Obyčejný portrét

Fotografa si zveme na svatbu, „za komoušů“ se kluci nechávali fotit v uniformě, aby měli památku na „nenáviděnou vojnu“ a  dnes si portrét na občanku sám udělá málokdo.

Portrét jen tak mimochodem

Fotka na doklad je v podstatě nuda, neboť má normou dané přesné parametry. Ale i ta se dá zkazit, o čemž vypovídá nejedna občanka, pas či řidičák. Na klasický studiový portrét se vyplatí mít několik softboxů, kvalitní stativ, objektiv měkce kreslící o ohniskové vzdálenosti okolo 100 mm, dálkovou spoušť, fotografické pozadí (což je něco úplně jiného, než fototapeta s obrázkem palmy a do moře zapadajícího slunce)… Nic z toho nemáme a fotíme klasickou zrcadlovkou s bleskem. Portrét sice nebude mít brilantní ostrost a dokonalé technické ztvárnění, ale i tak se dá udělat relativně dobrý obrázek. Nemusíte mít vizážistku, maskérku, pedikérku a několik poskoků, kterým se říká asistent fotografa.

Světlo

U portrétu dbejte na to, aby byl dobře nasvětlený. Pokud fotografujete venku, mělo by sluníčko svítit lidem do tváře. Ovšem nevýhodou je, že je ostré světlo nutí mhouřit oči, což nevypadá hezky. Fotíte-li bleskem, neměl by „model“ stát blízko u zdi, protože se na ni promítne ostrý stín. Ostré světlo (slunce) tvoří kontrasty, se kterými se sice dá pracovat, ale musí se to umět. Slunce shora dělá na obličeji stín nosu a nehezké stíny pod očima. Jednoduchý trik – ať si fotografovaný podrží pod obličejem něco světlého, což část světla odrazí zpět a vyruší část stínů.

Sýr

Vypadá to jako naprostá pitomost, ale když řeknete „řekněte sýr“ většina lidí se pousměje. Asi právě proto, že je to tak profláknutá hloupost. A v ten okamžik je potřeba zmáčknout spoušť, protože smějící či usmívající se lidé vypadají na fotografiích hezky. Ovšem má to jedno výrazné ALE. Úsměv musí být přirozený, jinak lidé jen vycení zuby. Osobně mám nacvičený jeden mírně košilatý vtip, jež řeknu ve chvíli, kdy už mám zaostřeno, připraveno a „vyžaduji“ úsměv. Neupřímný úsměv je totiž poznat i na fotografii. Při něm totiž zapojujeme jen některé obličejové svaly, nevytvářejí se charakteristické vrásky u očí atd. Na toto téma byly napsány celé psychologické studie a nejedna agentura se živí neverbální komunikací, tedy mimo jiné i nacvičováním „upřímných“ úsměvů.

Přirozenost nade vše

Když nejde o studiový portrét, tak jde o co? O obyčejný záběr, kde se každý pozná a bude se sám sobě líbit. Všichni, kdož si prohlížíme fotky z akce a je jedno, zda šlo o maturitní večírek, sobotní výlet nebo babiččiny narozeniny, hledá na fotkách sebe. První reakce: to jsem já! Druhá: … ale vypadám blbě. A máme cíl – vyfotit člověka tak, kdy se líbil sám sobě, neboť právě fotografovaný bude největším kritikem. Úsměv řeší nejzákladnější úskalí – přirozenou pohodu. Zároveň je dobré fotografii neroztříštit množstvím obrazových informací. Ale to už je záležitostí hloubky ostrosti a vhodně vybraného pozadí.

Tmavé pozadí

V dalších řádcích nebude řeč o zadnici Afričanů, ale o pozadí fotografie. Pokud si alespoň trochu můžete vybírat, zvolte kompozici tak, aby portrétovaný byl ve světle a prostor za ním byl tmavší, než jeho pleť. Exponujte na světla, tedy na nasvětlený obličej, čímž zvýšíte kontrast mezi světlým a tmavým. Světlé objekty na fotografii přitahují pozornost (proto tak vadí rušivé světlé fleky a odlesky), takže to, co přitáhne zrak, je to, oč nám jde. Obličej fotografovaného! Pokud se nejedná o portrét člověka, kde je součástí fotografie jeho prostředí (hutník v hutích, prodavačka se zákazníky…), tak volte relativně malou hloubku ostrosti.

Porušování zásad

Několikrát jsem v tomto povídání psal, že kdo pochopí fotografické zásady (kompozice, světlo, hloubka ostrosti…), ten si může dovolit je porušovat, neb bude vědět, jak na to. Úsměv je přirozený a portrétu sluší. Ale chcete-li mít člověka zadumaného, je nesmysl ho nutit k úsměvu. Je v plánu mít člověka tajuplného, jako šedou eminenci, osobnost v pozadí? Využijte hrátky s hloubkou ostrosti a ostřete kousek mimo, nejlépe před něj, nebo na předmět, který je s portrétovaným nějakým způsobem spjatý…. fint existuje bezpočet. Na rozloučenou alespoň jednu. Úvodní černobílá fotografie je plná rozbíhajících se linií. Je dělána tak, že na dlouhý čas a s foťákem na stativu, jsem kompozičně umístil postavu doprostřed snímku a pak během expozice pohnul se zoomem. Pozor, to co nechcete mít rozmazané, musíte mít uprostřed snímku. Výsledný obrázek je upraveným výřezem a drobnou softwarovou úpravou.

Shrňme si výše napsané

• Dbejte na dobré světlo, ale pozor na mhouření očí
• Rozesmějte fotografovaného
• Kompoziční zásada – tmavé pozadí, světlý obličej, ostřit na oko
• Hlídejte si světlo, měřte expozici „na světla“ – je lépe míti pozadí podexponované, než tvář přepálenou.

Chcete – li se věnovat portrétu více, vřele doporučuji navštívit a inspirovat se obrázky ze stránky http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=1&gal=cat&galcat=21&galsort=default. Jsou tam mnohé nádherné studiovky i pěkná kompoziční cvičení s běžným vybavením.

Je konec! Díky všem!! Hedvábné stezce, která mi dovolila se v celkem patnácti dílech vykecávat, i čtenářům za návštěvu mých „fotočlánků“. Pokud bych mohl být někdy užitečný, neváhejte mě kontaktovat na adrese to*********@se****.cz