Mystické Peru ve fotografiích

Nazca

Téměř mystické místo, které skrývá velké tajemství, a které už zamotalo hlavu mnoha badatelům. Po nehostinné pouštní ploše o rozloze 500 kilometrů čtverečních je rozmístěno několik set geometricky dokonalých čar, které tvoří známé obrazce. K vidění tu je například pavouk dlouhý asi 45 metrů, obří kolibřík s udivující přesností jednotlivých čar, které skládají fantastický obraz. Neuvěřitelně přesné spirály zase vytvářejí obraz obrovské opice, vysoké přesně sto metrů. Kondor má rozpětí křídel neskutečných 120 metrů, ještěrka měří ještě o šedesát metrů více. Ztvárněná tu jsou i další zvířata, například velryba, had, lama. Díky suchému podnebí se mohly dochovat v nezměněné podobě. Měli tyto obrazce něco společného s uctíváním bohů, s astronomií nebo horoskopy? Dle podání pilota letadla sledují tyto obrazce podzemní kanály a zásobárny vody. Ale kdo ví….

Cusco

Nejhezčí peruánské město Cusco bylo založeno koncem 12. století Manco Capacem. Odtud provedli potomci tohoto Manco Capaca slavné tažení po Andách a vládli největší říši Jižní Ameriky. Jméno města bylo symbolem jeho významu – Cusco kečuánsky znamená pupek, střed. Město bylo zbudováno do podoby posvátného zvířete (pumy), jehož břicho tvořilo rozsáhlé náměstí – pupek země a zároveň pupek světa. Se vznikem města se pojí řada legend, které zaznamenali i španělští kronikáři. Podle jedné z nich vyšli zakladatelé Cusca z pěny posvátného jezera Titicaca jako poslové boha Slunce. Kečujské legendy jsou vůbec plné mystiky : Manco Capac, zakladatel dynastie, vybral místo pro svoje sídelní město tak, že vetknul zlatý prut na místo, kde se nacházel střed světa, jeho pupek. Okolo tohoto místa se tedy krčí puma, s drápy připravenými zabít. Město zažilo ústup ze slávy, když se ocitlo na periferii španělského místokrálovství Peru, i novou vlnu uvědomění si vlastní identity andských indiánů ve dvacátém století a stále rostoucí zájem vědců, cestovatelů i turistů z celého světa.

Kyklopské zdivo tvarů, jaké nikde jinde na světě nebyly vytvořeny (poměrně běžné jsou např. kameny s obrysem nepravidelného desetiúhelníku apod.), šokuje především systémem, jak jsou do sebe zaklíněny. Některé velké kameny jsou tvarově až násilně upraveny tak, aby do nich přesně zapadaly vyčnívající hrany kamenů okolních. Vše dokonale přiléhá, spárami milimetrových rozměrů skutečně nelze prostrčit ani žiletku. To vše při hmotnostech mnoha tun. Kde přece jen vznikla miniaturní mezerka, byla dokonale zaplněna kamenem centimetrových rozměrů, tvarově přesně přizpůsobeným okolním gigantickým blokům a zapadajícím mezi ně.

Sacsayhuaman

Sacsayhuaman představuje hlavu pumy, v jejímž tvaru bylo Cusco Inky postaveno. Hradby Sacsayhuamanu jsou pak její zuby. Odpovídal by tomu i jejich tvar – 22 zubatých zakřivení, ve třech řadách nad sebou. Toto zvláštní zakřivení mělo svůj význam hlavně při obraně. Pokud někdo na hradby útočil, musel se alespoň k jedné ze stěn otočit bokem, čímž si jej odkryl.

Hradby jsou stavěny stejným stylem jako ostatní incké zdi – velké kameny jsou opracovány do nepravidelných tvarů, které však přesně zapadají jeden do druhého. Takové opevnění je dosti stabilní i při zemětřesení. V nejvyšším místě mají hradby výšku sedm metrů a po délce měří několik stovek metrů. Toto strategické místo nad Cuskem prý obývalo 5000 vojáků, kteří měli na Cusko skvělý výhled.

Machu Pichu

Vysoko nadřekou Urubamba v peruánských Andách leží na horském sedle kultovní místo, které bylo dlouho zapomenuté. Místo, které je nejvíce navštěvovanou a zároveň nejméně známou památkou Peru. Machu Pichu.

Když je objevil v roce 1911 Hiram Bingham, byl pohledem, který se mu naskytl, unesen a své dojmy zaznamenal takto: „Začínal jsem chápat, že tyto zdi se sousedním polokruhovým chrámem… patří k nejkrásnějším kamenným stavbám, které svět kdy viděl, a dech se mi tajil.“ Místo, které zůstalo španělským dobyvatelům utajeno, bylo kdysi i z neznámých důvodů opuštěno. Co bylo tímto důvodem se můžeme dnes jen dohadovat.

Neuvěřitelně krásná, rozervaná, a přitom čímsi harmonická scenerie Machu Pichu a okolí je ukázkou asi nejdokonalejšího sepětí vyspělé lidské kultury s okolním prostředím – minimálně co se architektury začleněné do nepřístupné krajiny týče.

Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

El Señor de Sipán

Největší archeologický objev posledních desetiletí – tak bylo v roce 1987 označováno odkrytí nevykradeného hrobu močického vládce. Týmu archeologa Waltera Alvy se podařilo získat neuvěřitelné množství informací nedozírné vědecké hodnoty. Díky tomu, že hrob nebyl vykraden, se daly interpretovat jednotlivé ozdoby, byly pečlivě popsány jednotlivé vrstvy složitých ozdob, které přikrývaly nejvyššího močického hodnostáře. Mrtvý měl pod tělem více než šedesáticentimetrový zlatý diadém, který v močické kultuře příslušel pouze těm nejvýše postaveným. Muž byl zhruba 35 let starý. „Na pažích měl náramky ze stovek tyrkysových korálků o velikosti 25 mm. Na prsou se mu pomalu objevovaly dvě řady patnácticentimetrových burských oříšků z kovu, celkem jich bylo dvacet. Napravo jich bylo deset ze zlata a nalevo deset ze stříbra nebo mědi. Tato první známka dvoustrannosti se ukázala jako významná a neměnná složka všech pohřebních předmětů. V pravé ruce držel nejdůležitější symbol společenské moci a hierarchie: jakési žezlo a nůž v jedné podobě se zlatým držadlem ve tvaru obrácené pyramidy. Držadlo zdobila scéna znázorňující bohatě oblečeného muže, jak drží zajatce jednou rukou za vlasy a druhou mu míří válečným kyjem do obličeje. Pán ze Sipánu měl na krku límec ze 71 zlatých koulí. Přímo na hrudi leželo šest zlatých vypouklých disků, které kdysi nepochybně zářily jako miniaturní slunce. V hrobu vladaře se našly kostry dvacetiletých žen, zřejmě manželek či konkubín. Obětováni byli i bojovníci a lamy.

Chan Chan

Jeden příběh o založení Chan-Chanu vypráví o muži jménem Naymlap, který přišel od moře, založil město a pak zase zmizel na západě. Jiná pověst líčí, že ve městě žil drak, který stvořil Slunce a Měsíc. Tyto různé mýty však nepodávají žádnou informaci o tom, jak město skutečně vzniklo.

Město se rozprostíralo na ploše 18 čtverečních kilometrů. Odtud vládli Chimúové říši, která se táhla asi do délky 1000 kilometrů podél pobřeží. Předpokládá se, že dobou jejího rozkvětu bylo 12. století po zániku mocné kultury z Tiahuanaco. Chimúové byli zruční architekti a technici (mohli přežít jen za předpokladu, že měli velmi dobře vymyšlený systém zásobování vodou) a měli vysoce kultivované kovozpracující řemeslo. Jejich stavební materiál, adobe, který byl používán v nejrozmanitějších formách, je sice skromný, existují  však náznaky, že důležité budovy byly kdysi vyzdobeny zlatými nástěnnými deskami. Ještě dnes lze spatřit ornamenty, které byly vyryty do cihel; ale všechny jiné cenné předměty z Chan-Chanu už dávno zmizely.

Valley of the Pyramids – Tucume

Planina Tucume je součást údolí Lambayeque, největšího údolí na severním pobřeží Peru. Toto údolí, které je známé jako Údolí pyramid, je to tajemné místo, o němž se zmiňují legendy. Podle ní bůh Naymlap společně s královnou Ceterni vyšli z moře a přinesli s sebou umění a nástroje stavět pyramidy. Trosky ukazují, že zde žila mořská kultura a že používala výměnného systému s jinými kulturami na kontinentu.

Toto rozlehlé a velmi málo navštěvované naleziště je možné nejlépe vidět z nádherného miradoru na vrcholu skály. Jakmile stanete na vrcholku, jste odměněni pohledem na více než 200 hektarů rozpadajících se zdí, náměstí a také 28 pyramid. Tato oblast je největším pyramidovým polem Jižní Ameriky a patří k vůbec největším na světě.