OSOBNOSTI FESTIVALU

Osobnostmi Expediční kamery 2010 jsou:

Pavol Barabáš

Autor širokej škály horských a dobrodružných filmov o ľuďoch v extrémnych podmienkach. Nakrúcal v neprístupnej divočine, dravých riekach, na ľadových štítoch i hlbokých jaskyniach ďaleko od civilizácie. Rád vyhľadáva príbehy, v ktorých hrdina ide až na hranicu svojich možností. Fascinuje ho každé stretnutie s cudzou kultúrou. Priťahujú ho územia tibetského budhizmu, ale i prírodných ľudí ukrytých hlboko v džungli. Jeho filmy sú o tom, ako by sa človek mal správať k tejto Zemi. Vyžarujú lásku a úctu k prírode, obrovskú duševnú silu a morálne vedomie.

Má za sebou niekoľko objavných expedícií, od nájdenia civilizáciou nedotknutých ľudí doby kamennej v pralesoch v Novej Guiney, cez spoluobjavenia megajaskyne na stolovej hore Chimantá až po absolvovanie prvého prechodu Ellsworthovho pohoria v Antarktíde. Divácky zaujímavé sú aj jeho dokumenty z prostredia slovenských hôr.
Za svoje filmy dostal vyše 190 ocenení doma i v zahraničí. Je držiteľom prestížneho ocenenia Krištáľové krídlo, ktoré je každoročne udeľované osobnostiam Slovenska. V roku 2006 mu bola udelená Cena Únie slovenských televíznych tvorcov a Literárneho fondu za dlhodobý prínos k audiovizuálnej tvorbe s environmentálnou tematikou.

Filmy Pavla Barabáše získaly přes 100 ocenění na mezinárodních filmových festivalech. Expediční kamera 2010 přináší snímek Bhútán – hľadanie štiastia.

Olga Šilhová

Volná novinářka, kromě publicistické činnosti se věnuje také pořádání tematických cest do různých zemí Afriky prostřednictvím CK African Way. Věnuje se zejména tématům spojeným s ochranou přírody, ale zaměřuje se i na palčivá společenská témata a témata spojená s životem domorodých obyvatel. V Keni a v Tanzánii se podrobněji věnovala například kmenům Masajů, Samburů a Giriama. Pracovala také přímo v keňských slumech Kibera a Mathare. Publikuje v celé řadě periodik, např. v magazínu Lidé a Země, Koktejl, iDnes, FotoLife atd. Věnuje se i přednáškové činnosti. Zakládající členka o.s. Femisphera.

Expediční kamera 2010 uvede film Olgy Šilhové a Lenky Klicperové Slzy Konga.

Lenka Klicperová

Novinářka a fotografka. Začínala v deníku MF Dnes, sedm let pracuje v časopise Lidé a Země, posledních pět let jako jeho šéfredaktorka. Navštívila řadu afrických zemí, pracovala v Angole, Namibii, Nigérii, Tanzánii, Keni, Etiopii, v Mali, Burkině Faso či Demokratické republice Kongo, v její východní části zasažené dlouholetou válkou. Zaměřuje se na dokumentování života domorodých etnik, v poslední době pracovala v Etiopii u kmene Surma, s Dogony v Mali nebo se Sambury v Keni. Kromě publikační činnosti se věnuje převážně reportážní a portrétní fotografii. V roce 2008 získala čestné uznání za portréty Surmů v prestižní soutěži Czech Press Photo. Kromě domovského magazínu publikuje i v jiných médiích – například v Instinktu, In Magazínu Hospodářských novin, spolupracuje s Českým rozhlasem, ČT 24, Českou televizí a TV Nova. Věnuje se také přednáškové činnosti. Zakládající členka o.s. Femisphera.

Expediční kamera 2010 uvede film Olgy Šilhové a Lenky Klicperové Slzy Konga.

Radek Jaroš

Vystoupil na devět osmitisícových vrcholů (nejvíce ze všech Čechů). Dvakrát oceněn titulem Výstup roku ČHS. Na svém kontě má skalní i ledovcové vrcholy čtyř kontinentů. Je autorem knih Dobývání nebe a Hory shora. Výstavy velkoplošných fotografií Himálaj 1000 až 8 848 m. Filmových dokumentů z expedic vyrobených v koprodukci s ČT a dalších dokumentárních filmů, oceněných na filmových festivalech. Společník ve stavební firmě a profesionální horolezec.

