Na skok v Ománu: od šnorchlu přes hory až ke kadidlu

Sultanát Omán nabízí obrovské spektrum možností, jak se vyřádit, tak i užít si exotiky. Naše dobrodružství trvalo týden, což je poměrně krátká doba na poznání Ománu. Červen není zrovna ideální doba pro cestování v oblasti obratníku Raka, ale neměli jsme jiné volby. Po celou dobu nás na pobřeží Indického oceánu pronásledovala 100% vlhkost. Takže stan a spacáky zůstali zabalené. V horách to bylo o něco lepší, ale na kempování to nebylo. Zažili jsme teploty něco málo přes 40°C a ke konci i 29, ale s tou vlhkostí to byla taková parní sauna při jakékoliv teplotě. Ale zážitky, dobrá kuchyně, exotika a nádherná krajina přebily špatný pocit z počasí.

V pátek odpoledne jsme přiletěli do hlavního města, Maskatu. Na letišti jsme si pronajali auto v Budgetu a vyrazili. Ze Seebu, mezinárodního letiště, je to asi 30 km do centra. I když určit centrum je poměrně těžké vzhledem k tomu, že se Maskat skládá z několika části – Qurm, Ruwi, Mutrah, Starý Maskat a dalších, které se rozkládají v délce několika km podél pobřeží Ománskeho zálivu.

My jsme jeli do centra – směr Qurm a Mutrah. Ještě za světla jsme spěchali na veřejné pláže a prozkoumat Maskat. Pláž byla plná Indů, Pákistánců a Ománců, kteří se koupali v tradičních hábitech a abájích. Jen místní Ománci řádili v šortkách a pár odvážných Poláků v klasických plavkách. Po zbytek večera jsme prozkoumávali pobřeží a tržnici Mutrahu a Starého Maskatu, noční palác sultána a pevnosti Mirani a Jalali.

Od delfínů k želvám

Ráno jsme vyrazili na skleněnou loď (Glass boat), kterou jsme si objednali večer v místní cestovce. Program byl zaměřen na pozorování delfínů a šnorchlování. Vyrazili jsme do divokých vln hledat delfíny, v lepším případě nějakou velrybu. Byla to nádhera vidět delfíny, jak skáčou a plavou ve volné přírodě. Oceán byl ten den neklidný, takže naši průvodci vybrali pro šnorchlování korály v klidné zátoce. Pohostili nás tradiční kávou a datlemi. Viděli jsme obrovské tyrkysové ryby, snad všechny hrdiny z pohádky Hledá se Nemo a na závěr korálovku, želvy ten den asi stávkovaly. Na cestě zpět jsme minuli nejznámější hotelovou zónu hotelu Palac Bustan a nádherný gigantický útes.

Výlet skončil a my zamířili na nejvýchodnější cíp arabského poloostrova. Spíše na konec světa. Prvních 90 km jsme jeli po asfaltové silnici horskými průsmyky směr Qurayat. Z Quarayatu vede pobřežní silnice až do Sur. Divoké pláže, chudobné a ospalé rybářské vesničky, vyschlá wádí, či malé oázy na úpatí majestátných hor, bylo naší odměnou za tuto divokou cestu. V budoucnu tudy povede dálnice. Část byla již postavena, a tak jsme ji naplno využili.

V nedokončených úsecích jsme absolvovali trek. Postupně jsme zvládli všechny zpevněné, šotolinové, kamenité cesty. Nejhorší úsek byl asi po 100 km, kde se zrovna budoval most přes obrovské wádí. Museli jsme jet asi 10 km po šotolinové cestě, a to i do prudkých svahů. Pak jsme opět přejeli na novou dálnici, kde už stály budky na výběr mýtného. Čas byl neúprosný, minuli jsme známou jeskynní proláklinu Bimmah blízko vesničky Dibab. Po 4 hodinách jsme dojeli do přístavu Sur, známého ruční výrobou klasických lodí dhow a pěknými plážemi. Byli jsme v Hormuzském průlivu.

