Expedice vichr: Na PETkách přes Středozemní moře až do Alžírska

Expedice vichr: Na PETkách přes Středozemní moře až do Alžírska

Každému správnému vyprávění předchází jeho historie. Ta moje se začala psát v roce 2009, když jsem stál na mostě řeky Opavy a pozoroval, jak odpadky všeho druhu pomalu plují řekou. Nejvíc mě zaujaly plastové lahve, a to, s jakou lehkostí plují po vodě. Vtom přišel ten “skvělý” nápad. Postavím z nich loď. A ne jen tak ledajakou!

Status na fejsbuku, hromada lajků a jde se stavět!

První verze mé vysněné lodi mi zpětně přijde až úsměvná. Dřevěná paluba, rákosový stěžeň a hromada PETek. Historikové by moji expedici mohli přirovnat k pokusu starých Egypťanů dostat se na druhou stranu Nilu. Respektive by ji zařadili k těm neúspěšným. Ale na to já nehraju. I přes všechny nezdary, které mě při první stavbě provázeli, budu pokračovat. Postavím ji znovu a lépe.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Ahoj Neptune, můžeme si tykat?

Na druhý pokus už koukám jinak. Snažím se stát nohama pevně na zemi a vidět věci víc reálně. Proto se svůj katamarán snažím navrhnout tak, aby zvládl všechny nástrahy, které moře nabízí, a přitom to nestálo tolik peněz. Loď se skládala z duralové konstrukce, kvalitní plachtoviny sešité na babiččině stroji, motoru značky Suzuki a další nálože PETek. Dámy a pánové, můžu Vám říci, že je to krásný pohled. Už abych byl na moři.

Po dlouhé a náročné cestě přijíždíme konečně do Itálie a začínáme se svým sponzorem loď sestavovat. Nelibost místních policistů přehlížím a přesouváme se na malou zátoku za Piombinem, kde jsme loď úspěšně zkompletovali. Můžeme vyrazit! Popsat slovy, co všechno mi Středozemní moře pod vedením římského boha Neptuna přichystalo, je skoro nemožné. Strach a nejistota střídaly pocity radosti a hrdosti, že jsem se rozhodl vyplout a nezabalil to.

Nicméně Neptun došel k názoru, že ještě není správná chvíle, abych tuto bláznivou expedici dotáhl do konce. Zhluboka se nadechnul a rozvířil moře natolik, že po stovce kilometrů nedobrovolně ukončuji plavbu na březích Korsiky. O tom, co člověk prožívá v průběhu ztroskotání, Vám rád povím v dokumentu, který o lodi natáčíme.

Třikrát a dost?

Zpáteční cestu jsem strávil v doprovodu polské posádky, která mě dovezla prakticky až před dům. Vzpomínky na Neptuna a jeho vodní království mi nedávají spát, a tak posledních 5 let poctivě trénuji a učím se od zkušených kapitánů, abych se mohl se svojí lodí vydat zpět na moře. A to nejen proto, že se na moři snídá rum, ale protože přesně na takových cestách mám tu čest poznat sám sebe. A to nás přivádí až sem.

Mám fakt obrovskou chuť to všem těm posměváčkům natřít, proto do třetí stavby zapojuji opravdové profesionály, nabírám posádku a stůj co stůj pokračuji ve stavbě svého plavidla. Rozepisovat se o průběhu stavby by vyšlo na samostatný článek, ale pokud máš chuť a odvahu, zvu tě do naší haly v Kuřimi, kde se den co den pereme se stavbou našeho malého zázraku. Sám uvidíš, čím můžeš přispět nebo čemu novému se můžeš přiučit. A pokud na to šroubování a svařování úplně nejsi, nezoufej.

Nejzajímavější možnost, jak se do projektu zapojit, je stát se členem posádky. Stále hledáme posledního ze čtyř členů, takže pokud to vidíš stejně, vydej se s námi na plavbu, která není pro každého.

Další způsob, jak pomoci projekt dotáhnout do konce, je rozbít prasátko a koupit si nějakou ze skvělých odměn na serveru HitHit.com, kde se dá například za stovku koupit placka s heslem výpravy “Lepší být mrtvej frajer, než živej sráč”. Důvod, proč to zmiňuji, je jednoduchý: pokud se nám nevydaří vybrat prostředky pomocí crowdfoundingové kampaně, budeme muset zůstat doma. Lidé si často myslí, že jsem snílek, ale já vím, že se nám Alžírských břehů nakonec podaří dosáhnout

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: