Jak (ne)zničit jinou kulturu?

Jak (ne)zničit jinou kulturu?

Respektujte místní zvyklosti

Respekt úmyslně dáváme na první místo, jelikož jde o základ všech dobrých vztahů. Doma se respektování odlišností může zdá snadné, jelikož vás máloco opravdu překvapí. Na druhé straně zeměkoule už je situace jiná. Co je pro jednoho perfektní, může být pro druhého perverzní, tvrdí staré pořekadlo. Držte se jej. Respektujte co vidíte a zažíváte. Vaše kroucení hlavou nad něčím naprosto nepochopitelným je pravděpodobně právě tím – nepochopili jste, protože nemáte dost informací o pozadí, významu a dopadech toho, čeho jste svědky. Tento bod je rozveden v některých dalších bodech.

Budete-li využívat služeb místních jídelen, restaurací, hotýlků, dopravců, turistických kanceláři, výrobců potravin, oblečení apod., půjdou vaše peníze přímo do místní ekonomiky. V opačném případě skončí na kontech nadnárodních firem, které jsou pevně usazené v téměř všech zemích světa. Ani na tom samozřejmě není nic špatného. Jen přemýšlejte kdo je potřebuje víc.

Rozdávání bonbónů, propisek a dalších podobných zbytečností je tak rozšířený zlozvyk, že se mu nevyhýbají ani „renomovaní cestovatelé“. Takto opravdu ne. Jednak se tím svým způsobem povyšujete nad obdarované a navíc v nich vytváříte domnění, že je zcela normální podobné dary od „bílých“ požadovat. Mimo jiné také zkreslujete náš obraz v jejich očích a děláte to těžší těm, co přijdou po vás. Pokud chcete obdarovat, rozdávejte úsměvy a vlídná slova. Jestliže si někdo podle vašeho názoru zaslouží hmotný dárek, dejte mu něco, co jej obohatí – svoji fotografii, pohlednici z vašeho města, případně nějakou osobní věc, jsou-li služba či přátelství opravdu výjimečné. Chcete-li přispět finančně, obdarovávejte chrámy nebo místní charitativní, rozvojové či vzdělávací instituce.

Nikdy není dost zdůrazňování naučit se co nejvíce z místního jazyka. Není třeba dřít roky před cestou. Stačí základní obraty. Pochopením jazyk, nebo alespoň přičuchnutím k jazyku se dostáváte k podstatě způsobu myšlení domorodců. Navíc každá vaše snaha hovořit, byť neuměle, bude odměněna respektem. Nemluvě o tom, že svým přímým zájmem o místní kulturu se o notný kus přiblížíte k jejich srdcím.

V očích domorodců jsou všichni běloši „milionáři“. Smiřte se s rolí, kterou nám přisoudili a nezvětšujte ještě víc odstup tím, že se je budete snažit přesvědčit o opaku. Když už jste milionáři, snažte se být chápavými a milými milionáři, ne naštvanými, uraženými a nepochopenými milionáři. A mimochodem, proti nim opravdu jsme milionáři 🙂 – už jen proto, že nemusíme každodenně bojovat o uspokojení těch nejzákladnějších potřeb, ale můžeme „plýtvat“ peníze na takovou zbytečnost jako je cestování.

Jste-li pozváni domů, řiďte se podle místních zvyklostí, i když je jindy nedodržujete. Host je vážená osoba a měl by hostiteli oplácet stejnou mincí. Pokud je to možné, přineste malý dárek – viz Nedávejte neužitečné dary.

Chcete-li někoho fotografovat, zeptejte se a respektujte, pokud budete odmítnuti. Většinou není třeba se ptát fotíte-li scénu s mnoha lidmi – ulice, trh apod. I zde jsou však výjimky. Zkuste se vžít do místní mentality a zjistíte, že za pár dní sami vycítíte kdy se zeptat a kdy není třeba.

Lidé v mimoevropských zemích jsou na lidské vztahy citlivější než my, reagují emotivněji a… přirozeněji. Nic neocení tak, jako když o ně projevíme opravdový zájem, ne jen pouze vztah typu „za ochotu nechat se vyfotit dostaneš 10 rupek“.

Oblékejte se podle místních zvyklostí. V některých zemích jsou krátké kalhoty a trička nošené na veřejnosti ostudné. Zvýšené pozornosti dbejte při návštěvách chrámů, svatyň, mešit. Často vám v nich za malý poplatek půjčí šátek nebo přehoz, který doladí co jste zanedbali.

