HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Nosím Yucatán pod kůží

Nosím Yucatán pod kůží

Uplynul již rok a půl, co jsem se vrátil z odlehlých koutů poloostrova Yucatán. V Mexiku jsem prožil celkem tři měsíce. V malém ejidu (komunitně spravovaná osada) Valentín Gómez Farías, v mexickém státě Campeche, kde jsem působil jako dobrovolník pro spolek United Vision dva měsíce. Během následujícího měsíce jsem navštívil mexické státy Campeche, Quintana Roo, Yucatan i Chiapas. Čtvrt roku je krátká doba, přesto neustále zjišťuji, že ta místa putují se mnou, přirostla ke mně (nebo já k nim?).

Nebyl jsem sám, do tohoto dobrodružného podniku jsem se vydal s kamarádkou Evkou. Ve Valentínu, Becanu, Zoh Laguně a Xpujilu jsme rozjížděli lekce angličtiny pro děti, adolescenty a dospělé. Výuku se nám nastartovat podařilo a s dalšími dobrovolníky pak běžela ještě přes rok. Spolupráce v této oblasti bohužel přestala fungovat kvůli oslabujícímu zájmu místní organizace podporovat lektory. Velmi mě však potěšilo, když jsem se dozvěděl, že výuku převzali naši studenti a sami učí děti. Tímto způsobem si udržují nabyté znalosti a zároveň je předávají dál. Rozhodně platí, že učením druhých se člověk sám mnohému naučí.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

A proč angličtina? Místní komunity projevily zájem o výuku, a tak byla navázána spolupráce. Poptávka po znalosti angličtiny na Yucatánu roste, protože lidé žijící v osadách chtějí sami těžit z příjmů, nejen z turismu, které by jinak získali lidé odjinud – samozřejmě mluvící anglicky nebo s ostřejšími lokty nebo obojí. To že je výuka angličtiny v oblasti potřebná dokresloval fakt, že v době, kdy jsme do Valentínu přijeli, byl snad jediný srozumitelně anglicky mluvící člověk v oblasti náš koordinátor Noé, který pochází z Mexico City. Jestliže se vy sami chcete dozvědět něco víc bez prostředníka, musíte umět skvěle španělsky, v nejlepším případě maysky.

Je známo, že Yucatán je oblastí Mayů. Byl jsem zde necelý půlrok po údajném konci světa a stále je co objevovat. Pro mě nejzajímavějším z ústředních prvků původní mayské kultury, byla pok-ta-pok, neboli míčová hra.

Její předobraz se nachází v bájném mýtu Popol Vuh. Pok-ta-pok byla  součástí náboženství všech mezoamerických kultur. Hřiště se nacházejí od středního Mexika přes Yucatán, Guatemalu, Belize až po sever Salvadoru a západ Hondurasu, což poukazuje na její rozšířenost i vážnost.

Nesmrtelní Mayové

Není pravdou, že Mayové zanikli s pádem jejich civilizace. Na poloostrově žije dva a půl milionu jejich potomků, z toho milion aktivně mluvících maysky! Přežili dva pády vlastní civilizace, v 9. a 15. století, nemluvě o španělské conquistě a masovém vymírání na evropské nemoci. Jsem si téměř jistý, že díky jednoduchosti, nenáročnosti a funkčnosti tradičního životního stylu, přežijí i případný pád té naší vyspělé erroro-anémické, pardon, euro-americké společnosti.

Mayské tradice se uchovaly zejména v každodenním životě: stravování, bydlení a částečně v oblékání, které je silně ovlivněno španělským koloniálním střihem a nyní je válcováno současným konzumním tlakem.

Navzdory pokračujícímu „modernizačnímu“ trendu se setkáte s osadami, ve kterých stařešinové vypráví legendy o mayských hrdinech z dob yucatánské kastovní války, jak se to podařilo nám v malém ejidu jménem Señor. Nedaleké město Felipe Carillo Puerto, kde jsme se zdrželi týden, bylo založeno v roce 1850 mayskými povstalci právě během zmíněné kastovní války a na svou odbojnou historii jsou zde pyšní dodnes. O tom víme díky naší hostitelce, pracující v etablované neziskové organizaci Túumben K´óoben. Ryze mayská osídlení jsou rozeseta po celém Yucatánu, ale musíte vědět, kde hledat, nebo mít štěstí.

Přečtěte si i další zajímavý cestopis z Mexika. San Cristobal de las Casas, aneb Mexiko trošku jinak než jak jej známe.

Tradice versus pokrok

Na atraktivních místech ožívají mayské rituály a výroba uměleckých předmětů vlivem poptávky turistů. Torzo symbolické roviny původní kultury je tvrdě podřízeno nutnosti obživy. Nejen z této tradice se stala tržní komodita směnitelná za peníze, čímž „duchovno“, ztrácí poslední zbytky posvátnosti, pošlapané již dříve křesťanskými misionáři. Mnozí Mayové situaci nevnímají problematicky, neboť přijali křesťanství za svou novou identitu.

Tradiční kultura je zavírána do etnografických muzeí a skanzenů s odkazem na dřívější pověrčivost. Osobitý mayský výklad světa a jeho fungování se stává v hraných představeních lehce stravitelnou show pro pobavení. Podaří-li se vám, navzdory všem svodům, odloupnout přebujelou konzumní slupku, dostanete se k poutavému jádru, v němž tradiční mayský světonázor rozhodně nabízí nevšední pohled na chod kosmu.

Legendy se nevypráví pouze o historii dávné, ale téměř současné. Odbojnost Mayům nechybí ani dnes. Proti neoliberálnímu útlaku, politice kulturního zapomnění a neobyčejné chudobě původního obyvatelstva se zřetelně v Mexiku vymezili Zapatisté, kteří v roce 1994 povstali a obsadili na několik dnů sedm správních center ve státě Chiapas, z nichž nejvýznamnějším bylo město San Cristóbal de las Casas. Za upozornění stojí, že většina Zapatistů jsou etničtí Mayové a Mexiko je jediná latinsko-americká země, kde se gerile podařilo na svou stranu získat jak domorodé obyvatelstvo v dané oblasti, tak mínění i srdce široké veřejnosti.

Mayská kultura na dosah

San Cristóbal je nádherné město, které mě uchvátilo pulsujícím kulturním životem, lidmi, barvami. Najdete zde tradiční trhy, kýčovité kostelíky a všudypřítomné odkazy na subcomandanta Marcose (přejmenovaného na s. Galeáno), Emiliana Zapatu nebo EZLN. Nečekaně strávené dny navíc v srdci Chiapasu, přinesly své ovoce. Díky cestám osudu se nám podařilo navštívit dva Caracoles (autonomní zapatistické správní centrum), Oventic a Roberto Barrios, v době 10. výročí vzniku Caracoles, což považuji zpětně za nejsilnější okamžiky z cestování po Mexiku. Zejména náhodná kontrola vojáky se samopaly byla nevšedním zážitkem. U lidí, kteří nás vzali stopem našli dýmku, úplatek naštěstí přinesl rychlé vysvobození z nepříjemné situace. Ještěže u nás nic podezřelého nenašli.

Na závěr se vrátím do Valentín Gómez Farías, našeho tehdejšího přechodného domova na okraji deštného lesa. V okruhu pěti kilometrů od této osady jsou přístupné tři menší ruiny starobylého mayského osídlení: Becan, Chicanná a Xpujil. Zrovna v den mých 26. narozenin jsem navštívil první ruiny v Becanu. Kromě mě a Evky tam téměř nikdo nebyl, prohlédli jsme si hřiště na míčovou hru, vystoupali na vrcholky pyramid a rozhlíželi se do okolí na rozlehlou džungli.

Přestože jsme pak navštívili významnější naleziště v Calakmulu, Palenque, Tulumu nebo Chichén Itzá, dodnes je pro mě návštěva Becanu velký zážitek. Kromě jiného se ve státě Campeche, 100 kilometrů od Valentínu, nachází největší a jedno z nejvýznamnějších měst klasického mayského období, Calakmul, které není české veřejnosti příliš známé. Bohužel kvůli zuřícímu Chac Moolovi (bůh deště a blesku) jsem nepořídil vlastní fotografie. I to se může přihodit.

Ovšem historie, architektura ani krásná příroda není zdaleka vše, žádná země neexistuje bez lidí a Mexičané, které jsme potkali, si nás získali. Ačkoli jsou oproti Evropanům menšího vzrůstu, srdce mají o to větší. A o co jsou chudší, o to jsou pohostinnější a taky šťastnější.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí