HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Národní park Kuršiu Nerija – putování litevskou Saharou

Národní park Kuršiu Nerija – putování litevskou Saharou

Koupel v mimořádně teplých vodách Baltu pod písečným valem u mysu Parnidžio ragas byla velice osvěžující, ale je třeba pokračovat v cestě, neboť mě čeká přechod rozlehlého úseku „Litevské Sahary“. Sandály se boří do jemného písku, kterým se „sápu“ do svahu; dva kroky nahoru – jeden dolů…

Přede mnou se otevře pohled na pouštní krajinu, zvlněnou pahorky písečných dun. Dojem pouště je umocňován nemilosrdně pálícím sluncem, před jehož paprsky se není kam schovat; ještě že mám dost pitné vody v batohu a na hlavě kšiltovku do tropů. Avšak ouha – zde nahoře je písek tak rozpálen sluncem, že jakmile mi vtečou jeho zrnka do sandálů, je to jako bych ponořil nohu do vařící vody. Rychle vytřepat botu a hned druhou, nedá se to dlouho vydržet!. Jenže po pár krocích „vařící“písek opět pálí chodidla – takhle není šance se odsud dostat. Mojí záchranou jsou ponožky, které nacházím na dně batohu…

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Koho zajímá bizarní krajina písečných dun, pozvolna postupujících kupředu a zasypávajících vše, co jim stojí v cestě, nemusí se nutně vydávat na Saharu do Afriky; stačí vyrazit na sever Evropy, do Litvy. Na jihovýchodním pobřeží Baltského moře zde leží protáhlý písečný poloostrov Kuršská kosa (Kuršiu nerija), táhnoucí se v délce 98 km od Kaliningradské oblasti Ruska k litevskému přístavu Klaipeda, jenž odděluje lagunu Kuršského zálivu od Baltského moře.

Tento pruh pevniny se díky věčnému boji písku, moře a vegetace vyznačuje unikátními přírodními krásami. Celá Kuršská kosa patřila až do první světové války Prusku a proto je tu dodnes patrný vliv německé kultury. Hlavním střediskem a centrem turistiky na litevské straně je původně rybářská osada Nida, ležící v jižní části poloostrova.

Cesta za saharskými písky

Cesta za saharskými písky Kuršské kosy vede nejprve přes polskou Warszawu, Bialystok, Augustow k hraničnímu přechodu Suwalki. Odtud pokračujeme na litevský Kaunas, kde se konečně dostáváme na kvalitní dálnici A1, zvanou Via Baltica, vedoucí z Vilniusu do Klaipedy na západním pobřeží.

V přístavu se nalodíme na trajekt do Smiltyne, ležící na severní špičce Kuršské kosy. Po zaplacení povinného poplatku 20 litas za vjezd do Národního parku projíždíme 45 kilometrů jedinou silnici, která vede poloostrovem do rybářské vesnice a zároveň turistického letoviska Nida.

Přečtěte si i další článek Josefa France. Tentokrát o Chorvatsku, které se může chlubit nejen dokonalými plážemi a čisťounkým mořem, ale i nádhernými římskými památkami. Jednou z nich je Dioklecianův palác ve Splitu.

NIDA – malebná rybářská vesnice pod největší písečnou dunou

Původně rybářská vesnice, která je dnes centrem turistiky na litevské straně poloostrova, leží obklopena krásnou přírodou na jeho východní straně na břehu, omývaném vodami Kuršské laguny. První písemná zmínka o tomto baltském osídlení se nachází ve zprávě účastníka křižácké výpravy Řádu německých rytířů z roku 1385. Archeologické nálezy však potvrzují výskyt osídlení na kose již v druhé polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem.

Původní Nida ležela asi 2 kilometry jihozápadně od té dnešní. Toto místo osídlili rybáři z vesnic, jež byly zasypány postupujícími dunami, v důsledku vykácení lesů v okolí. Avšak ani na novém místě nenechali lidé písečné duny v klidu a tak se část obyvatel před úplnou zkázou vesnice přestěhovala v roce 1730 více na sever, na místo ležící za odříznutým valem duny Parnidžio kopa.

Poblíž hranice

Nida leží asi 3 kilometry od ruské hranice a z hlavní silnice Smiltynė – Kaliningrad k ní vedou dvě větší odbočky. První směřuje do ulice Kuverto gatvė s nemocnicí na levé straně okraje obce; do centra s informační kanceláří, nesčetnými obchůdky a restauracemi pak odbočuje na křižovatce před pobřežím vpravo ulice Pamario gatvė. Půldruhého kilometru dál po hlavní silnici k ruským hranicím ústí ulice Taikos gatvė, vedoucí kolem místního kempu přímo do centra. Zároveň se u odbočky nachází benzinová pumpa.

O námořnických kořenech Nidy nejvíce vypovídají zachovalé dřevěné rybářské domky, vymalované různobarevnými odstíny, jež doplňují místní kolorit. Mezi ten patří i další typický znak nejen Nidy, ale celé Kuršské kosy – větrné korouhve. Ty byly zavedeny roku 1844, kdy území patřilo pod pruskou správu k identifikaci lodí. Každá vesnice na Kuršské kose měla svůj symbol, kterým byla černobílá geometrická značka, zasazená do korouhve a ozdobená různými ornamenty a tato plechová destička byla připevněna na lodní stožáry.

Rybáři si postupně doplňovali korouhve svými charakteristickými značkami a ornamenty a tyto umisťovali i na střechy svých domů, čímž se tyto plechové destičky o rozměrech 60×30 cm staly jakýmisi předchůdkyněmi domovních adres. Dalším fenoménem, který zde není možno přehlédnout je výskyt jantaru (litevsky gintara). Tuto zkamenělou pryskyřici rozlehlých borových lesů, které před více než 40 miliony let pokrývaly oblast, později zaplavenou Baltským mořem, vyplavuje moře na mnoha místech zejména při jarních a podzimních bouřích. Zajímavé exponáty jantaru si je možné prohlédnout v Jantarové galerii (Gintaro Galerija) na ulici Pamario gatvė, množství šperků i samostatných kousků jantaru lze zakoupit v nesčetných obchůdcích i na tržnici v Nidě.

PARNIDŽIO KOPA-výprava do pouště

Za ranního rozbřesku se vydávám vybaven dostatečným množstvím pitné vody i nezbytnou tropickou kšiltovkou vstříc největší písečné duně Parnidžio kopa. Ještě štěstí, že jsem si do batohu na poslední chvíli vhodil i repelent proti komárům; jakmile totiž vkročím před Nidou do stínu ranního lesa, slétají se na mne snad všechny kousavé bestie z pevniny tak rychle, že pumpička repelentu nestíhá chrlit.

Ztichlým lesem, v němž ještě není ani živáčka, směřuji k pobřeží v severní části Nidy, kde ulice Skruzdynės gatvė klesá k vodě. Ve svahu je zde možné si všimnout dřevěného domku, v němž žil v letech 1930-32 německý spisovatel Thomas Mann s manželkou a šesti dětmi a kde napsal svůj román Josef a jeho bratři. Takřka liduprázdnou příjemnou pobřežní promenádou pokračuji k přístavu a nasávám atmosféru této malebné staré rybářské vesnice.

Pohled, který se naskýtá z konce přístavní hráze je opravdu ohromující – fascinující panorama do zlatova zářícího písku největší pohyblivé písečné duny v Evropě, vypínající se nad Kuršskou lagunou, na pozadí jihozápadního okraje Nidy. Úvahy o malosti člověka před sílou přírody jsou tu na místě; pokud by jemný písek začal hnán větrem postupovat k lidským obydlím, nic by jej nezastavilo.

