V západní části mexického poloostrova Yucatán se fádní rovina rozvlní nepříliš rozsáhlou kopcovitou oblastí. Je označována „Puuc“ a právě tak je nazýván i místní architektonický styl, který nemá jinde obdoby.
Hákovitý nos boha Čaka
Fasády staveb, které vznikly někdy koncem prvního tisíciletí po Kristu, byly a z velké části dosud jsou pokryty plochými kamennými dlaždicemi s bohatým vzorováním, často geometrickým. Objevují se ale i figurální motivy, zejména pak pravidelně se opakující zlověstné masky boha Čaka s nosem hákovitě trčícím do prostoru. Celek pak působí nesmírně zajímavě a zdobně – v literatuře jsem se dočetla, že toto období bývá přirovnáváno k našemu baroku, možná by trefnější bylo rokoko.
Velmi dobře zachovalé, včetně hákovitých nosů, jsou masky boha Čaka na průčelí „kostela“ v Chichén Itzá. Staré mayské paláce a chrámy mají značně nepříhodná pojmenování, která jim dali španělští katoličtí conquistadoři podle toho, jaké pro ně obvyklé stavby jim mayské rozvaliny připomínaly. A tak se to v mayských městech hemží „kláštery“ (protože malé místnůstky připomínaly Španělům řeholní cely) a „kostely“ nebo „hrady“, což byly všechny monumentálnější stavby.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Oblast archeologických pokladů
Nejrozsáhlejší a nejznámější archeologickou lokalitou této oblasti je Uxmal (čti „ušmál“), kde jsme začali s průzkumem kraje Puuc.
Na další den jsme si nechali malou okružní jízdu po dalších lokalitách, které jsem měla již zdomova nastudované a jejichž návštěva předčila má očekávání. Kabah, Sayil a Labná jsou příjemná, jakoby „komorní archeologická naleziště“, navzájem nepříliš vzdálená, takže se dají zvládnout bez stressování za jeden den. Každé z nich má svou charakteristiku, každé je něčím zajímavé, a tak se navzájem ani ve vzpomínkách nepletou…
Kabah plný beznosých Čaků
Byla neděle a to se v Mexiku neplatí vstupné. Bylo fajn, že jsme si zrovna na tento den naplánovali návštěvu tří archeologických nalezišť – nebyl to záměr, ale hodilo se to…
Nejdříve jsme dorazili do Kabah. Zde je hlavním hitem Codz Poop (Palác masek), jehož průčelí je celé pokryto maskami boha Čaka – pravidelně, pravoúhle, jedna vedle druhé. Fasáda je pochopitelně částečně poškozená, ale i tak působí velmi zajímavě a monumentálně.
Bohužel je ale celé její okolí poseto povalujícími se fragmenty ulámaných hákovitých nosů – ty zůstaly na svém původním místě jen málokde. Stejně mne udivuje, že tenkrát vymysleli tak zranitelný zdobný prvek – relativně tenký a přitom velký a těžký kamenný hák si vysloveně koleduje o to, aby byl zničen, uražen, rozbit.
Srolované matrace v Sayilu
Z Kabahu je to, co by kamenem dohodil, do lokality Sayil, kde je sice jen jedna „pořádná“ stavba, ale stojí za to. Zdejší El Palacio je nádherný, elegantní a mají pravdu ti, kteří jeho vzhled přirovnávají k paláci v Knóssu na Krétě.
Stavbě dominují typické puucké podsadité kulaté sloupy, které jsou doplňovány polosloupy na fasádě („srolované matrace“ – podle koho jiného než Lonely Planet).
A stoupající tendenci architektonických skvostů toho dne završila Labná se svým proslaveným obloukem. V Labná jsou k vidění ještě další budovy, z nichž nejpozoruhodnější je členitý „Palác“, jehož rozpadající se fasáda je vyzdobena nádhernými ornamenty, a dále vyhlídka „Mirador“ dominující celému areálu z vysokého, nejspíš uměle navršeného kopce.
Převzato z www.bruhovi.cz