Do programu Expediční kamery 2010 jsme zařadili film o expedici Radka Jaroše a Zdeňka Hrubého na Dhaulágiri a Makalu zejména pro jeho morální poselství. Radek se Zdeňkem riskovali v „zóně smrti“ nejen úspěch své expedice, ale také své životy proto, aby opakovaně pomohli zachránit jiné horolezce. To dnes bohužel ve vysokých horách přestává být automatickým pravidlem.

Zdeněk Hrubý

Vedoucí expedic EVEREST 1998, K2 2001, KANGCHENJUNGA 2002 a SHISHA PANGMA 2004. Vystoupil na sedm osmitisícových vrcholů. Své výstupy provádí nejčistším způsobem, v malých týmech, vlastními silami bez použití výškových nosičů a bez použití umělého kyslíku. Má za sebou letní a zimní výstupy v horách Evropy, Asie, Severní Ameriky, Afriky, Antarktidy, včetně českých a slovenských prvovýstupů. Byl čtyřikrát oceněn prestižním titulem Výstup roku, naposledy v roce 2006 za první 400 km přechod Ellsworthova pohoří v Antarktidě korunovaný výstupem na nejvyšší horu Antarktidy Vinson Massiff. Kromě jiného je také předsedou Českého horolezeckého svazu.

Do programu Expediční kamery 2010 jsme zařadili film o expedici Radka Jaroše a Zdeňka Hrubého na Dhaulágiri a Makalu zejména pro jeho morální poselství. Radek se Zdeňkem riskovali v „zóně smrti“ nejen úspěch své expedice, ale také své životy proto, aby opakovaně pomohli zachránit jiné horolezce.To dnes bohužel ve vysokých horách přestává být automatickým pravidlem.

Petr Kašpar

Petr Kašpar je dnes nedílnou součástí světa sportovních expedic. Pomohl na svět mnoha projektům, kterého svedly do kupy nejvýznamnější lidi a sportovce v ČR. Sám věnuje svůj čas a prostředky aby pomohl novým projektům na svět. Vede WW8 expedition group a vymýšlí nové projekty, které jsou inovativní a nemají obdoby.

Expediční kamera uvede hned dva filmy, na jejichž produkci se podílel: Slzy Konga a Hliněnou řeku.

Peter Mortimer (1974) – The Sharp End

Tento americký režisér, vystudovaný geolog, byl odjakživa posedlý dobrodružstvím a lezením v horách. Jeho film The Sharp End získal v roce 2009 hlavní cenu MHFF v Teplicích nad Metují, a to „za snahu objevit smysl lezení“.

The Sharp End je filmem o lezcích, kteří provozují velmi nebezpečné lezení a přijímají extrémní výzvy, přičemž se dostávají na hranici svých schopností a zároveň riskují všechno na tenké hranici mezi úspěchem a tragédií.

Hrozivé bouldrové problémy, sněhem pokryté alpské stěny a sólové výstupy systémem všechno nebo absolutní nic – to jsou zkoušky ohněm, ve kterých tito lezci překonávají svůj strach. Film vás zavede na úžasná místa po celém světě – do Italských Alp, mezi české pískovcové věže, do Yosemitů, pouští v Utahu nebo Rocky Mountains.

„To, co nás skutečně zajímá, jsou lidé, kteří provozují příšerně nebezpečné věci bez vyhlídky na jakoukoli odměnu, jen pro vlastní ego… Výstupy, které nejsou jen atletickým výkonem, ale které zasáhnou tvoji duši a donutí tě přemýšlet o tom, proč to sakra děláš. A to je to, o čem lezení ve skutečnosti je, ne?“, říká Mortimer.

Jeho film přibližuje životy lidí, kteří dělají ty nejméně rozumné věci v lezeckém světě, například volná sóla…“ (Lezení bez jakýchkoli ochranných pomůcek, kdy se lezec spoléhá jen na svou sílu, hbitost a techniku a je schopen přijmout nebo ignorovat následky dlouhých pádů z velkých výšek…)

„Jsem tím nesmírně přitahován, ale nedělal bych to,“ říká Mortimer s tím, že jako lezce ho tyhle aktivity zajímají pouze do určitého stupně.

A vyvázli z těch bezhlavých nápadů všichni živí a nezranění?

„Živí? Ano. Nezranění? Ne. Mnoho pádů, odřenin, poničená ega. Jeli jsme do České republiky za některými z nejtvrdších tradičních lezců na světě, tam musíte zakládat smyčky a nesmíte používat křídu, a bylo úžasné vidět tyhle titány brečet jako malé děti…“ *

Za své filmy (mj. Return2Sender, First Ascent, King Lines) získal Mortimer přes 50 ocenění na festivalech horolezeckých filmů.