Dále jsme pokračovali do Ras Al Jinz. V šeru tam vystupovalo pár malých zděných a dřevěných budek, které později místní nazvali vesnicí. Šílené, tady někdo bydlí? Přijeli jsme na konec cesty, dál už nebylo kam. Před námi byl pár desítek metrů vysoký kopec a budova, budoucí muzeum, připomínající hráz. Vypadalo to zpustle. Tak tohle je Ras Al Jinz? Naštěstí zvědavost nám nedala a za budovou jsme objevili přírodní park a kemp velikosti fotbalového hřiště, ale bez trávníku. Tvrdý, kamenitý povrch pozvolna přecházející v divokou pláž. Tam byl už přísný zákaz vstupu. Vydat se sem můžete pouze s průvodcem a s povolením, které vyřídíte na místě. Výjimkou jsou táborníci, kteří mohou brzy ráno sami na pláži sledovat právě vylíhnuté želvičky. V kempu je pár zděných otevřených přístřešků, kde můžete spát nebo rozbalit stan. Součástí areálu má být v budoucnu muzeum věnované právě želvám.

Průvodce přichází vždy po deváté hodině večer. Náš volný čas jsme využili k hledání ubytování. Teplo a vlhko nás vyhnalo do hotýlku v pusté a malinké vesničce Ras Al Hadd. Ten večer se přijela na želvy podívat i hlučná skupina Indů. Během hodinky jsme viděli tři obrovské želvy zelené klást vejce. Tyto želvy žijí až 150 let, dorůstají do velikosti 1,5 m a na pláž se poprvé vrací až za 25 let. Opět na nás dýchla síla a divokost přírody. Bohužel, nám na záda dýchala i skupina z Indie.

Mezi horami a pouští

První část cesty jsme se cítili jako na konci světa. Obrovské útesy a Indický oceán na jedné straně, poušť na druhé. Poloprázdné rybářské vesničky, sem tam chybějící kus cesty jako památka na cyklón Gonu, sem tam přes cestu písečná duna. Po hodině jízdy jsme se dostali k vesničkám Jalal Bani Bu Hassan a Jalan Bani Bu Ali známými datlovými háji, blátěnými domy a malými pevnostmi. Další úsek cesty vedl mezi pouští a polopouští Wahiba sands z jedné strany a horami Al Hajar z druhé strany. V tomto období jsou beduínské kempy v poušti zavřené. V sezóně nabízí Beduíni jízdu na velbloudech, na čtyřkolkách a tradiční večery. Po šesti hodinách jsme dosáhli našeho cíle, Nizwy.

Cesta pevností a pramenůdo Misfah

Pokračovali jsme dál, přes 400 let starou vesnici Al Hamru do pohádkové vesničky Misfah v horách. Kamenné domečky na skalách, banánovníky, kokosové palmy, oleandry, falaje přivádějící vodu z hor, nádherné výhledy do údolí, ženská mešita, úzké uličky, příjemní Ománci, takový byl Misfah. Obyvatelé byli velmi přátelští, většina starších byla poloslepá nebo slepá. Zřejmě to způsobuje silné slunce a žádná péče o šedé a zelené zákaly. Museli jsme dál, protože večer jsme chtěli být blízko letiště v Seebu. Měli jsme před sebou necelých 300 km skrz západní pohoří Hajar. V rychlosti jsme projeli dvě pevnosti Bahla a Jarbin. Dalším cílem byly dvě horské vesnice s horkými prameny a podle průvodce jedna z nejhezčích cest Ománu. A byla to pravda. Surové železité hory – červené, černé, šedé, hnědé místy až zelené se střídaly podél cesty asi 100 km. U horských pramenů v Rastaqu a Nakhalu jsme zastavili a vychutnali si klid a místní atmosféru. Nenechali jsme si ujít pevnost Nakhal patřící mezi skvosty sultanátu.

Nejširší nabídku průvodců a map Ománu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Za vůní pryskyřice

Ráno jsme odletěli do Salaly, 1000km vzdálené destinace v pohoří Dhofar, blízko jemenských hranic. Je to výjimečné místo, během roku tady málokdy stoupne teplota přes 30 stupňů a v červnu přichází monzunový déšť, tzv. khareef. Během monzunů se promění Salalah v ráj na zemi, všechno zezelená a wádí se naplní vodou a vodopády. Na letišti jsme zamířili do Budgetu a vyrazili směr Mughsail, asi 50 km směrem k jemenským hranicím. Jedná se o přírodní jeskyni a průduchy v pobřeží, které při nárazech masivních vln vytváří na pevnině gejzíry a zvuky jakoby dýchal gigantický obr. Oblast je známá nejen ze Starého zákona, ale také pravou pryskyřicí, která se vyváží do celého světa, včetně Vatikánu. Rostou tady baobaby, oleandry, banánovníky, kokosové palmy. Můžete narazit na stovky druhů ptáků, chameleóny a další havěť. U této přírodní rezervace je malá restaurace s vyhlídkou. Směrem k Salale se rozprostírá dlouhá pláž s přístřešky pro piknik. Pokračovali jsme serpentinami směrem na Jemen. Po cestě jsme viděli vyhlídky, a to buď na Indický oceán nebo na obrovské wádi na druhé straně.

Po návratu do Salaly jsme se ubytovali v Salalah Beach Villas 50 metrů od oceánu, s božím výhledem. Večer jsme strávili v restauraci mezi místními s domácím grilem, vodní dýmkou a projekcí, kde běžel indický film v duchu Jamese Bonda.

Exotika jak se patří

Brzy ráno jsme se vydali směr Mirbat přes rybářskou vesnici Taqah. Místo je známé svou rybářskou baštou a divokými plážemi, plnými krabů. Vesnička Taqah vypadala jako z hororu, nikdo nikde, vše pusté a zavřené. Na této scéně se pak vynořil jeden bangladéšský zatoulanec sbírající odpadky a pastevec se stovkou velbloudů přímo na pláži. Před Mirbatem jsme zastavili u mauzolea a hřbitova Alího. Muslimský hřbitov je prostý, a zároveň chaotický. Změť kamenů, malých u nohou a větších u hlavy, toť vše. Poté jsme pěšky pokračovali k divokým plážím, kde se nám pod nohama hemžily stovky krabů.

Mirbat, polorozpadlá vesnice, pevnost zničená cyklónem, staří Ománci, pár Indů a lodě vracející se z rybolovu. Ten den chytli žraloka, který připomínal kočkovitou šelmu. Než se ryby dostanou na tržnici do Salaly, můžete si je rovnou koupit na místě. Na cestě zpět jsme minuli obrovskou travertinovou stěnu wadi Dharbat vysokou asi 300m. V sezóně, od října do května, ji zdobí vodopády. Na cestě zpět jsme sjeli k druhé největší propadlině na světě. Je široká asi 100 na 250 metrů a rostou v ní baobaby. Večer jsme opět strávili mezi příjemnými Ománci v pobřežní restauraci. Vychutnali jsme si čerstvé ananasové, mangové, papájové džusy a místní pochoutky.

Poslední den ráno jsme si nenechali ujít místní tržnici s ovocem a dali si čerstvý kokos a papáju. Poslední chvíle jsme relaxovali v bazénu a v divokých vlnách oceánu. Lepší tečku za naším putováním jsme si nemohli přát.

Maskat – Sur – Máte 2 možnosti jak zdolat tuto trať. Buď jet 450 km (asi 6 hod) po dálnici nebo 240 km (4 hod) pobřežní trek, kde všichni průvodci a chytré knihy doporučují čtyřkolky. Info z netu a později i náš vlastní trek ukázal něco jiného. Jde to už i běžným autem. V době našeho cestování už byla na pobřeží vybudována velká část dálnice, která má propojit Qurayat – Sur.
Ras Al Jinz – Unikátní přírodní rezervace. Každý den sem zavítají želvy z Jemenu, Malajsie, Malediv či Indie a Austrálie naklást v noci vejce. A vy se na to můžete dívat z 1 m. Toto představení začíná v 21.30 h. Je zde možnost kempování a ranního sledování právě vylíhnutých želviček.
Alkohol – Cizinec si smí přivézt 1l alkoholu na hlavu, což je od muslimské země milé.
To stojí za to – V našem hotýlku v Maskatu byl licencovaný bar. Tmavý bar se zpívajícím Arabem u kláves a na malém pódiu 5 marockých holčin s určitými záměry a rozměry v barevných šatech jak z harému, ty kroutily zadky a boky. Různě točily rukama a mrkaly na přitomné, některé kreace připomínaly igráčky v akci nebo zpomalený film, který nemá konce. I tady se umí bavit…
Mapy – Není třeba kupovat drahé mapy, je lepší si vyzvednout na letišti zdarma pěkné průvodce jednotlivými regiony, společně s mapami v turistických info.