HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Kdo jsou Kurdové a co to znamená cestovat do Kurdistánu?

Kdo jsou Kurdové a co to znamená cestovat do Kurdistánu?

V posledních letech Evropa znovuobjevuje Kurdistán. Kurdská problematika se dostává do médií a veřejného prostoru, a to, aniž by spousta lidí vůbec věděla, co to ten Kurdistán je. Vezmeme to tedy od píky a povíme si, co je to Kurdistán, kdo jsou Kurdové a jestli je vůbec možné a vhodné je navštívit.

S kým máme tu čest?

Kurdistán není reálný stát, ale oblast obývaná Kurdy, prastarým etnikem, o kterém se už staří Sumerové zmiňovali ve svých textech. Tehdy se jim říkalo Karda. Jsou to obyvatelé hor a údolí, kteří žijí v pásmu od západního Íránu, severního Iráku a Sýrie po východní Turecko.

V minulosti měli své mocné vládce – například legendární Saladin byl Kurd, ačkoliv se na něj dnešní Kurdové trochu zlobí, že nepropagoval kurdské etnikum, ale vytvářel muslimskou říši. Holt se nemohl zavděčit všem. Kurdům se nikdy nepodařilo vytvořit jednotnou velkou a mocnou říši a s pádem Osmanské říše byli koloniálními mocnostmi (i přes původní sliby) rozděleni do nově vzniklých států Blízkého východu. O nezávislém Kurdistánu ale nepřestali nikdy snít.

20. století rozdělilo Kurdy nejen hranicemi, ale také geopolitickým směřováním. V dnešní době žádný z nich nemluví o jednotném Kurdistánu, který by spojil do jednoho státu veškerá území, kde toto třicetimilionové etnikum žije. Mluví se o Kurdistánech. Proč to? Protože politika.

Máme tu řadu politických stran, milic a skupin s rozdílnými zájmy. Například turečtí Kurdové mají dobré vztahy s Kurdy ze Sýrie. Iráčtí Kurdové (hlavně ti západní) mají pak dobré vztahy s tureckým prezidentem, který turecké a syrské Kurdy nesnáší. Proto mají iráčtí Kurdové špatné vztahy se syrskými (dokonce na hranicích vyhloubili příkop!) a tureckými. Východoiráčtí Kurdové mají pak dobré vztahy s íránskými a horší vztahy s tureckou vládou. V 90. letech dokonce východoiráčtí Kurdové vedli krvavou občanskou válku s těmi západoiráckými. Docela chaos, že? Přesně proto nemají ten vlastní velký stát. Krom toho, i kdyby se sjednotili, nezávislost jim nikdo bez boje nedá. Sedí totiž na ropě a úrodné půdě, která se všem vládám hodí…

Kurdové jsou hlavně sunnitští muslimové, jsou mezi nimi ale i šíité. Původním náboženstvím těchto horalů je jezídismus, jedno z prastarých náboženství Mezopotámie. Jezídy můžeme najít hlavně v Iráku, Arménii a také Německu, kam je zahnal Islámský stát, který je začal vyhlazovat. Tito původní Kurdové to nemají lehké – jejich etničtí bratři je často považují za nečisté, a dokonce i za uctívače ďábla. Obojí je daleko od pravdy, nicméně jezídi se stále setkávají s omezeními i šikanou ve své vlastní zemi.

Nejúspěšnější z Kurdistánů

Když se mluví o Kurdistánu, nejčastěji se přímo odkazuje na ten irácký, ležící na severovýchodě země. V Iráku totiž na začátku 90. let vznikl autonomní Kurdistán (KRG) s vlastní armádou (Pešmergové), rozpočtem i prezidentem a hlavním městem, Erbílem. Podnětem byl tlak OSN po hrozivé genocidě, kterou na Kurdech spáchal Saddám Husajn a jeho režim. Samozřejmě, hned v 90. letech vypukla už zmíněná občanská válka, která na celé autonomní republice zanechala hluboké jizvy.

KRG se proslavilo zejména díky úspěšnému boji proti Islámskému státu – zatímco irácká armáda vzala nohy na ramena a utekla, Pešmergové zastavili postup IS na svých hranicích. Zároveň KRG přijalo desetitisíce uprchlíků z Iráku i Sýrie, kteří stále žijí v mnoha táborech po celé zemi a jako návštěvníci se s nimi bezpochyby potkáte.

Etnicky jsou zde cítit různé nevraživosti, zejména uvnitř Iráku samotného. Iráčtí Kurdové obecně nesnáší irácké Araby, kteří do KRG potřebují speciální víza. I přes tento negativní přístup ale Arabové KRG vyhledávají pro jeho bezpečnost a krásu a letní resorty jako Bechál nebo Akre jsou plné turistů z Bagdádu nebo Nadžafu, a pozemky a domy v Šaqlavě a jiných zelených oblastech jsou skoupené bohatými jižany.

I pro cestovatele z Evropy se KRG zcela logicky stává zajímavou destinací k návštěvě. Oproti všem očekáváním je zde zcela bezpečno. Dá se zde jezdit stopem i dálkovými taxíky a na pohostinnost Kurdů je spoleh. Oproti Iráku, do KRG nepotřebujeme víza a dá se sem přejet po zemi z Íránu i z Turecka, i když hranice jsou dosti otravné a časově náročné. Zejména ta turecká – musí se zde najmout auta, hranice prostě nejde přejít pěšky a fronty aut jsou opravdu dlouhé.

Kam si zajet v KRG

Pokud cestovatelé cestují za monumenty a velkolepými památkami, KRG zklame. Režim Saddáma Husajna zničil dějiny Kurdistánu do té míry, že většina vesnic je nově postavená a duch venkova zde zmizel. Husajn stojí za zničením více než 4000 vesnic a smrtí asi 180 000 Kurdů, jejichž masové hroby se stále nacházejí v pouštích a pustinách Iráku. O genocidě si můžete udělat obrázek zejména v monumentu v Halabže a v Červeném domě (Amna Suraka) v Sulejmáníji, kde je nově i muzeum války s Islámským státem. Nejsou to příjemná místa k návštěvě, ale je dobré je vidět.

Nejhistoričtější místa KRG je Láliš, jezídské svaté místo v horách s hrobkami jejich šajchů, a nedaleký Alqoš s klášterem svatého Hormuzda. Ano, křesťanským klášterem. Ninivské pláně, sousedící s KRG a Mosulem jsou domovem asyrských křesťanů a celé řady dalších etnických i náboženských skupin. KRG nabízí také nádherné přírodní oblasti, zejména na jaře, kdy jsou hory porostlé vlčími máky a řeky mají hodně vody.

Vyhlášená je Hamiltonova cesta, už století nejlepší silnice v oblasti, vytesaná do hlubokého horského údolí u města Rawanduz. Když jsme u těch cest, tak kvalitativně žádná sláva – na všechno je zapotřebí hodně času a v posledních letech i hodně objížděk. Od chvíle, co nedaleký Mosul padl do rukou Islámského státu a jeho infrastruktura byla při osvobozování zničena, došlo k citelným omezením dopravy na západě KRG. Objížďky vedou už od roku 2014 přes vesničky a městečka, a tak přejetí krátké vzdálenosti mezi Erbílem a Dohúkem zabere klidně i pět hodin. V tomto ohledu je pro cizince náročná i trasa Sulejmáníja-Erbíl. Krásná dálnice totiž vede přes Kirkúk, kam už musíme mít irácké vízum. Objížďka proto zase vede přes kopce a hory vnitřního Kurdistánu.

Pokud toužíte po historii a trochu lepších cestách, zkuste navštívit turecký Kurdistán. Jeho památky a muzea vás ohromí. Bohužel, Turecko v rámci své protikurdské kampaně devastuje, co se dá a po vzoru Saddáma už vysídlilo na 3000 vesnic. Přes další stovky teď staví přehradu, která zatopí i jeskynní město Hasankeyf, staré 12 000 let. Íránský Kurdistán má oproti tureckému i iráckému vyloženě provinční charakter – utopené horské vesnice jakoby se zasekly v čase a pohostinnost místních je neuvěřitelná. Íránský Kurdistán kvůli své provinčnosti a zanedbání vládou žije z pašeráctví, takže jakmile uvidíte nedaleko hranic chlapa s bednou na zádech či naloženým oslem, víte, s kým máte tu čest. Nebojte se ho pozdravit, jsou na svou práci hrdí.

Kurdistán, aktuálně krom toho syrského, je úžasné místo k návštěvě. Samozřejmě je nutná jistá obezřetnost – ozbrojené milice se stále potulují kolem hranic, kde je vlády ostřelují, ale když se budete držet mimo tyto oblasti, nic vám nehrozí a plně si užijete všeho, co vám tato dosud neobjevená část Blízkého východu nabízí. Kromě Turecka zde patrně moc jiných cestovatelů nepotkáte, obzvláště, když vyrazíte v létě. Padesátistupňová horka zastraší většinu cizinců, naštěstí ale Kurdistán nabízí únik do hor, kde je o poznání lépe. Na návštěvu je ale nejlepší si vybrat jaro, kdy je zeleno a chladno, a navíc máte šanci, že stihnete některý z mnoha kurdských festivalů, které by měly být snem každého cestovatele. Nenechte se tedy odstrašit médii a Blízkým východem a vyrazte.

Autorka Lenka Hrabalová je věčnou cestovatelkou a dobrodruhem, který s oblibou končí někde v pustinách bez lidí a telefonního signálu. Vystudovala Arabistiku a Íránistiku na FF UK a těmto zemím zůstává duší i tělem věrná, ačkoliv občas zabrousí do nějaké jiné části světa. Své cesty si zásadně neplánuje a bere to, co se zrovna naskytne, což se jí kupodivu zatím vyplácí.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: