Jídlo v Pákistánu, aneb Dahl mash prostě a jednoduše

Obvyklým denním jídlem v Pákistánu je dahl nebo sabzee. Dahl je vlastně hrachová, čočková nebo fazolová kaše, olejem omaštěná, podávající se s čapátím nebo naanem.

Sabzee je v oleji ovařená nakrájená zelenina – základem jsou ladie’s fingers neboli bindí, doplněné hrachem, paprikou nebo feferonkou, obvykle kořeněné kari a vždy přítomným zázvorem. Opět se podává s plackou.

Maso – zejména kuřecí, ale také skopové a hovězí se nejí každý den a když už, většinou je součástí pálivé omáčky. Jako příloha k čapátí nebo fantasticky dobré rýži.

Ta dlouhá Basmati z Punjabu je vyhlášená na celém světě a je zásadním vývozní artiklem. Na zvláštní misce se podává ovoce, které je zřejmě opečené s tím nejpálivějším, co dům dal. Chutná to odporně – jako pálivý slimák a je to prý na povzbuzení chuti k jídlu. Nechutná mi to, ale ani místní to moc nemusí, tak nevím. Alternativou je mangové čatní, které chutná úplně stejně jako to předchozí.

Chlebová placka se obvykle máčí v raitě – naředěném jogurtu s nastrouhanou okurkou.

Pakoši mají rádi vejce –  tradiční snídaní je omeleta, na bazaaru je na každém rohu stánek s natvrdo uvařenými vajíčky v těstíčku, které nahrazují rychlé občerstvení. Nemohu referovat, nemám zkušenost. Několik hodin na ostrém slunci vystavená vejce jsem nenašel odvahu vyzkoušet.

Nejširší nabídku průvodců a map Pákistánu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Dahl mash prostě a jednoduše

Vezměte hrst oranžové čočky, přidejte 1,5 lžičky soli, lžičku červeného chilli koření, pár kuliček bílého pepře a vařte do změknutí ve vodě, nejlépe v papiňáku. Až zjistíte, že je čočka měkká a pořád máte v hrnci hodně vody, nepropadejte panice a pokračujte ve vaření bez pokličky, dokud se voda nevyvaří a vy nezískáte kašovitou směs.

Nebude-li se vám to pozdávat, nevadí – mokřejší verze se jmenuje Dahl masoor a je taky jedlá. Jen se u toho víc pokecáte. Mezitím si nakrájejte cibuli na kostičky a opečte na zuhelnatění na oleji. Ten olej je důležitý, tak s ním nešetřete. Celý obsah pánvičky, včetně oleje, vmíchejte do čočky. Kydněte to na talíř a ozdobte další – tentokrát čerstvou cibulkou a nadrobno nakrájenou chilli papričkou. Pokud to nechcete příliš ostré, tak tu papričku předem omyjte v horké vodě. A je hotovo. Podávejte na umělohmotném talíři bez příboru s čapátím.

Alternativně můžete nahradit oranžovou čočku velkými fazolemi, neuvařit úplně do kašovita a máte další pochoutku, co se jmenuje Lobbya. Nemáte-li červené chilli koření, nevadí. Nahraďte ho mletým pepřem a pálivou paprikou. Nechcete-li použít olej, nemusíte – suchou lušteninu pohodlně omastíte dodatečně opečeným buřtem (česká verze se jmenuje dahlwurst). Čapátí je nenahraditelné, český chleba vám neumožní úspěšně nabírat krmi. Ale i tady máte možnost výběru a pokud seženete basmati rýži, můžete si vykouzlit kašmírskou specialitu Dahl chaval. Uvařte jako přílohu rýži s pár kousky hřebíčku, trochu brambor, smíchejte to všechno do dohormady a ozdobte dle libosti zeleninou. Pokud se vám podaří jídlo sníst bez příboru, nic vám nebrání dát si jako dezert vychlazené mango. To už jste stejně ve fázi, kdy vašemu oblečení pár fleků navíc vadit nebude.

Čapátí je tenká chlebová placka velikosti talíře, pečená nasucho na kamenech, ve velikých pánvích nebo v hliněné peci -tandooru. Naan je afghánská verze čapátí – tlustší a spíš veková. Já mám radši čapátí. Třetí verzí je rotti – stejný způsob, jen se peče na oleji a je tedy dost výživné.
Kvalitní basmati rýžové zrno je asi centimetr dlouhé, slonovinového zabarvení, tvrdé na omak, ale rozkousatelné zuby. S první jakostí jsem se moc nepotkal, většina je určena na export.

Z knihy: „528 dní v Pákistánu“