Jezídský Nový rok se na severu Iráku slaví v dubnu mezi hrobkami světců nedaleko městečka Lališ

Jezídský Nový rok se na severu Iráku slaví v dubnu mezi hrobkami světců nedaleko městečka Lališ

Vyrazily jsme brzy ráno. Kvůli ofenzívě probíhající v Mosulu byla cesta z Erbílu, hlavního města iráckého Kurdistánu komplikovaná. Nejkratší cesty byly zavřené a ty vedlejší byly ozdobené check-pointy, na kterých vojáci poctivě kontrolovali všechny projíždějící. Cílem naší cesty bylo město Lališ, ve kterém se každou první noc z úterka na středu po 14. dubnu (ano, je to takto komplikované) slaví jezídský nový rok, Nourúz.

Jezídi jsou malá etno-náboženská skupina, která žije na severu Iráku a jejich náboženství je považováno za původní náboženství Kurdů. V minulosti se jezídi stali terčem řady útoků, které vyvrcholily za vlády Islámského státu, kteří se celou skupinu pokusili vyhladit. Naštěstí neúspěšně. Co Islámskému státu a dalším agresorům vadilo? Jezídi uctívají jako svého hlavního boha Maleka Távuse – Krále Páva, o kterém jejich odpůrci tvrdí, že je to vlastně Satan. Jeho příznivce to samozřejmě na výsost uráží, protože se považují za uctívače dobra, nikoliv zla. A z osobní zkušenosti můžu říct, že ani navenek coby uctívači Satana nepůsobí.

Posvátný Lališ

Nourúz má v jezídském kalendáři podobně důležité místo jako Nový rok v tom našem. A podobně jako my se shromažďujeme k oslavám na náměstích, jejich kroky míří k oslavám v posvátnému městečku Lališ, usazeném v hlubokém údolí severního Iráku. Lališ je místem odpočinku Šajcha Ádího ibn Musáfira, nejdůležitějšího jezídského světce a řady dalších důležitých postav, jejichž větší či menší hrobky lemují stěny úzkého horského údolí. Nevěřící bohužel mohou vstoupit jen do ibn Musáfirovy hrobky, kde jim ale i tak zůstávají některá místa skryta. I přesto lze ale sledovat řadu rituálů, které se v hrobce a přilehlých jeskyních odehrávají.

K velkým oslavám Nourúzu lidé přijíždějí z celého světa – z Evropy, Ameriky i blízkovýchodních států, už od úterního dopoledne. Nejdříve sdílejí jídlo pod stromy, pak zamíří nahoru k hrobům. Už od spodního parkoviště je nutné si zout boty a jít na posvátná místa bosky. Také je důležité myslet na to, že člověk nesmí šlápnout na prahy hrobek, které věřící líbají a dotýkají se jich.

Nejširší nabídku průvodců a map Iráku (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Věštkyně mezi Jezídy

Každý hrob, větší či menší, má své ochránce, kteří jej hlídají, vybírají milodary a hlídají proti znesvěcení. Tito strážci pochází z okolních vesnic a celá řada z nich má nějaký „dar“. Potkaly jsme ženu, která mluví s duchy, či jinou, která mluví ze spánku desítkami cizích jazyků. Jezídská komunita je velmi tradiční a zejména věštkyně v ní mají velmi důležité místo.

Autorka článku vystudovala íránistiku a Írán také poznávala na vlastní kůži. Přečtěte si její článek o tom, jak se žije zlaté mládeži v Íránu.

Ostatně, celá komunita je tradičně pevně rozdělená do několika kast, které se spolu nemíchají, a jejichž vrcholu stojí Baba Šajch. Příchod tohoto jezídského „papeže“ do hlavní svatyně odstartoval oslavy roku 2017, jejichž důležitou součástí byla také oslava osvobození od Islámského státu. Po návštěvě Baba Šajcha ve svatyni ibn Musáfira, začal Večer ohně.

Po zapálení prvních světel, které držely v rukou kněžky v tradičních krojích, přišel tisícihlavým davem průvod bíle zahalených žen, jež přežily nadvládu Islámského státu. Ty zamířily do svatyně, kde měly být rituálně očištěny. Na náměstí zatím za zpěvu a radosti probíhal Večer ohně, kdy si věřící přicházeli ke kněžkám pro oheň, čímž udělali symbolickou čáru za uplynulým rokem.

Druhý den oslavy pokračují

Večer se pomalu proměnil v noc a ti, kteří netrávili noc na svatém místě, se začali pomalu rozcházet do svých vesnic, k příbuzným a do hotelů. Ráno, na Nový rok, pak svátky pokračovaly. Na vesnicích začaly od brzkého rána obcházet děti, které dostávaly od rodin barvená vajíčka a sladkosti. S nabarvenými vajíčky si děti s dospělými hráli jednoduchou hru: pevně je uchopili a klepli s nimi o sebe. Čí vajíčko křuplo, ten prohrál.

Dospělí začali na návštěvy přicházet o něco později, chvíli poseděli, pokouřili cigaretu a šli o dům dál, aby stihli navštívit všechny příbuzné a známé. Vzhledem k tomu, že mnoho rodin se dočkalo návštěv ze zahraničí, kdy se jim dočasně navrátili synové a dcery, bratři a sestry, bylo rozhodně co oslavovat. A to i v uprchlických táborech, které úpatí hor kolem Lališe lemovaly. I zde se setkali šajchové rodin, aby spolu poseděli a ženy, aby spolu probraly vše potřebné.

Nourúz je v jezídském roce časem oslav, radosti a setkávání, kdy si lidé oblečou tradiční oblečení a objímají své známé i neznámé, které potkají u hrobů svatých předků. Své kouzlo má Lališ v každé části roku, ale o Nourúzu je nejkouzelnější, a to ať už kvůli vlčím mákům, které rostou mezi hroby, tak právě kvůli lidem, kteří se sem přichází se sváteční náladou poklonit.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí