HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Khövsgöl aneb Mongolsko na druhý pohled

Khövsgöl aneb Mongolsko na druhý pohled

Zažít spoustu mongolských jiter, spatřit nejkrásnější oblohu na světě, ztratit se v nekonečné mongolské stepi a pracovat v malé lokální neziskové organizaci jsem se vydala v létě tohoto roku na sever Mongolska do Huvsgulské oblasti.

Průvodce mongolským ránem

Budík nařízený na sedmou hodinu ještě nezazvonil, ale zima mi nedovolí vyspávat. Chvíli ležím a přemýšlím, existuje-li jiný způsob, jak se zahřát, než vstát, chvilku skákat a rozdělat oheň. Od té doby, co nám Marcha přivezl z venkova tarag, ho snídám s trochou medu každé ráno, můžu se po něm utlouct, ale ještě před měsícem, jsem se na něj nemohla ani podívat. Posledních pár dnů jsme přes den bez elektřiny, každé ráno kolem 8 hodiny odpojí elektřinu a zapojí ji po 8 hodině večer. Odpojili celý ajmak. Kdo mohl, odjel do Ulanbátaru. Školní rok už stejně začal a všichni se po létě vrací zpátky do města. Většina provozů se bez elektřiny obejde, zbytek jede na generátory.

Zažít toto a spoustu dalších mongolských jiter, spatřit nejkrásnější oblohu na světě, ztratit se v nekonečné mongolské stepi a pracovat v malé lokální neziskové organizaci jsem se vydala v létě tohoto roku na sever Mongolska do Huvsgulské oblasti v rámci programu GLEN – Global Education Network of Young Europeans, který v České republice zaštiťuje občanské sdružení INEX-SDA.

Transsibiřkou magistrálou směr Mongolsko

Na začátku července jsem z Brna odletěla do Moskvy a tam jsem společně s mou německou tandem partnerkou Christin vyrazila po transsibiřské magistrále do Murunu v severním Mongolsku. Po několikadenním cestování jsme s hlavou plnou zážitků dorazily do našeho cíle, pátého největšího města Mongolska Murun v Huvsgulské oblasti.

Z nomádů alkoholici

Murun leží na severu Mongolska v regionu Huvsgul. Dominantou regionu je stejnojmenné největší mongolské sladkovodní jezero Huvsgul. Mongolové žijí od nepaměti nomádským způsobem života. Několikrát do roka sbalí svá jurtoviště, seženou krávy, jaky, kozy a koně a přestěhují své domovy o kus dál do zelených a nekonečných stepí. Místo si mohou vybrat podle svého, ostatně mají na to více jak milion kilometrů čtverečních.

V posledních letech začíná mongolský tradiční nomádský způsob života postupně vytlačovat západní styl žití ve městech a lidé se z venkova masově stěhují do měst. Důvod je nasnadě, život ve městě je oproti životu na venkově o moc jednodušší. V jakém smyslu? Pro lidi zvyklé na práci od brzkého rána do večera, starost o stáda dobytka a zpracování veškerých produktů znamená přesun do města úlevu a volný čas. Mnohdy ale neví, co si s takovým volným časem počít. Proto si často krátí volnou chvíli alkoholem a mládež tráví mnoho ze svého volna v počítačových hernách.

Většina obyvatel Murunu bydlí v dřevěných domcích. Pozemek získává každý obyvatel automaticky po dovršení plnoletosti zdarma. Nové dřevěné domky, nebo jurty proto vyrůstají, v celém Murunu jako houby po dešti. Většinou jen velmi malá část města má vybudovanou kanalizaci a vodovod. Ani v Murunu tomu není jinak. Přísun vody si každá domácnost zajišťuje sama. Každé ráno odchází z domu někdo s vozíkem naloženým kanystry, které u pumpy naplní za několik mongolských tugriků vodou, se kterou rodina hospodaří celý den. Murun je hlavním městem Huvsgulského ajmaku a také častou, ale krátkou zastávkou turistů. Většina jich míří dál na sever, k překrásnému jezeru Huvsgul.

Snaha o nový turismus

HATI, malé neziskové organizaci, která se zabývá rozvojem turismu v Huvsgulském ajmaku, jsme s mou tandemkou Christin začaly pracovat hned druhý den po příjezdu. Na prvním setkání s ředitelkou Tseepil jsme se dozvěděly, jaká práce nás čeká. Prvním úkolem bylo vyřešení financování kanceláře a turistického informačního centra (TIC). Musely jsme sehnat peníze na provoz a internet. Zorganizovaly jsme proto kurzy anglického jazyka a začaly vyučovat angličtinu.

Každodenní náplní naší práce byl také provoz TIC, které je otevřené pouze přes léto, v období, kdy přijíždějí dobrovolníci. Při práci v TIC jsme potkali mnoho zajímavých lidí, snažily se poradit cestovatelům, hodně cestovaly do jurtových kempů, obnovovaly databáze, vyráběly informační brožury, účastnily se mnoha pracovních schůzek a snažily se, jak jen nám naše jazykové znalosti dovolily, komunikovat s místními poskytovateli turistických služeb. Prošly několika krizemi a udělaly i malé pracovní krůčky vpřed.

Velkým problémem regionu a v podstatě celého Mongolska je centralizovanost služeb, vzdělání, obchodu a hlavně peněz do Ulánbátaru. Rozdíl mezi životem v Ulánbátaru a na venkově je obrovský. Turismus a služby jsou i na severu Mongolska z velké většiny zajišťovány lidmi z Ulánbátaru, a proto i peníze, které z turismu plynou, zůstávají v hlavním městě. Snahou ředitelky HATI je vytvořit takovou síť místních dodavatelů, která se o turisty postará bez pomoci ulánbátarských podnikatelů. V turistickém ruchu chybí informovanost i reklama. Poté, co se turista ocitne mimo hlavní město, většinou nemá možnost sám rozhodnout, jakým způsobem bude poznávat mongolskou dech beroucí přírodu, ale je předáván z jedněch rukou do druhých a za informace o ubytování, nebo turistických službách, je velmi vděčný.

Ču, čučučuuu

Volné chvíle jsme v Murunu trávily s přáteli a hlavně cestováním. Život v mongolském městě není žádná pohádka, ale mongolská příroda to každému bohatě vynahradí. Cestovali jsme pěšky, furgonem i v dřevěném koňském sedle. V horkém létě i ve sněhové vánici. Asfaltové silnice jsou v Mongolsku spíše výjimkou, a tak jsme si na mongolských cestách necestách občas vydrncaly dobrou náladu a odkoukaly jsme, jak opravit furgon nůžkami, izolepou a trochou oleje.

Žily jsme v jurtě a vařily tsujvan. Zvykly jsme si na čerstvé mléko a tarag po ránu a co víc, naučily jsme se ho i připravovat. Staraly jsme se o jaky, naučily se cválat na mongolských koních a vzduchem se neslo naše mocné „ču, čučučuuu“. Poznaly jsme pověstnou mongolskou vstřícnost a pohostinnost. Dveře jurt se před námi vždy otevřely a po pozdravu „Sain baina uu“ nás čekal horký suu tee caaj, slaný čaj s mlékem a trochou másla, ze kterého se mi při vzpomínce ještě dnes trochu stahuje hrdlo. A když nám na cestách došly zásoby potravin, ještě nikdy mi nic tak nechutnalo, jako mongolský chuušuur, smažené taštičky plněné masem. Našly jsme v Mongolsku přátele a také se staly součástí mongolské rodiny.

Láska na druhý pohled

Do Mongolska jsem se zamilovala až na druhý pohled. Nejprve jsem musela překonat kulturní šok a zvyknout si na úplně jiný způsob života, to chce čas a pomalu se rozhlížet. Rozhlížet se po rozlehlých stepích, zvyknout si na nekonečnou zeleň a najít svůj vnitřní klid. Když jsem ho našla i já, potom se mi Mongolsko a hlavně lidé, které jsem potkala, tak nějak vryli pod kůži.

V severních horách proti pytlákům, Mongolsko

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí