roce 1932, poděkuje za přivítání a začne vyprávět o svém životním příběhu. Ve věku 10 let byl s rodiči a malou sestrou deportován v prosinci roku 1942 do ghetta Terezín. „I když to může znít neuvěřitelně – oproti tomu, co přišlo potom, byl Terezín skoro jako ozdravný pobyt,“ vypráví pan Werner. Neboť „potom“ byl v květnu 1944 spolu se svými rodiči deportován do likvidačního tábora Osvětim-Birkenau – již bez sestry, která zemřela v Terezíně.
Selekce v táboře
V Osvětimi musel společně s otcem absolvovat selekci Josefa Mengeleho, který beze slova pouhým gestem ruky dělil vězně na dvě skupiny – doleva a doprava. „Tenkrát jsem netušil, co to znamená. Můj otec ale ano,“ vypráví pan Werner. Když byl tatínek poslán na druhou stranu než jeho syn, odvážil se znovu zařadit do davu čekajícího na selekci. Ale marně – Mengele opět ukázal na opačnou stranu, než stál jeho syn. „Spolu se všemi ostatními muži, kteří byli posláni na druhou stranu, byl můj otec zplynován.“ Ani matka pana Wernera Osvětim nepřežila.
Studenti z Lipska zaraženě mlčí. Pan Werner mlčení prolomí: „Vy ani Vaši rodiče, pravděpodobně ani Vaši prarodiče, nemůžete za to, co se stalo. Ale nechápu, proč Němci takové zločiny tehdy dovolili, nebo je dokonce sami páchali”.
Jedna ze studentek poprosí pamětníka, aby jim vyprávěl o každodenním životě v táboře. „Víte, co je to hlad?” zeptá se najednou pan Werner. Všem je jasné, že netuší a ani tušit nemohou. „Ke snídani byla malá naběračka kávové náhražky, v poledne naběračka polévky, večer jeden jediný krajíček chleba se lžičkou marmelády, kouskem margarinu nebo kouskem salámu. Byli jsme určeni k vyhlazení a proto i porce tomu odpovídaly. “
V průběhu rozhovoru pan Werner vypráví o těžké fyzické práci, kterou i přes podvýživu musel vykonávat, o pochodu smrti na konci války a o osvobození americkými vojáky. „Potom jsem se vrátil do Pardubic, ale v podstatě jsem už neměl žádný domov,” uzavírá vyprávění.
Krátké mlčení a pohnutou atmosféru prolomí jeden ze studentů a předá panu Wernerovi malý dárek. „Velice vám děkujeme, že jsme se s vámi mohli setkat osobně a že jste se s námi podělil o svůj životní příběh, na který nikdy nezapomeneme.”
Závěrem
Beseda s pamětníkem umožňuje využívat orální historii jako metodu, která pomáhá zprostředkovat a přiblížit příběhy lidí v průběhu a po skončení druhé světové války. Mladým lidem se naskýtá vzácná příležitost setkat se s pamětníky osobně a uvědomit si tak lépe dopad druhé světové války na společnost a osudy konkrétních lidí.
Kromě obvykle pořádaných kulturních a vzdělávacích akcí jako je beseda s pamětníkem, organizuje Pragkontakt rovněž např. jazykové animace, při kterých si účastníci nekonvenční a zároveň zábavnou metodou mohou přiblížit základy cizího jazyka a prohloubit si již získané jazykové znalosti. Tato metoda pomáhá odbourat bariéry při komunikaci v interkulturních skupinách a posiluje schopnost účastníků uvědomovat si nejrůznější způsoby dorozumívání. Na své si přijdou i milovníci umění a historie. Připraveny jsou klasické prohlídky, speciální tematické prohlídky a pro ty odvážnější i tzv. stadtralley.
Nedílnou součástí nabídky projektu Pragkontakt je rovněž organizace a plánování kompletního cestovatelského servisu zahrnujícího naplánování nejen vzdělávacích a kulturních aktivit, ale také dopravy, průvodců, tlumočníků, ubytování, relaxace a mnoho dalšího. Programy jsou sestavovány individuálně na míru dle přání a potřeb účastníků. V rámci strategie společenské odpovědnosti klade projekt Pragkontakt rovněž důraz na rozvoj kulturní spolupráce a podporu interkulturních vztahů, a to zejména realizací konkrétních projektů s bezprostředním dopadem na česko-německé vztahy a setkání.
