Další díl ze serie Podcast Světoví, tentokrát o aktuálním tématu: nezávislosti Ukrajiny.
Podcast SVĚTOVÍ: Petr Kalina – Nezávislá Ukrajina. Ukrajina je mediálně hojně probíranou zemí, zejména kvůli nechvalně známým problémům se svým ruským sousedem. Jejich konflikt však nelze hodnotit černobíle. Pro lepší pochopení a poznání nezávislé Ukrajiny, její historie a budoucího směřování jsme si pozvali pana doktora Petra Kalinu, ukrajinistu a garanta studijního programu Ukrajinská studia na Masarykově univerzitě v Brně. Zabývali jsme se vývojem Ukrajiny v 90. letech a prudkým nárůstem kriminality, korupce a vlády oligarchů. Předmětem podcastu byly i ukrajinsko-ruské vztahy, od nichž se stabilita Ukrajiny jako země odvíjí. Vyprávění Petra Kaliny vám umožní poznat Ukrajinu zevnitř, se všemi vnitřními nesrovnalostmi, které si s sebou nese a které jí ztěžují bližší integraci s Evropou a západem. Abychom ale nezůstávali jen u politiky, dozvíte se také něco o místních, jejich kultuře a o zajímavých místech na Ukrajině. A co víc, zjistíte, zdali se nám podařilo vyřešit otázku, proč je na Ukrajině tolik lékáren. A jaký je v dnešní době nejvzácnější suvenýr, který si z Ukrajiny můžete přivézt? To a mnoho dalšího se dozvíte v dnešní epizodě podcastu SVĚTOVÍ. Příjemný poslech!
Do jaké míry byl Euromajdan v roce odrazem celkové nálady Ukrajiny?
V poslední fázi vlády prezidenta Janukovyče bylo vidět opravdu výrazné napětí, že už se musí něco stát, nějaký významný krok, který by tu Ukrajinu posunul dál. Hodně lidí se proto upínalo k asociační smlouvě s EU a čekalo, že to bude právě tento krok. Když se tak nestalo, přišla frustrace z něčeho, co se opět nepovedlo. Vzpomeňme si na předchozí ukrajinskou revoluci, na tu Pomerančovou v roce 2004, která vlastně také v dobré víře nastartovala něco nového. Zajistila, že Janukovyč nakonec nebyl zvolen prezidentem a byl zvolen prezident Juščenko. Ty naděje se však ani zdaleka nenaplnily a vedlo to k tomu, že v dalších volbách byl zvolen ten Janukovyč, kterého předtím nechtěli. Teď si ho dobrovolně vybrali a pak ho zase chtěli sesadit. Takže ta frustrace z toho, že ani ta revoluce před deseti lety se nepovedla a k ničemu nevedla, rostla a tady to vybouchlo. Jaké to však mělo následky pro Ukrajinu, víme. Na jednu stranu dobré, protože se přeci jen odstartovaly některé procesy, které jsou pro Ukrajinu a její obyvatele výhodné a skutečně ji přibližují více na západ, v tom dobrém slova smyslu. Na druhé straně ale došlo k destabilizaci, kterou zneužilo Rusko a vznikla tak situace, u které nikdo nezná řešení. Nikdo vlastně neví, jak by se v dohledné době dala vyřešit.
Jak tyto události změnily vnímání Ukrajiny západem? Potvrdily pozici Ukrajiny v postsovětském světě?
Západ po těchto událostech Ukrajinu vnímá mnohem lépe. Pro západ to znamenalo, že občané Ukrajiny mají vůli se k západu skutečně přiblížit, i když si tím třeba nebyli úplně jistí, zrovna po té Oranžové revoluci, nebo v další fázi, kdy byl zvolen proruský prezident Janukovyč. V očích západu to Ukrajině určitě pomohlo, ale zároveň to druhé nutí na Ukrajinu nahlížet černobíle, jako by to byla vůle všech lidí, jít tímto západním směrem. Tak to ale není. Ukrajinská společnost je dnes rozdělená snad nejvíce v dějinách. Černobílé vidění „hodná Ukrajina – zlé Rusko“, což tak do jisté míry samozřejmě je, z hlediska mezinárodního práva každopádně, není přesné, protože Ukrajina není jednotná. Je to krásně vidět na poslední prezidentské volbě, kdy proti sobě stály dva opravdu nesmiřitelné tábory. Teď jsem si ještě vzpomněl, když jsem při prožívání událostí Euromajdanu jezdil na různé diskuze, kde všichni byli nadšení z toho, co se děje v Kyjevě. Tehdy jsem se ptal lidí, kteří se vraceli z Ukrajiny, jaká je nálada na východě země. To mi nikdo nedokázal říct, protože to pro ně nebylo podstatné. Pro všechny bylo důležité hlavně to, co se děje v Kyjevě a ve Lvově. To samozřejmě bylo, ale důležitý byl i postoj východu, na který se tehdy nikdo nedíval. No, a tím pádem došlo k tomu východnímu odtržení a pokud vím, tak nechybělo moc, a odtrhl se i Charkov, který tak mohl postihnout stejný osud, jako Doněckou a Luhanskou oblast.
