Jak se cestuje po světe s těžkou nedoslýchavosti

Narodil jsem se s těžkou oboustrannou nedoslýchavostí. Bez naslouchadel nejsem vůbec schopný domluvit. S nimi je to lepší, ale ve srovnání s dobře slyšícím člověkem jsem na tom v komunikačních dovednostech velmi špatně. Momentálně si plním svůj velký cestovatelský sen. Dal jsem výpověď v práci a už osmým měsícem se toulám po Latinské Americe. Dále bych chtěl prozkoumat taky USA a Kanadu. A snad se mi podaří dojít až na Aljašku.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Základní komunikační bariéry

Pro dobrou komunikaci je potřeba být v blízkosti s jinou osobou a vidět ji jasně na ústa pro odezírání. To je nemožné při výstupu na ledovec v noci, kdy parťák je přivázaný na druhém konci lana asi 10 metrů ode mě. A najednou začne řvát, že má nějaký problém, a já neslyším jaký. Takže na něho musím počkat nebo se za ním vrátit, což v některých situacích není úplně nejbezpečnější volba. Takže je dobré se domluvit předem, že v případě problému se říkají jen jednoduchá slova.

Velmi důležité je být taky v klidném prostředí. Když cestuji autostopem, tak je pro mě dorozumívání někdy velmi těžké, protože motor dělá velký rámus. Řidič kamiónu musí mluvit velmi nahlas a velmi pomalu. I tak je to někdy hodně špatné, takže si prostě jen nějak chvilku popovídáme a já po chvilce usnu.

Nejsem schopný se domluvit dobře přes telefon, hlavně v cizím jazyce. Často musím volat, když mám ubytování přes couchsurfing. Hostitel mi pošle adresu, kam mám dorazit. Když jsem na domluveném místě, tak vždy někoho poprosím, jestli by nemohl zavolat mému kamarádovi, protože špatně slyším.

Komunikace v cizím jazyce

Pamatuji si, že mi jeden doktor řekl, že bych se svým sluchem mohl být zproštěn vyučování angličtiny ve škole, že to pro mě musí obzvlášť těžké. Moje poslechové dovednosti se trochu zlepšily poté, co jsem si koupil drahá a kvalitní sluchadla. Ale není to žádná sláva. Nejsem schopný dobře slyšet hudbu ani filmy. Takže jediná možnost, jak se učit cizí jazyky, je hodně číst a biflovat se slovíčka zpaměti. Pro angličtinu to znamená se učit každé slovo dvakrát, protože psaná a mluvená podoba je odlišná. A pak mi zabere daleko více času se tyhle nové slovíčka naučit poslouchat.

V angličtině nejsem schopný rozeznat podobné hlásky. Např. θ a S. THIN [θin] hubený a SIN [sin] hřích. Nebo T a D. BET [bet] sázet a BED [bed] postel. Ve španělštině furt slyším stejně slova SESENTA (šedesát) a SETENTA (sedmdesát).

Ztráta nebo krádež sluchadel v zahraničí

Hotovou noční můrou by pro mě bylo, kdybych sluchadla ztratil, nebo mi je někdo ukradl. To pro mě znamená skoro automaticky návrat domů. Cestuji většinou sám, takže by mi nemohl nikdo pomoct s překladem a komunikací. Taky sluchadla jsou velmi drahá, jedno stojí přes 50 000 korun. Nekoupíte je jen tak kdekoliv. Většinou je nutné jet někde do hlavního města a normálně se nové sluchadla musí objednat, a když třeba po týdnu dorazí, tak se pak ještě nějakou dobu nastavují a ladí pro daného uživatele.

Když si srovnáme ztrátu sluchadla s čímkoliv jiným, tak všechno ostatní se dá víceméně jednoduše koupit či nahradit. Když ztratíš dioptrické brýle, tak máš náhradní nebo kontaktní čočky. Nebo si zajdeš koupit nové. Když ztratíš pas, zajdeš na ambasádu pro nový nebo si necháš poslat náhradní. Ale když jsi někde sám v zahraničí a nic neslyšíš, tak to vůbec není sranda.

Jako prevenci proti krádeži nosím většinou šátek, abych na sebe neupozorňoval případné zloděje, kteří si moje sluchadla mohou zaměnit s náušnicemi. Taky opice a jiné zvířata se mohou pokusit strhnout sluchadla. Už na mě takhle pár opic skočilo zezadu na záda nebo hlavu. A já si musel automaticky zakrýt uši.

Má to i své mini výhody

Velkou výhodou je, že se mnoho krát vyspím lépe než ostatní. Prostě vytáhnu sluchadla, skoro nic neslyším a spím jako mimino. Lidi si ráno stěžují jaký to byl hluk a kravál v noci. Ale na druhou stranu to může být i nebezpečné. Často spím sám kdekoliv ve stanu, např. v Jižní Americe.

Takže nemůžu slyšet nějaké případně blížící se nebezpečí. Takhle jsme jednou spali v Argentině, ráno se probudím a ve stanu mám díru. Se ptám parťáka, zdali o tom něco neví. Prý že se v noci pokoušela dostat dovnitř stanu liška, dělala docela rámus, ale podařilo se mu jí odehnat. A já vesele spal.

Jan Diblík je cestovatel s těžkou oboustrannou nedoslýchavosti. Má rád různé výzvy jako výšlapy na ledovce, potápění atd. Více o jeho cestách se můžete dozvědět na jeho blogu jandiblikdeafadventurer.blogspot.cz nebo na www.facebook.com/JanDiblikDeafAdventurer.