Naučte se co nejvíce o reáliích, historii, kultuře, náboženství, sociálních problémech, zeměpise, fauně, o všem, co vám může pomoci pochopit a ponořit se do prostředí. Vše spolu souvisí a i zdánlivá maličkost může mít velký význam – zapadne do vašeho dosavadního obrazu a do té doby nepochopitelné věci začnou dávat smysl.

Rawalpindi pickles

Zkušenosti čtenářů

Milka

Nemůžu souhlasit s tím, že pokud dám někomu propisku, bombón, atd., že se tím na ním "povyšuji"… Myslím, že tzv. "zkušení" cestovatelé to často už dost přehání (např. kecy že kdo někde byl za méně peněz, užil si to víc), často prostě stačí zdravý rozum a bude to v pohodě, hakuna matata.

Honza
Milka:

S nazorem o naproste nevhodnosti rozdavani cehokoli ihned po prijezdu do nejake vsi nelze nez souhlasit. "Zkusenym" cestovatelum v tomto pripade velmi pravdepodobne nejde o usetreni penez, ale o neco uplne jineho, jak napovida nazev clanku – tedy o nezniceni jine kultury. Rozsahle diskuse na tohle tema probiha jinde, jenom tedy strucne.
Rozdavanim cetek se turista samozrejme nad mistni povysuje, mozna i nevedomky, a ukazuje mistnim, ze on ze sve pozice bileho boha (nebo milionare, jak pise David), muze bez problemu utrousit neco ze sveho nezmerneho bohatstvi i tem mistnim ubozakum.
U bezduvodneho rozdavani propisek, hracek a bonbonu detem bych jako hlavni problem nevidel to, ze dalsi turiste to budou mit v danem tezsi, jak pise David.
Nejhorsi je, ze tim ty deti ucite zebrat, k dalsim prichozim turistum uz deti pobezi s naprazeou rukou a s konkretni zadosti.
To plati spolehlive, mohu porovnat podle navstev mist pred prichodem turistu a po jejich navalu – k tomu dochazi temer stoprocentne pote, co je dane misto uvedeno v turistickych pruvodcich bezne znamych pod zkratkou LP.

Pokud chcete opravdu pomoci, kupte v mistnim obchode sesity, tuzky a pastelky (radsi ne plastove propisky na jedno pouziti), a predejte to uciteli v mistni skole nebo nacelnikovi vesnice, rozhodne ne detem.
Jestli chcete neco dat konkretnimu diteti, tak si s nim nejdriv aspon hodinu kreslete nebo hrajte a pred svym odchodem mu sesit a pastelky nechte.
Bonbony si radsi nechte pro sebe, detem tim akorat zkazite zoubky a nazor, ze jeden bonbon jim neublizi, je naprosto nerelavantni, protoze takhle bohuzel uvazuje hodne turistu.

Milka
Milka:

Ehm, už váš jemně urážlivý tón (ach ten turista) naznačuje mnohé. Jen chci upozornit, že nejsem plážový povaleč a mám projetou např. Afriku a Asii on my own, a to i do míst, kde LP ještě ani nevyšel.

Samořejmě lze s oběma názory v postatě souhlasit (s vaším i Davidovým), nicméně jsem chtěl jen podotknout jednu věc, kterou do sebe zahleděný člověk těžko pochopí. Malému dítěti je tohle všechno úplně jedno, nepochopí o čem to tu kecáte – pro něj je v daný okamžik sladký bombónek vrchol všeho, má okamžitý pocit štěstí.

Samozřejmě, když si s nimi zakopete fotbal, něco nakreslíte, je to ještě lepší, ale kecy o tom, že jim nedáváte bombon, aby se jim nezkazili zuby zavání hraním si na něco vyššího. A kdo jste, že máte to právo soudit za ně. Jistě, dítě už příště natáhne ruku znova a znova apod., to asi máte na mysli. Ano, může být. A co jako? Kvůli vašemu hraní si na boha (mimochodem, cestovatelé skonali někdy v předminulém století, všichni jsme turisté, i když si to zuby nehty nechcete připustit) já to a tamto krásné děvčátko šidit nebudu. A protože na to na rozdíl od nich přecejenom mám, rád jim k tomu "instantnímu" pocitu štěstí pomohu.

Vojta Filip
Milka:

Ono "hraní si na boha" je potřeba brát opravdu spíše z opačné strany – tím, že jim něco dávám se vměšuji. Asi opravdu nemám právo soudit za ně, když už ke změně dochází, je to na jejich rozhodnutí co s tím. Ale mám právo nějakou změnu zapříčinit? On jeden bombon může opravdu v důsledku způsobit malou katastrofu. Nebo i velkou. Jezdím raději na místa již turismem zasažená, z ovlivnění nedotčené kultury mám opravdu strach. Někdo mi vyprávěl jak se jednou při cestě do Jižní Ameriky dostal někde v pralese do vesnice, která byla zcela v rozkladu – mladí byli pryč, nikdo se o nic nestaral, lidé se chovali divně. A náčelník mu vyprávěl příběh, jak před nějakou dobou přišel do vesnice bílý muž a nechal tam rádio. Blbý rádio. Všichni nadšeně poslouchali hlasy z dálek, až došly baterky. A první výprava do města, pro baterie, na sebe nenechala dlouho čekat… Nebo příběh o tom, jak se jakási "humanitární organizace" snaží přinášet "světlo a civilizaci" do vzdálených nepálských vesnic – set podřadné sluneční baterie a televize za pouhou jednu krávu… Ale to už odbočuji od běžného turisty. Nevím jak hodně je na podobných příbězích pravdy, ale zní to až příliš uvěřitelně a děsivě. Je třeba si stále uvědomovat, že platí poučka z kvantové mechaniky: "pozorovatel vždy ovlivňuje pozorovaný objekt". Už jenom tím, že někam přijedete, i když třeba jenom vystoupíte z autobusu, rozhlédnete se a jedete dál, už tím může někdo začít přemýšlet odkud asi jste a začít snít o tom, co je asi za támhletím kopcem. A nebo že by taky někdy chtěl tu úžasnou čepici s velkým kšiltem a ty blískavé tmavé brýle.

A ještě otázka – podle čeho se rozhodujete, které to krásné děvčátko nebudete šidit, když jsou tam zástupy stovek a tisíců dalších krásných děvčátek, také toužebně čekajících na sladký bombon…??

Markét
Milka:

To co napsala milka bych se pod to podpsala,.

Martin T.
Milka:

Nechybi tady Hedvabna stezko velky kus minule diskuse ktera zmizela nenavratne diky mizernemu systemu zalohovani? A neni to zrovna v tomto pripadu skoda? Vzdyt diskuse jsou kolikrat zajimavejsi nez ruzne mistopisne, nekdy tuctove clanky…
Co se tyce posledniho prispevku V.Filipa… to je klasicka cestovatelska klasika, "nevmesovani". Ale jak uz se omilalo nekolikrat, nelze stavet zlate klece, rezervace, proste svet se vyviji, neni zadny "nas" a "jejich", je jen jeden. Jak ale pravil na tomto miste pred casem Tomas Ryska z organizace UWIP, snahy organizaci akcentujicich tento problem, se zameruji na to, aby lide mohli vzdy svobodne a informovane rozhodnout o tom, co se jich tyka (rozvoj, turismus, tezba, cokoliv). Proste prava i pro ty slabe. Ale kdyz to vezmeme do dusledku, nejaky vymirajici narudek, to je sice smutna vec, ale smutnejsi jsou stamiliony vymirajici na malarii nebo AIDS. Nebo je to vlastne stejne smutne, ale rozhodne se by se nemely branit vice prava lidi jenom proto, ze jsou vice nazi ap. To jsem ale odbocil… Zdravi, M.T.

Vojta Filip
Martin T.:

To je skoda, jestli se tu neco ztratilo, ja si nazor na tenhle problem neustale ujasnuji a kazda diskuze je tak prinosna.

Martine, myslim, ze s tebou muzu celkem sohlasit, jde jen o to, na jake urovni se pohybujeme. Postup nasi civilizace nezastavime, a i kdyz si myslim, ze "nas" a "jejich" stale existuje a vzdy existovat bude, oba svety do styku ci konfliktu nakonec prijdou. Tomu zadna "zlata klec" nezabrani. Jede jen o to, aby k tomu dotyku svetu doslo nejak sporadane, tak aby to oboum stranam (respektive te "slabsi") ublizilo co nejmene a pokud mozno pomohlo. Urcite transformace nejakeho naroda/statu/spolecenstvi/… z jejich tradicni (vice ci mene) izolovane existence na "moderni", prijeti novych zvyku a technologii, zahozeni starych, neni nic jednoducheho a bezbolestneho. A tady jde o to, aby to "delali odbornici", aby se to stalo s rozmyslem starsich a vystudovanych (v ramci moznosti) a aby to nebylo zbytecne narusovano turisty, kteri casto nemaji o komplexnosti problemu tak dobry prehled a zbytecne prinesou cizorode prvky, nebo touhami (turistou ovlivnenych) deti. Jasne ze na "vyssi urovni" muzeme premyslet, zda radeji lecit AIDS nebo zachovavat kulturu nejakeho narudku v horach, ale kdyz se jako turista rozhodnu se k tomu narudku do hor vydat, mel bych jej respektovat a nenarusovat, i kdyby pul zbytku sveta umiralo na AIDS.

Budu rad za kazde dalsi nazory, a nejlepe i skutecne priklady, nebo odkazy na mista touto problematikou se zabyvajici.

tr
Milka:

malokdo vi, ze napr. rozsireni hiv/aids mezi horske kmeny v severnim thajsku zpusobil prave "rozvoj". tedy konkretne "war on drugs", tak silne podporovana vladou usa a undcp. slo o eradikaci opia. v urcity okamzik zacal byt heroin levnejsi – v relativnim meritku – nez opium, ktere se kourilo. heroin se uziva intravenozne. a prave jehly staly za rozsirenim viru hiv/aids. dnes se stejny "rozvoj" zopakoval v laosu. chybami se pry clovek uci. asi ne ten vlivny…

aspon maji misionari o duvod vic, proc odvadet deti z jejich vesnic. ale to je zase jina kapitola.

jinak moc zdravim martina t.. jak se dari? precetl jsem si, ze jsi zpet v indonesii. tak se tam nezabij na te motorce. 😉 a na skarohlidy kasli. ti byli, jsou a budou… tomas ryska

Martin T
tr:

Vojto Filipe, vicemene souhlasim. Jsem rad kdyz se s nekym muzu diskutovat, souhlasit, nesouhlasit, zkratka se prit rozumne a zasvecene 🙂
Az se vratim z Indo, treba se nekdy nekde potkame.
Pro Tomase: jsem v Indo pouze na 7 tydnu, zkousim nejaky maly byznysek a chystam se zapasit s indones. urady ohledne me svatby…
Myslim, ze manzelka je velmi vhodny suvenyr z cest 🙂
(Pozor, nadsazka nez mne nekdo z neceho narkne…)

Vojta Filip
tr:

Tomasi, zatim jsem se nepodival na stranky UWIP (nejsem ted moc na netu), mozna to tam bude; chtel jsem se zeptat, jestli o teto problematice nemate nejake prednasky, ci alespon nejake materialy. Ono se pekne diskutuje, kdyz o veci skoro nic nevim, a vymyslim to tak nejak "podle citu" a z nekolika malo prikladu co jsem videl nebo o nich slysel.

Slysim vic a vic prikladu jak neco udelano v dobre vuli (nebo se to tak alespon pro ostatni tvari) vede k casto naprosto necekanym problemum. A to byva prace lidi, kteri (predpokladam) do veci vidi mnohem lepe nez bezny turista, ktery se nekam vypravi pro vlastni poteseni nebo odpocinek.

Kdykoliv se nekde "na ceste" zevede na podobne tema diskuze s dalsimi turisty, nakonec byva zaver tech rekneme "ostrilenejsich": Nejlepe jak "jim" pomoci, nebo alespon neskodit, je "nesrat se do nich". Jenomze o chvili pozdeji se zacne nadavat na to, v jak silene turistickem miste ze jsme se to potkali, a jak je potreba jet nekam, kam jini turiste nejezdi…

tr
Milka:

ahoj vojto, tvuj priklad s turisty, jako i tva historka (v profilu) me pobavili. :-))

bohuzel te musim zklamat, ale na webu k tematu turismu obecne materialy nemame. ani o teto problematice neporadame zadne prednasky. jedina moje verejna iniciativa byl lonsky projev v zeneve na tema ecoturismu v thajsku a laosu (na konferenci osn, ktera se soustredila prave na negativni dopady turismu). kolegove se venuji multikulturnimu vzdelavacimu projektu, kde (pokud se nepletu) neco malo na toto tema je. pokud ano, tak ovsem naprosto okrajove.

pred par dny jsem na tomto situ uvedl odkaz na novy projekt, ktery byl dva tydny nazpet predstaven na osn v new yorku.

http://www.minorityrights.org/trouble_in_parad ise/
(pokud se to zase rozdeli, tak oddelej mezeru. ;-))

zkus to projit. vsiml jsem si, ze tam jsou i odkazy na dalsi weby. jeste jsem nemel cas na to kouknout. skoda, ze tvurci hs nedali tento link do aktualit. mohlo by to zajimat vic lidi. naopak jedna z poslednich aktualit o dni pro rodiny v sinapuru me pobavila. prave resime jeden smutny pripad prave v singapuru a z reakci tamnich uradu a vlady neni videt velky zajem ani o rodiny, ani o lidska prava.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: