Miroslav Černý

Miroslav Černý

Miroslav Černý

Jméno a příjmení (a přezdívka)

  • Miroslav Černý

Na kolik se cítím

  • Na tolik, kolik mi je, tedy na pomalu se blížící kristova léta

Oblíbené země

  • Namibie, Lesotho, Sýrie, Peru, Dánsko

Na kterých místech se mi hodně líbilo

  • Na řece Caura. Tato „černá“ guayanská řeka s okolními pralesy a osadami kmenů Ye´kwana a Sanema patří mezi poslední divoká místa Venezuely. Damaraland v srdci namibijských savan. Člověk tu podléhá neodbytnému pocitu, že má levharta v zádech nebo že ho pozorují oči křováckých lovců. Syrská Palmyra. Starověké město napůl vykopané z pouště.

Cesta, které si nejvíce vážím

  • Asi té první větší. Šlo o individuální výpravu pozemní cestou přes Balkán na Střední Východ.

Nejdelší cesta

  • Rok strávený ve Spojených státech. Třebaže šlo o středoškolský studijní pobyt, záhy jsem zjistil, že není moc co studovat (kromě jazyka ovšem) a většinu času jsem strávil křižováním amerického severozápadu.

Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?

  • Cestování mi dodává jednak důvěru v sebe sama, zároveň však dostatečný odstup od sebe sama, což je nezbytné k získání různých perspektiv na naši planetu a lidi, co na ní žijí. Jinými slovy mě cestování neustále přesvědčuje o tom, že náš český způsob vidění a vnímání světa není ten jediný možný.

Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel

  • E. S. Vráz, A. V. Frič, R. F. Burton, E. H. Shackleton, A. Musil

Cestovatelské Curriculum Vitae

  • Pokud pominu dovolené s rodiči v bývalé Jugoslávii, Německu a ve Španělsku, dále pak vandry s přáteli a stopy po Evropě, intenzivněji cestuji od roku 1997, kdy jsme s přítelem vyjeli na Zakarpatskou Ukrajinu. Následovalo Rumunsko, Pobaltí, Turecko ad. V roce 2002 Sýrie, 2003 Peru a Bolívie, 2004 JAR, Lesotho a Svazijsko, 2006 Namibie, Botswana a Zimbabwe, 2007 Egypt, 2008 Dánsko a 2009 Venezuela.

Navštívené země

  • Cca 40 zemí 5 kontinentů

Cestovatelské sny a plány

  • Mám v plánu dokončit svůj cestovatelský projekt Pátá rovnoběžka (viz níže) a rád bych navštívil skutečný sever – ještě než úplně roztaje (Špicberky, Grónsko, severní Aljašku)

Zvláštní záliby během cestování

  • Kdysi mě uspokojovalo cestovat jen tak nazdařbůh, nemít žádný cíl, žádnou konkrétní představu, kde přespím, koho potkám, co uvidím. V poslední době však mnohem častěji vyjíždím s nějakým určitým plánem, nejčastěji s cílem zjistit přímo v terénu, na jakém stupni je vymírání jazyků nejrůznějších etnik.

Oblíbená historka z cest

  • Odehrála se v namibijském přístavu Swakopmund. Jde o místo, kde jsou stále ještě vidět a cítit stopy německého koloniálního panství. Jedno odpoledne jsem tam zapadl do beznadějně přeplněné nálevny, už ani nevím, na které ulici to bylo. Naštěstí zrovna odcházeli dva štamgasti a zanechali po sobě uvolněný stůl poblíž barového pultu, jemuž vévodila mohutná pípa. Na zdech jsem již od dveří zaznamenal německé trikolóry a v rozhovorech hostů německý akcent. Z mého místa pak byla vidět neobvyklá nástěnka slávy, kde visely svastiky různých velikostí, nacistické válečné kříže a fotografie pohlavárů „třetí říše“. Trošku jsem znejistěl, a když jsem se ještě jednou, tentokrát více soustředěně, rozhlédl po celém lokále, přišlo mi, že většinu mezi mými spolustolovníky netvoří nikdo jiný než potomci, následovníci a obdivovatelé Hitlera, wehrmachtu a všeho, co s tím souvisí. Měl jsem se k odchodu, když tu se nade mnou naklonil holohlavý hospodský s dlouhým, nahoru zakrouceným knírem, v pruhovaném námořnickém triku a strašně nahlas, nejspíš aby překřičel hluk, co se rozléhal barem, zavolal: „Co si dáš mladej?“Nejdřív jsem se chtěl skutečně spakovat a vytratit, ale pak jsem si vzpomněl na své rakouské příbuzné, pokusil jsem se napodobit korutanský přízvuk a objednal si, co jiného než pivo. Chlápek v trikotu byl očividně spokojen a do minuty přede mě postavil orosený produkt. Dal jsem si ještě jeden, vlastně dva tři kousky, a pak zaplatil. Když mi hostinský vracel drobné, jen tak mimoděk prohodil: „Škoda, žes nezaheiloval, mohl jsi mít pivo zadara!“

Významné expedice a projekty

  • Pátá rovnoběžka – projekt, který má za cíl navštívit a formou terénního výzkumu porovnat stav akulturace tří kulturně odlišných etnik na třech různých kontinentech, žijících však na stejné zeměpisné šířce (pátá rovnoběžka severní šířky). První část projektu, cesta ke kmeni Ye´kwana, se již realizovala.

Autor

  • Jsem autorem několika cestopisných reportáží v různých periodikách, mj. Svoboda, Koktejl, Sirius.
  • V nakladatelství Perplex mi v roce 2007 vyšla kniha Kámen Kondora – zvláštní básnický deník z cesty po Peru a Bolívii (www.perplex.cz).
  • V nakladatelství Optys vyjde letošního roku travelog Africká pohlednice, opět neotřelou formou mapující mé dvě africké cesty (www.optys.cz).

Osobní www stránky

Osobní poznámka

  • Never mistake knowledge for wisdom. One helps you make a living; the other helps you make a life. – Sandra Carey

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: