Afrika se mu vryla pod kůži stejně jako prach z jejich cest. Filip Vítek ji objel autem dokola – přes 45 000 kilometrů, 39 zemí, tisíce checkpointů a pár rozbitých motorů. Cestou Filip zjistil, že plán je v Africe jen orientační pomůcka, že bezpečí může mít tvar Toyoty Land Cruiser a že z pekla se dá vrátit, ale ne celý. O své cestě bude vyprávět 20.listopadu v Biu Oko.
Filipe, jak tě vůbec napadlo podniknout takovou expedici? Objet autem Afriku dokola? Proč?
Šlo to všechno krok za krokem. Na osmitisícovku bez kyslíku jsem se s Expeditionem clubem taky ladil několik let a i tady jsem začal menší výpravou z Brna do Dakaru a po letech se z toho vyklubala chuť to celé objet. Obávám se, že to skončí obsesí jezdit všude autem, jinak mi to už nedává smysl. Všechno je dosažitelné.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Řídíš rád?
Vždycky jsem o sobě říkal, že neřídím rád. Rád jezdím vlakem. Ale musím uznat, že se mi to asi už opravdu dostalo pod kůži. Řízení mě baví především v zajímavých zemích, kde je spojené s přirozeným tokem dopravy bez zbytečných limitů, neustálou obezřetností a prorážením checkpointů.
Cestou tě auta několikrát zradila, ale bez nich bys nikam nedojel. Máš k autům vztah spíš jako k technice, nebo jako k parťákům, kteří ale někdy zklamou?
Jsem technický diletant. Je to prostředek k dopravě, kterému jsem ze začátku vůbec nerozuměl. Vlastně mě šokovalo, že to opravdu celé funguje na principu výbuchů a stlačování. Po cestě jsem se dost naučil. A samozřejmě jsme k sobě vzájemně přilnuli. Nebo je možná normální, že auto občas políbíte. 🙂
V Africe člověk rychle pozná, že čas je gumový a plán jen orientační pomůcka. Co tě naučilo přemýšlet jinak než „evropsky“?
Přemýšlet africky je pro mě přirozené. Vždyť i v Africe mi říkali, že nejsem tak úplně bílej. 🙂
Navíc jsme na cestě příliš neplánovali, jelo se opravdu krok za krokem. Věděli jsme kde a kdy chceme být třeba za tři týdny. Co je mezitím není podstatné.
Západní Afrika není jen drsná, ale i neuvěřitelně živá. Kde ses cítil nejvíc naživu – a kde naopak nejvíc zranitelný?
Naživu jsem se cítil v celé západní Africe. Tyhle místa mi dávají nový smysl života. Jako bych znovu žil, tak nějak skutečně. Nevím, asi to nedokážu přesně popsat. Zranitelný jsem byl vždy když bylo auto v servisu. Pokud na vás míří voják samopalem, aspoň si říkáte – jak se dostanu k mé polní lopatce? Ale když sedíš pět dní v servisu… seš marnej…
Cestoval jsi s parťáky, kteří se střídali. Co podle tebe rozhoduje o tom, jestli spolu lidi zvládnou peklo i ráj?
Tolerance, respekt, pozitivní přístup a trpělivost. Ani jedno z toho není klišé. Nejhorší co se může stát je, když lidi na základě jednoho společného koníčku (cestování) předpokládají, že to mají všichni tak nějak podobně.
Spal jsi ve stanu uprostřed ničeho, vedle ropovodu i na dvorku cizích lidí. Co pro tebe v Africe znamenalo „bezpečné místo“?
Toyota Land Cruiser 100 V8. The Beast.
Afrika, o které mluvíš, není ta pohlednicová. Co by měl vědět člověk, který ji chce poznat doopravdy – a ne jen projet?
Že neuvidí vlastně nic zajímavého, že to bude celé dost drahé, obrovsky logisticky a administrativně náročné. Není tam skoro nic co vidět. Musíš prožívat fascinaci při projíždění obyčejných míst. Milovat dobrodružství a výzvy. Musíš počítat se selháním.
A když se ohlédneš – která chvíle pro tebe znamenala ten návrat „z pekla zpátky“?
Technicky vzato se to stalo telefonátem z Namibie. Ohlásili mi, že auto je po třech měsících opravené. Byl jsem zrovna v Bauhausu. Rozbrečel jsem se.
Co se týče pocitů, myslím, že už se mentálně kompletně nikdy nevrátím. Kus mě tam uvíznul.
Už ve čtvrtek 20. listopadu budeš mít v letenském Bio Oku přednášku o Africe a své cestě. Proč by si diváci tenhle večer s tebou určitě neměli nechat ujít?
Protože se dozví jak je důležitá ruština k projíždění checkpointů, co je nejlepšího na Nigerii, ale taky v které zemi jsme zaznamenali český prvovýstup na nejvyšší horu a tu následně pojmenovali Pik Masaryka. Vedlejší, menší kopec pak Pik Štefanika.
Vstupenky koupíte ZDE
Diáky jsou pravidelný cyklus cestovatelských přednášek v Biu Oko. Přináší životní příběhy poutníků, nomádů, couchsurferů, které spojuje anti-turistický přístup k cestování. Charismatičtí cestovatelé objevují svět novými způsoby. Jejich kroky vedou do neobvyklých míst, kreativních komunit a subkultur. O svých cestách píší knihy, točí filmy, besedují. Snaží se inspirovat druhé.
