Jméno a příjmení (a přezdívka)
Jindra Štolcová
Na kolik se cítím
Na tolik, kolik mi je – 26
Oblíbené země
Mám spíše oblíbená prostředí: malé zapadlé vesnice a vysoké hory.
Na kterých místech se mi hodně líbilo
Nejkrásnější zážitky mám z východního Himáčalpradéše při hranici s Tibetem: nádherná příroda, milí a pohostinní lidé, božský klid…
Cesta, které si nejvíce vážím
Půlroční pobyt v Indii (2007/2008) – to je zatím také moje nejdelší cesta. Indii jsem předtím sice navštívila už několikrát, teprve nyní jsem však zvládla jazyk natolik, že jsem mohla s místními jen tak klábosit u čaje. Dozvěděla jsem se tak i věci, které jsem vlastně ani slyšet nechtěla a přišla jsem díky tomu o spoustu ideálů, na druhou stranu jsem ale pronikla hlouběji k jejich skutečnému životu, a to mi přijde velmi cenné.
Proč cestuji?
Cestuji, protože nemůžu jinak – jsem zakuklený nomád. Skrze jinakost, s kterou se na cestách potkávám, poznávám lépe sebe sama, což je moje základní životní potřeba.
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel
Vždy mě nejvíce fascinovali cestovatelé, kteří podnikali náročné výpravy do Lhasy v dobách, kdy byla „zakázaným městem“ – nebylo tedy vůbec jisté, zda se jim do ní po dlouhém putování podaří proniknout. V mých očích jsou proto zosobněním ideje, že cílem cesty může být cesta samotná.
Cestovatelské Curriculum Vitae
Na počátku byla jednodenní výprava do NDR. Následovaly vandry a cesty stopem po Čechách a později i po jiných evropských zemích, u nichž na dlouhou dobu také zůstalo. Studium indologie na FF UK mě pak zaválo do Indie, a snaha najít si k ní co nejlevnější cestu mě přivedla do Turecka, do kterého se pro jeho pohodovou atmosféru a výbornou kuchyni vždy ráda vracím.
Navštívené země
Z těch exotičtějších opakovaně Turecko a Indie (hlavně Západní Bengálsko).
Cestovatelské sny a plány
Ráda bych procestovala oblast kolem Bajkalu, Mongolsko, Tibet a Nepál. Sním utopický sen, že se jednou naučím alespoň některý z jejich jazyků a budu si moct s místními normálně povídat.
Zvláštní záliby během cestování
Při cestování mě zajímají hlavně obyčejní lidé – jejich zvyky, náboženství i každodenní starosti. Ráda se také seznamuji s místní lidovou slovesností, a to především takovou, která váženým pánům sběratelům nestojí zpravidla za pozornost: dětské říkačky, dvojsmyslné popěvky, ustálené výhružky, zárodky budoucích mýtů…
Oblíbená historka z cest
Mám jednu oblíbenou verzi Ježíšova příběhu zaznamenanou v Bengálsku (křesťané snad prominou):
Ježíš byl syn boha Nárájany a stejně jako jiní bohové sestupoval i on porůznu na zem. Jednoho dne přišel za svým otcem a řekl: „Chtěl bych se teď narodit v Palestině.“ A Nárájana mu to dovolil. Lidé byli tehdy horší než zvěř, ale Ježíš mezi nimi našel Marii a Josefa, kteří se jako jediní chovali správně. Sestoupil do Josefovy hlavy [podle indických představ je hlava sídlem mužského semene] a Marie otěhotněla. Ježíš chtěl lásku, ale lidé to nepochopili a zabili ho. Vrátil se tedy do nebe a zapřísáhl se, že v Evropě se už nikdy znovu nenarodí.
Významné expedice a projekty
V létě 2008 jsem v Čechách hostila zpěváka bengálských baulských písní, zajišťovala mu koncerty a provázela je mluveným slovem. Více viz http://bengalsky-baul.blogspot.com/
Několik publikačních počinů
Článek ve sborníku Mé zlaté Bengálsko(2008):
„Vzpurná dítka krvavé matičky Kálí: vznik a vývoj bengálského neošaktismu“.
Překlad povídky „Khejáli“ ve výboru současných bengálských povídek Dusivá noc (vyjde letos v nakladatelství ExOriente).
Povídání o putování s bengálským baulem po západních Čechách (napsáno na přání pro Sokolovský deník):1, 2,3