Duna za dunou

Podél pobřeží laguny směřuji k okraji lesa, kterým vede značená cesta pod příkré svahy 52 metrů vysoké písečné duny Parnidžio kopa, jež je možno zdolat po dřevěných schodech. Vzhledem ke stoupající teplotě okolního vzduchu se člověk, než se dostane na vrcholek duny Parnidžio, slušně zapotí. Z vrcholku duny, na němž jsou umístěny žulové sluneční hodiny se starým litevským kalendářem, poničené roku 1999 hurikánem Anatolij, se odkrývají fantastické pohledy na pouštní krajinu, zvlněnou pahorky dun.

Výhledy na pevninu Kuršské kosy tu začínají u jejího východního břehu, omývaného vodami Kuršské laguny až po západní pobřeží s otevřeným Baltským mořem. Po patřičném pokochání se a focení sestupuji kolem tyčkového značení k východnímu okraji duny nad mysem Parnidžio ragas, kde si pak v příjemně teplé vodě laguny dělám siestu. Další cesta napříč dunami, zpočátku díky rozpálenému písku, vtékajícímu do sandálů poněkud drsnější, mi přináší hodně zajímavých pohledů.

Po přechodu písečné planiny se odpoledne vracím kolem západního okraje duny a borovým lesem sestupuji do Nidy. V rybí restauraci u přístavu doplňuji po celodenním sálajícím vedru tekutiny a minerály místním pivem Utenos a degustuji místní kuchyni. Ještě v podvečer se pak s kamarády znovu k dunám vracíme; autem zajíždíme po Taikos gatvė kolem kempu až k parkovišti pod dunou Parnidžio kopa. Pozorování západu slunce, měnícího postupně barvu písečných dun stojí rozhodně za to..

JUODKRANTĖ – ptačí kolonie kormoránů a volavek

Jedno z nejstarších osídlení Kuršské kosy je zmiňováno roku 1429 v dopisech Řádu německých rytířů. Původní poloha této vesnice se nacházela několik kilometrů severněji, dál od moře. Pohyblivé duny však donutily obyvatele svoje osídlení přesunout do zátoky na pobřeží. Při pohledu od zátoky na prales na horizontu vypadalo pobřeží před ním jakoby černě zabarvené, oproti světlému pozadí bílých písečných dun, z čehož vznikl původní německý název této vesnice Schwarzort.

Malované staré dřevěné rybářské domky, rybářské sítě, sušící se na břehu, německý evangelicko-luteránský kostel z červených cihel z roku 1885, jakož i obchůdky s jantarovými šperky a uzenými rybami tvoří kulisu této staré vesničky. Zejména vůně uzených ryb (žuvisu), linoucí se z udíren či speciálních obchůdků, nechá málokteré chuťové buňky na pokoji.

Nejen pro milovníky ptactva je jistě zajímavá návštěva kolonie kormoránů, nacházející se v lese asi kilometr vlevo před vesnicí. Vyrážíme poměrně časně zrána, kdy se ještě slunce máchá v Baltu a vzduch je příjemný. Jakmile se silnice po více než 20 kilometrech začne prudčeji zatáčet doprava k okraji východního pobřeží poloostrova a klesat ze sedla, objeví se po levé straně lesa menší parkoviště s dřevěnou informační tabulí a schody do svahu.

Křik kormoránů

Ranním lesem se ozývá křik ptáků a něco čpavého je cítit ve vzduchu. Pohled z dřevěné kryté vyhlídkové plošiny nám vyrazí dech – les na horizontu je zcela pokryt čpícím ptačím trusem, větve stromů jsou obsazeny velkým množstvím kormoránů, kteří neustále přilétají a odlétají, za současného výrazného křiku.

Pozorování tak rozsáhlého sídliště těchto velkých černých ptáků, kteří se živí lovem ryb je pro milovníka přírody a turistu příjemným zážitkem; ne tak pro místní obyvatele, kteří nejsou nikterak nadšeni jednak ze silného zápachu, který se od ptačí kolonie line a pak hlavně ze silné konkurence, kterou pro místní rybáře kormoráni představují, neboť tito vodní ptáci dokáží vylovit ryby v širokém okolí. Svědčí o tom ostatně i množství oklovaných rybích koster, kterými je les pod jejich hnízdy poset.

Při následující procházce promenádou Juodkrantė narážíme na vyznačenou cestu od parkoviště po levé straně ul. Liudviko Rėzos lesem k vrcholu Raganų kalnas (Čarodějnický vrchol). Cesta borovým lesem je tu lemovaná spoustou dřevěných soch a plastik, ztělesňujících převážně pohádkové a mytologické bytosti, takže si tu zejména děti přijdou na své.

Písečné duny rezervace  NAGLIU REZERVATAS

Tato přírodní rezervace o rozloze 1680 hektarů se rozkládá mezi vesnicemi Juodkrantė a Pervalka směrem na jih na východním pobřeží kosy. Na jejím území je pod dnes již mrtvými dunami pohřbeno několik původních vesnic. U silnice z Juodkrantė směrem na Nidu, vedoucí okrajem přírodní rezervace je zbudováno několik očíslovaných parkovišť s odpočívadly, z nichž je možné se zajít podívat k okraji dun.

Asi dva kilometry před vesnicí Pervalka zastavujeme u odpočívadla č. 13 s velkou informační tabulí, vykreslující plochu této přírodní rezervace. Od ní vede asi kilometr dlouhý dřevěný povalový chodník přes zvlněnou písečnou planinu, kolem duny Nagliu kopa až k vyhlídce nad mysem Lydumo ragas se zátokou Agilos ilanka. Poslední den před odjezdem z tohoto velice zajímavého poloostrova trávíme koupáním na jedné z mnoha příjemných písečných pláží na západním pobřeží.

Vzhledem k tomu, že se tu moře velice pozvolna svažuje, jsou pláže rájem pro děti. Musím však ještě upozornit, že je potřeba sledovat tabulky s označením pláží, neboť litevské pláže jsou velice striktně rozděleny na ženské, mužské a společné. Návštěva Kuršské kosy zanechává skutečně hluboký dojem z podivuhodné písečné krajiny, která neleží v exotických zemích na jih od Evropy, ale kupodivu nepříliš daleko na sever od naší republiky.

Praktické informace:

Doporučená mapa: KURŠIŲ NERIJA    1: 50 000 – vydavatelství Briedis – možno zakoupit v prodejně map KIWI Praha

Trajekt Klaipėda – Smiltynė 35,- LTL (platí i pro zpáteční cestu)

vjezd do NP Kuršská kosa 20,- LTL / auto

Turistické informační centrum v Nidě ul. Taikos gatvė 4, e-mail: agilainfo@is.lt

UBYTOVÁNÍ  NIDA

Kemping Nida – UAB „Nidos kempingas“ , Taikos gatvė 45A

mobil +370 682 41150    e-mail:  info@kempingas.ltwww.kempingas.lt

Apartmány „PRIE JŪROS“ ul.Smiltynės plenta 21 – v lesní čtvrti Litorina

tel. +370 652 05888

cena 350LTL/ den – apartmán pro 5 osob,luxusní

LITEVSKÁ JÍDLA

polévky –  Šaltibarščiai (3 LTL) – studená polévka, k níž se podávají vařené horké brambory, velmi osvěžující v létě

–  Chilli (5 LTL) – hustá, plná mletého osmaženého masa, fazole- pikantní

–  Žuvienė (3 LTL) – rybí, jsou v ní uvařeny celé kusy ryby

národní jídlaBulviniai blynai (su mesa) -6 LTL smažená bramborová placka plněná mletým masem, politá jogurtovou omáčkou

–  Cepelinai virtu bulviu -5 LTL – mletým masem plněné kapsy (vypadají fakt jako ty vzducholodě zepelíny) uvařené ve vodě, přelité jogurtovo-smetanovou omáčkou

Zkušenosti čtenářů

euro Lietuvoje

Josef Franc, 01.08.2016:Trajekt Klaipeda – Smiltyne 35,- LTLvjezd do NP Kuršská kosa 20,- LTL / auto…
Litva má od 01.01.2015 euro… litevský litas (LTL) se stal minulostí 🙂

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí