HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Na kole z Prahy do Vídně (a skoro zadarmo)

Na kole z Prahy do Vídně (a skoro zadarmo)

Zhruba 450 kilometrů cyklostezky z Prahy do Vídně je opravdová lahůdka pro všechny milovníky jízdy na kole, které nebaví jezdit neustále jen na chatu a nechce se jim řešit problémy s přepravou kol na větší vzdálenosti. Zároveň to je ovšem cesta, kterou určitě zvládne každý, byť je to jeho první delší výlet na kole.

Vyrážíme z Tábora

My jsme se z několika důvodů rozhodli jet až z Tábora. Jednak cesta není prý příliš hezká, je kopcovitá a špatně značená. Tyto zprávy jsme sice měli jenom od kamarádova bratra, ale nebyl důvod tomu nevěřit (o půl roku později jsme si to při jednodenním výletu do Tábora potvrdili). Dalším důvodem byla úspora času, takže jsme nakonec mohli ušetřený den strávit po moravských vinicích.

Hned za Táborem nás čekalo několik nepříjemných stoupání, ale v podstatě brzy za Jindřichovým Hradcem kopečky končí a až k rakouským hranicím je cesta víceméně po rovině nebo jenom opravdu mírně zvlněná. Jediné, čemu se nevyhnete, je Dyje. Její údolí si totiž vyžádá sjezd o stopadesáti výškových metrech, které musíte vzápětí znovu vyšlapat. Ale buďte v pohodě, máte přece dost času.

Další nepříjemný úsek je až od hranic s Rakouskem do Vídně. My jsme ho chtěli projet co nejrychleji kvůli úspoře financí (v Rakousku je přece jenom dráž a nechtělo se nám tam spát někde v příkopě nadivoko). Možná je lépe ho rozdělit na dva dny, ale my to zvládli i s průjezdem Vídní za zhruba osm hodin docela ostré jízdy. Bohužel tento úsek není moc dobře značen, je zde hodně kopců a celkem dost větrno, takže pokud zrovna nespěcháte a máte dost peněz, nikam se nehoňte.

Pro cestu zpět máte několik variant. Nejrychlejší a nejdražší je jet vlakem přímo z rakouského hlavního města. Toto je ovšem jen pro opravdu bohaté cestovatele. O dost levnější je vrátit se na kole do Břeclavi na vlak. Bohužel si to opět vyžádá minimálně den velmi únavné cesty, kterou už jste jednou jeli. Poslední možnost, kterou jsme zvolili i my, je návrat přes Bratislavu. Až na hranice vede opravdu nádherná cyklostezka, ale bohužel hned za celnicí se mění ve čtyřproudovou dálnici vedoucí k bratislavskému sídlišti Petržalka. Průjezd samotou Bratislavou je zážitek sám pro sebe, ale za ty nádherné kilometry kolem Dunaje určitě stojí.

Jak se dá ušetřit

Velkou výhodou celé této trasy je skvělé zázemí. Jako jedna z hlavních českých cyklostezek je totiž lemována kempy, restauracemi, penziony a cykloservisy.

My jsme byli na jídle v restauraci dohromady asi dvakrát – jednou když pršelo a jednou večer, než jsme se pustili přes hranice směrem Vídeň. Obchody jsou od sebe vzdáleny nejvýše dvacet kilometrů, ale přece jenom dávejte pozor na otevírací dobu, protože na hypermarket otevřený 24 hodin zde nenajdete. Když si to pohlídáte, můžete se cestou stravovat opravdu dost levně. Znamená to ovšem ráno jíst müsli se sušeným mlékem nebo buchty z krámu, k obědu chleba se sýrem a salámem a k večeři bramborovou kaši se slaninou. Takto nám stačilo sto korun na den. Pokud ovšem váš žaludek potřebuje alespoň jedno jídlo v hospodě denně, připravte si peněz víc.

Nezapomínejte hodně pít. Je sice pravda, že bylo parné léto, ale v pohodě jsme denně vypili tři litry vody a stejně byli lehce dehydrovaní. Dobrý nápad je do sedlových brašen (z batohu by vás asi hodně rychle bolela záda) přibalit ještě jednu PET láhev. Dá se snadno sfouknout a sbalit a společně s vaší cyklistickou lahví tak budete mít u sebe nejméně dva litry vody. To se hodí, zvláště pokud si vaříte sami mimo kempy. Neutrácejte za balenou minerálku, ale vždy požádejte v nějaké hospodě nebo i u nějakého domu. Ani jednou se nám nestalo, že by nás odmítli.

Hodně se dá také ušetřit na ubytování. My jsme například v Čechách spali v kempu jen jednou – v Šatově, kde kolem dokola byly jenom vinice a žádné místo k postavení stanu. Jednu noc jsme tak strávili v altánku někde u cesty z Jindřichova Hradce, jednu na louce u Dyje (pozor na komáry) a jednu na kraji pole v Hevlíně (pozor na traktory). Kola jsme pak zamkli, přivázali ke stanu a ještě pro jistotu přikryli plachtou, to kvůli případnému dešti. Jestliže toto není zrovna váš styl, po cestě se nachází spousta kempů a penzionů pro movitější.

Cykloservisů je cestou taky docela dost a nějaké nabízejí i asistenci „na zavolání“. Stejně je však lepší mít s sebou alespoň pumpičku a lepení. Zcela nepostradatelný je také zámek na kolo, ať už chcete hodně poznávat místní památky nebo si jenom dojít nakoupit do obchodu.

Není to jen šlapání do pedálů

Památek je cestou k vidění více než dost, takže si můžete opravdu vybírat. Kromě takových klasických cílů jako Tábor, Jindřichův Hradec nebo Znojmo můžete navštívit méně známé Slavonice. Je zde krásné náměstí lemované renesančními domy. Mě se ovšem nejvíce líbilo ve Slavotíně. Sice jsme sem víceméně zabloudili, není tu žádná památka, jenom hezky upravené náměstí… ale je tu prostě pěkně.

Na své si přijdou i milovníci hradů azámků – nedaleko je Červená Lhota a Vranov nad Dyjí. Zvláště druhý jmenovaný stojí za to. Můj tajný tip je Klášter za Novou Bystřicí, kde vás po domluvě místní průvodce nechá sestoupit se svíčkou do podzemní krypty.

Jestliže vás to už omrzelo v Čechách, udělejte si malý výlet do Rakouska, ještě dříve než se definitivně vydáte směr Vídeň. Velmi zajímavý je hrad Hardegg. Znamená to sice sjezd až k Dyji a následný výšlap opět nahoru, ale už jenom srovnání rakouské a české vesnice stojí za to. Pokladní na hradě umí obstojně česky, takže ani nevadí, že nemluví anglicky. Zpátky do Čech se vraťte přes městečko Retz, kde je údajně největší náměstí v celém Rakousku, ale i jinak to tu stojí za to.

Docela zajímavá může být také zastávka v nějaké moravské vinařské oblasti. Znojemsko je celkem profláknuté, takže doporučuji spíše na den zakotvit v Šatově. Je zde levný kemp a hodně vinných sklípků. Ale pozor! Ve většině podniků se zde zavírá už v devět hodin. Pěkná je návštěva malovaného sklípku, ale příliš ochutnávání nečekejte – jde zde opravdu spíše o obrázky na zdech. Další dobrou zastávkou je vinice Šobes. Sice musíte trochu za vesnicí do kopce, ale zdejší víno je považováno za nejlepší u nás. Věci doporučuji nechat u správce v kempu a sem si dojet jen tak nalehko.

Nezapomeňte si také rezervovat alespoň jeden den na Vídeň. Musíte ovšem počítat s dražším ubytováním a jídlo si raději vzít z Čech. My jsme zde v kempu Wien West (zřejmě jediný, z centra snadno dostupný kemp) platili za dvě noci na osobu 15 euro.

Pokud se rozhodnete jet zpět přes Bratislavu, snažte se zde strávit co nejméně času. Možná to je spíše tím, že jsem byl hodně unavený, ale vůbec se mi tam nelíbilo. Raději přejeďte lokálkou do Břeclavi a prohlédněte si to zde (my jsme k tomu byli donuceni průvodčím, který nás vyhodil z vlaku).

Jak plánovat

Zcela nepostradatelnou věcí je pro tento výlet cykloprůvodce Greenways: Praha – Wien. Tato investice se opravdu vyplatí. Za cenu něco okolo sta korun dostanete kompletní mapu rozdělenou na jednotlivé etapy včetně výškových profilů. Kromě toho zde najdete možnosti ubytování a návštěvy památek v okolí trasy. Tohoto průvodce ještě doporučuji doplnit mapou Vídně, protože bez té bychom se od Dunaje asi těžko dostali až do kempu.

Cestu lze bez problémů zvládnout z Tábora za pět dnů jízdy, připočtěte čas, kdy se budete někde stavovat, minimálně den na Vídeň a na cestu zpátky. Pokud máte opravdu hodně času, projeďte si celou stezku, zastavte se na všech možných cílech v okolí trasy, stravte den v oblasti České Kanady, na Pálavě, dopřejte si na Vídeň celé dva až tři dny a zajeďte si na Neusiedler See. Budou to dva až tři týdny neskutečné pohody.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí