Nezalekněte se otravů v Petře! Hrdí a pohostinní beduíni dodnes žijí v Jordánském království

Nesmrtelné tradice beduínů

Dávno už se také běžně neoblékají do tradičních oděvů, se kterými se můžeme setkat právě v turistických lokalitách. I když, zde je to sporné. Například o beduínech z Petry beduíni odjinud říkají, že to žádní opravdoví beduíni nejsou, že jsou prý nějací přivandrovalci, co si na ně jenom hrají, aby vymámili peníze z turistů. Hrdí nomádi říkají, že oni by se k něčemu takovému nesnížili.

Jako ochránci vstupů k národním parkům sice vybírají předepsané vstupné, ale zbloudilého návštěvníka rádi povozí džípem a zastaví se s ním i na čaj u příbuzných. Pohostinnost je totiž základním kamenem jejich kultury. Je přímo nemyslitelné, aby byl cestovatel, přicházející v noci a hladový, odmítnut u vchodu do stanu. Stejně tak je nemyslitelné, aby jej rodina okradla či napadla. Navěky by na ni padla hanba.

Obzvláště na rodinnou čest se klade stále velký důraz. Krevní msta není zdaleka zapomenutou záležitostí a rody mohou být znesvářené po celé dekády. Mezi rodinami, rody a klany existují velmi složité vztahy, které překračují státní hranice. Mnohé kmeny zde nejsou původní a byly nuceny sem přijít v důsledku bouřlivých proměn na Blízkém východě.

Jiné mají zase tradiční pastviny na pohraničí a tak stále kočují mezi jednotlivými státy tak, jak to dělali jejich prapředci. Jejich zdroje obživy jsou také stejné. Stáda koz a ovcí pod vedením beduínských chlapců brázdí vyprahlé kopce a vzácná pole, obdělávané některými rodinami, se zelenají ve všudypřítomné hnědi.

Konec starých časů

I přes královskou podporu není život tradičních beduínů naplněn luxusem. Ten se týká pouze rodin šajchů, rodových starších a těch, kteří se dostali do beduínské stráže, speciální jednotky, která spadá pod královskou rodinu.

Tito uhlazení mladí muži v hnědých uniformách, se zdobenými dýkami a červeným arabským šátkem stráží významná místa a jsou také čestnou stráží při významných událostech. A obecně jsou považování za nejelegantnější součást jordánské armády. Ani oni ale nedokáží vylepšit tření mezi obyvateli země a zastavit probíhající změny.

Jaká bude budoucnost jordánských nomádů je ve hvězdách. Nespokojenost obyvatel měst nad státním zřízením stále stoupá a ubohé životní podmínky velké část beduínů se nezlepšují. Někteří lidé volají po proměně volebního zákona, jiní po proměně vládnoucí dynastie. Hlasů je spousta a názorů také. Ví se pouze to, že tradiční beduíni mají před sebou postupné začleňování do většinové společnosti, které probíhá s vyšší či nižší intenzitou už desítky let. Není ale úplně nucené.

Budoucnost kočovníku? Těžko říct!

Kočovníci se dobrovolně stěhují ze stanů a od stád do zděných domů s elektrikou. A asi se jim ani není proč divit. Ti, kteří nestojí v čele rodu či klanu, nebo nemají lukrativní místo v národním parku, vedou nesmírně obtížný život a luxus v podobě pevných zdí v městském činžáku zláká mnohé. S následující generací tak možná skončí staré časy a tisíciletá kultura definitivně zmizí a nám nezbývá než ji poznat, dokud můžeme.