Diskuse k článkům

Jenom pár korekcí, které mohou trochu pomotat hlavu:
- Ostrov se jmenuje Nananu-i-Ra -- nikoliv "Mana na Ira" a z Nadi se jede směrem na sever (resp severní cestou) do Raki-Raki.
- Ostrov na němž leží Nadi a Suva je Viti Levu.
- Vzdálennosti jsou trochu nešťastným měřítkem - čas, který to trvá je mnohem lepší. I u kilometrů bych se asi hádal o vzdálennosti

- nápoj se jmenuje "kava" nikoliv dlouze - káva

V Sigatoce ne nepřeberné množství ubatování

To je teda skandál jak stehno. Nakonec se zjistí, že pocházíme z Fiji :))))

Dobrý den. Ráda bych se dozvěděla něco o malajských tradicích a rituálech ovlivněných islámem. Mohu od vás získat nějaké informace nebo fotky? Hanka

supr - takže nej cestování je vymetat svatby po Asii :))

Matovy caj v Turecku!?

Sklenicka typicka je, ale caj z ni se v Turecku pije prevazne cerny a sladky jako cecek.

Na matovy caj nejlepe do Maroka :-).

pekne ... Tatry!!! :o)

iKaROs

Nejde o vzdálenost od slunce, to by ani třeba 3000 m blíže v horách nemělo vliv v porovnání se 150 mil.km. Jde o hustotu vzduchu a další faktory viz:
http://www.deadseatourist.com/climate.htm
Vliv je ale jen částečný a spálit se lze také, jen asi později, jak popisují lidé na webu.

Tvrzení v příspěvku jsou v rozporu s Ballovou biografií přinejmenším v následujícím:
1 - Stolička byl v Kalkatě přijat na muzejní práci, nikoliv terénní výzkum; kromě cesty do Kaččhe byly Stoličkovy výpravy jeho vlastní iniciativa (dostal na to v muzeu volno, nebo byl "výslovně" na dovolené).
2 - Na druhou výpravu ze Šimly nevyrazil 14. září a ani 3. expedice nestartovala v září (a ze Šimly, ale z Rávalpindí), což uvádí J. Martínek. Kromě toho, že to není pravda, to ani není logické: do Ladaku ani dnes (natož v 19. století) pokud možno nikdo v září necestuje, ale právě naopak se snaží včas vrátit, než ho tam zasněžené průsmyky uvězní na zimu. Mimoto se na podzim v Britské Indii pracovalo - a před vedrem se koloniální úředníci do hor uchylovali právě v květnu...
3 - Nic nenasvědčuje tomu, že by již v r. 1865 Stolička "hodlal pokračovat do Karákóramu, ale musel změnit plány kvůli nosičům"; ti mu zřejmě opravdu "utekli" (tedy vlastní Stoličkova formulace zní "rozloučil jsem se s nimi" (když původně je v Šimle najal na celou cestu), ale v Padamu v Zanskaru (tedy až na cestě do Šrínagaru). Přes žádné ledovce nosiči pokračovat neodmítli - v Zanskaru žádné permanentní ledovce ani nejsou a byli tam v srpnu; nosiče zato netěšilo brodění horských bystřin - samotného Stoličku taky ne: uvádí, že v Zanskaru - mezi Rumbakem a Padamem brodili až 20x za den.
4 - V Geologickém ústavu byl S. zaměstnaný 12 let, tedy až do své smrti. "Po pěti letech" tudíž do služeb Asijské společnosti nepřešel a do Barmy jejím jménem nejel, byla to výslovně soukromá cesta "v rámci dovolené". Působení v Asijské společnosti byla čestná funkce; navíc to bylo propojené - při redigování jejího časopisu Stolička uplatňoval výsledky své práce.
5 - Kaččhský poloostrov není v Rádžasthánu, ale v Gudžarátu; jsou to sice státy sousední, ale oba rozlehlé.
6 - Ve výpravě nebyla "skupina vědců vedená Gordonem"; expedici tvořili šéf Forsyth, podplukovník, lékař výpravy, 3 kapitáni a Stolička. Vesměs to byli vojáci s konkrétními organizačními úkoly, jediný Stolička mezi nimi neměl vojenskou hodnost a jediný se mezi nimi věnoval výhradně přírodovědnému bádání. O účast v již "hotové" expedici navíc sám iniciativně usiloval.
7 - Výprava do Jarkandu a Kašgaru nedorazila "v prosinci", "Forsyth v Kašgaru dávno nebyl", "nešel přes Karákóramský průsmyk", přes ten se až vraceli v červnu následujícího roku. Stolička hovoří o spojení rozdělené výpravy dlouho před Jarkandem. Do Jarkandu dorazili všichni pohromadě 8. listopadu. Tam byli v jakémsi domácím vězení a teprve po několika týdnech směli pokračovat do Kašgaru, kam se dostali 4. prosince.
8 - "PŘED Kašgarem S.onemocněl, snad zánětem míchy". Zcela konkrétně: velice zle (podle Balla měl "spinal meningitis")mu bylo v místě Kiziljilga (dnes v Číňany zabrané oblasti Aksai Čin), kde "ležel ve dnech 1.-6. října", tedy ještě velmi dlouho nejen před Kašgarem, ale i před Jarkandem. Hypotéza s horskou nemocí vychází právě z toho: Aksai Čin je náhorní plošina ve výšce 4-5000 metrů, naproti tomu Jarkand i Kašgar už jsou v "nížině" a Stoličkovi tam také nic nebylo (soudě podle Balla a také podle zoologických výsledků v Kašgaru určitě S. patřil mezi nejpilnější a nejzaměstnanější členy expedice). Zotavil se DLOUHO před příchodem do Kašgaru.

Je určitě škoda, že nemáme jedinou (solidní) existující Stoličkovu biografii (od V. Balla, v níž se cituje přímo ze Stoličkových zápisků, dopisů, článků) k dispozici v češtině; podobné omyly a nepřesnosti by se již v souvislosti s FS přestaly tradovat.

Jiří Hrubý

Ahoj,
mohla bych Tě poprosit o kontakt na mail?
Děkuju:)

Zdenos mel pravdu jako dycky rikal totiz, kdyz jsme to spolu cetli ze je ten clanek moc pesimisticky a Olinka trochu ufrflana ...

Mě se to líbilo.

Byl jsem v Norsku a tam byly taky takhle krásné ledovce.....ale hrozně mne zajímá, proč mají tuto tyrkysovou barvu?

Modrá barva je pouhý optický klam, podobně jako se zdá modré nebe a voda. Samotný led je čirý, bezbarvý. Vpodstatě platí, že čím silnější vrstva čirého ledu, tím modřejší barva. V ledovcovém ledu jsou vzduchové bubliny (vzduch zachycený mezi sněhovými vločkami v průběhu přeměny na led) - čím více vzduchu, tím bělejší led vypadá. Když ledovec taje, tvoří se na jeho povrhu narušená vrstva, kam se mezi ledové krystaly dostává vzduch, tím pádem vypadá tento led opět bíle. Z tohoto důvodu pak najdeme "nejmodřejší" led v trhlinách, sifonech, ledopádech, na místech nově odlomeného ledu apod.