Jordánská mozaika: Ammán,Petra, Wadi Rum…

Výjimečnost Jordánska není dána jen historií, ale také geografickou rozmanitostí a polohou. Jordánské království bylo ve své minulosti křižovatkou mnoha kultur a náboženství. Prolínají se zde prvky z období faraónů, dob nabateánských, starého Říma, křesťanství a samozřejmě islámu. Nachází se tady nejnižší bod na Zemi společně s nejslanějším mořem na světě.

Jak na to?

Naše cestování trvalo devět dnů, což je ideální doba zvládnout vše podstatné. Dá se to zvládnout i v kratší době. Viděli jsme to cestovky dělat za šest dnů. To znamená, že většinu času sedíte v autobuse a na fantastických místech strávíte jen pár chvil či hodin. Naštěstí to nebyl náš případ. Pronajali jsme si auto na celou dobu našeho pobytu a neobjednali jsme si ani jeden nocleh. V  jednom případě se nám to vymstilo, protože sezóna tady končí až na konci října

Japonská zahrada v Jordánsku?

Z letiště královny Alii jsme vyrazili směrem na jih do 300 km vzdálené Aqaby. Jediné město s přístupem k Rudému moři, kromě Mrtvého moře, jediné letovisko pro dovolenou u moře. Navíc s možností potápění a šnorchlování. Městečko leží několik set metrů od Izraele a Egypta. V Aqabském zálivu se střetávají hranice těchto tří zemí a všechny vidíte v jedné chvíli. Městečko se rozkládá na upátí hor a pobřeží. Kousek za městem je veřejná pláž Japonská zahrada, kde je možné se slunit, šnorchlovat a potápět se. Toto místo jsme objevili kuriózně. Večer jsme vyrazili do místních uliček hledat cestovní kanceláře. Servis v tomhle směru je docela dobrý, můžete si najít svého průvodce či řidiče na celou dobu svého pobytu. Normální je tady si vzít i taxi na celý týden nebo cestovat s nimi po celé zemi. Benzín stál kolem 8 Kč/l, taxi na celý den můžete najít do 400 Kč. V našem případě to dopadlo jinak. V ulicích Aqaby jsme se seznámili s beduínem Mohamedem z Wadi Rum (+962799428889). Okouzlil nás svým „Ahoj, jak se máš“ a  písničkou „Jede, jede mašinka…“. Nechali jsme se pozvat na čaj a domluvili jsme si program na další dva dny a nechali si osvětlit místní život. Ubytovali jsme se  jednom z místních hotelů a vyrazili na tradiční jídlo – humus (cizrnová omáčka), mutabel (pomazánka z avokáda), fetuš (zeleninový salát) apod. Druhý den dopoledne jsme vyrazili s Mohamedem na pláž šnorchlovat. Beuduín v plavkách s brýlemi a šnorchlem, co víc si přát na začátek. Po ponoření jsme hned pochopili, proč se říká tomuto místu Japonská zahrada. Tvary a uspořádanost některých korálů vytváří právě tento dojem. Pak následovala chutná čerstvá ryba z místní kuchyně v restauraci na pláži, kde je potápěčské centrum a možnost se ubytovat. Odpoledne byla na řadě místní pevnost a loděnice. Tady jsme se vydali hledat jednu raritu. Aqaba je známá lodičkami s proskleným dnem, které umožňuje koukat na podmořský svět. Cíl byl nalezen, na sto honů páchnoucí převozník nás lákal do své polorozpadlé bárky. Skleněné dno? Jedná malá špinavá tabulka skla uprostřed lodičky mluvila sama za sebe.

Jordánský Grand Kaňon

Druhý den jsme vyrazili na celodenní výlet do Wadi Rum. Kolosální poušť střídající se s horami, pískovcovýmí skalami konkurující americkému Grand Kaňonu. Mohamedův kolega nás čekal se svou čtyřkolkou na smluveném místě. Jízda wadi byla úžasná. Během dne se měnily barvy, stíny a tvary všeho kolem nás. Do toho nás dobře bavil náš průvodce. Následovala návštěva beduínského stanu, významných míst (kresby, obydlí Lawrence z Arabie atd.), jízda na velbloudu a večeře v beduínském kempu s vlastní Mohamedovou show. Na závěr úžasné ticho a noční obloha plná hvězd.

Nový div světa

Ráno vyrážíme do Petry. Cestou se vyhýbáme dálnici a nahlížíme do života vesnic a městeček. Nepořádek a špína je první věc, která nás napadne, když si vzpomeneme  na tento úsek. Serpentiny a útesy, vyprahlé krajiny s beduíny a s jejich stany a  stádečky koz. Děti na oslích a rodiče v barevných náklaďacích, praví kočovníci. Sjezd do údolí Petry je opravdu zážitek, celý kaňon Wadi Musa se před vámi rozprostírá jako na dlani. Odpoledne jsme zvládli Malou Petru s místním beduínským vydřiduchem  a jeho dětmi. V této oblasti se určitě bez průvodců obejdete. Ráno vyrážíme do velké Petry. K cestě využíváme koně, velbloudy a osly. Vše se dá usmlouvat, nikdy nesmíte přijmout první nabídku. Nejznámější místa jako je Pokladnice, Amfiteátr, Královské hrobky nelze minout. Po 950 schodech a hodinovém výšlapu se dostáváme k nejvýše položené hrobce a odměnou jsou neuvěřitelné pohledy do wadi. Jeden den pro ty, kteří chtějí prozkoumat celou Petru je málo. K dostání jsou i třídenní  vstupenky.

… a ještě níž

Z Petry vyrážíme směr Mrtvé moře. Opět se vyhýbáme dálnici připomínající místy silnici 2.třídy. Po hodině se nám začínají ukazovat útesy a svahy padající  k nejnižšímu bodu na Zemi. Při sjezdu serpentinami jsem málokdy sundal nohu  z  brzd. Projíždíme podél Mrtvého moře od jihu na sever, dnešní cíl cesty volíme polokřesťanskou Madabu proslavenou ortodoxními kostely a největšími mozaikami na  světě. Po cestě stavíme v přírodní rezervaci Wadi Mujib a místních lázních Maain s horkými prameny. Abychom předešli hromadné erekci místních mladíků a otců rozhodujeme se nesvlékat do plavek a přidat se mezi zahalené koupající se ženy. Pohled do veřejných lázní separovaných na muže a ženy nás rozesmál a vyhnal z tohoto místa. Nohy si umyjeme radši až v hotelu. Už se nám točí hlava z těch serpentin a stoupání a klesání. Auto naštěstí klape jako hodinky, i když brzdy svým pískáním dávají najevo, že tady už  jely. V Madabě na večer stíháme kostely, mozaiky, vodní dýmku a  lahvinku červeného.

Zpět do Wadi Mujib

Ráno jsme vyrazili zpět do rezervace Wadi Mujib, kde nás čekal kaňoning a mokré dobrodružství v neuvěřitelném wadi. Po cestě se zastavujeme na hoře Nebo zasvěcené Mojžíšovi. Malebné místo, ze kterého si Mojžíš  vyhlédl svou zemi s kaplí a mozaikami, vyhlídkou na místo křtu, na celé Mrtvé moře, Jericho, Betlém. Je to opravdu pěkné místo. Sjezd k Mrtvému moři byl opět opravdovým zážitkem. Po několika kontrolách vojenských hlídek jsme byli zase ve Wadi Mujib. Přírodní rezervace, kterou můžete prozkoumat na vlastní pěst nebo s průvodcem, který vám odhalí veškerá tajemství tohoto kaňonu. My jsme usmlouvali cenu s naším ukrajinským průvodcem. Jedinou naší výbavou byly plavky a trička.

Třikrát pod hladinou moře

Po necelých třech hodinách, nabití energií, vyrážíme na placenou veřejnou pláž Amman beach u Mrtvého moře. Teoreticky se můžete koupat všude, ale pouze v případě, že máte s sebou kanystry vody, abyste se mohli umýt. Voda je jak rosol. Nelze se potopit,  nesmíte si namočit oči a napít. Na pláži se mísí turisté s místními obyvateli. Je to jak v tělocvičně, když jsme hrávali fotbálek. Svlečení a obleční. Některé Arabky dokonce odváděly své drahé  polovičky z dohledu evropských prdelek. Leželi jsme ve vodě a neplavali. Nechali jsme se nadnášet a plácali na sebe léčivé bahno. Součástí areálu jsou i bazény a restaurace. Vedlejší pláže patří čtyř a pěti hvězdičkovým hotelům. Zjistili jsme si ceny a další dva dny strávili na jiných plážích. Druhý den jsme se přesunuli do Dead sea spa a poslední den do Mőwenpicku. Bylo to dobré srovnání služeb a kvality. V prvním případě mix cizinců s Araby, ale ti nebyli již místní. Tím myslím, že měli plavky, pili pivečko a kdyby nepromluvili a neodhazovali volně odpadky, tak nevíme, že to jsou Arabové. A poslední pláž byla top, byl tam klid, všechno čisté, spořádání lidé a  čepované pivo. Mrtvé moře nás okouzlilo a zastavilo nás. Jerash snad příště.

Labyrint v Ammánu

Poslední slunečné dny jsme strávili u Mrtvého moře a noci v Madabě a Ammánu, hlavním městě. Ammán, v minulosti Philadelphie, se rozkládal na 7 kopcích podobně jako Řím, dnes uz je to prý 12 vrcholků. A to mi jako řidiči dělalo problémy. Nápisy byly pouze v arabštině a provoz byl velmi hustý. Ammán nás moc neokouzlil, a proto jsme změnili původní plán zůstat tady 2 dny. V centru stojí za zhlédnutí tradiční rušný život, amfiteátr, Heráklův palác a mešita krále Husaina. To se dá zvládnout během jednoho dne.

Rozhodli jsme se vrátit zpět k Mrtvému moři. Na cestě zpátky jsme zabloudili. Mapa neukazovala to, co by měla. Na pomoc přišli místní  pumpaři a policisté, kteří z mapy nepřečtli, kde jsou, a po 10 minutovém obrácení mapy jsme se lámanou arabštinou domluvili, kam máme jet. Poslední noc jsme přespali v klidné Madabě a poslední chvíle opět strávili u Mrtvého moře. Tuhle jordánskou mozaiku nej míst a příležitostí k dobrodružství doporučujeme vřele všem.

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.