HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Egypt: zajímavosti na každém kroku

Egypt: zajímavosti na každém kroku

Egypt. Jméno, které dnes vyslovuje celý svět. Ještě nedávno to byla země překrásných památek, písečných dun a čistého moře. A také šikovných obchodníků a spousty překvapení i humorných cestovatelských situací.

Všude se smlouvá

Smlouvání je asi nejvýraznější charakteristická vlastnost Egypťanů. Smlouvá se všude a o všem. Někdo říká, že když s nimi nesmlouváte, tak nejsou spokojeni. Já to vidím tak, že spokojeni jsou, neboť dosáhli jistě daleko větší cenu, než očekávali. Vše je o penězích. Myslím ale, že když smlouváte, mají z obchodu daleko větší potěšení a Vy máte samozřejmě také radost, neboť utratíte daleko méně peněz. Smlouvá se v dosti zemích, ale v Egyptě bezkonkurenčně nejvíce. Smlouvá se s úsměvem.

Když jdete něco kupovat, tak je důležité, abyste si pro sebe určili cenu a snažili se jí dosáhnout – někdy dosáhnete i třeba daleko menší. Nevyplatí se něco kupovat hned u prvního obchodníka, neboť takových obchodníků potkáte ještě mnoho. Není vhodné, když smlouváte a cenu vytočíte na minimum, poté říci obchodníkovi, že to nechcete. Byl jsem toho také svědkem a odchod od stánku nebyl příjemný. Obchodník vyprovázel kupce hlasitým nadáváním a větami typu, že také musí jíst.

Isidin chrám ve Filae, EgyptIsidin chrám ve Filae, Egypt

Západ slunce za Síwou, EgyptZápad slunce za Síwou, Egypt

Sfinga v Gíze, EgyptSfinga v Gíze, Egypt

Cizincům se dost často stává, že něco koupí, pak zjistí, že někdo jiný dal daleko méně – třeba i zlomek ceny a pak litují. Dokonce se někteří rozčilují a snaží se, aby jim obchodník peníze vrátil. Nevrátí a takové hádky jednak nejsou důstojné, a často bývají vášnivé a hrubé. Rozhodně jsou pro Egypťana přinejmenším nepochopitelné. Jednou jste se dohodli, tak to platí. Jinými slovy – za blbost se platí. Právě z tohoto lze vyvodit jedno poučení, které se využije v běžném životě. Nikdy se nesmí litovat žádného rozhodnutí. Jednak Vás to trápí, a pak to také k ničemu nevede. Vše je dobré si důkladně rozmyslet předem.

Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina ze 78 milionů obyvatel žije v deltě řeky Nil, kde také před několika tisíci let vznikaly první civilizace světa. Dnes země láká turisty především svými starověkými památkami a bohatým podmořským životem. Obyvatelé země jsou sunnitští muslimové a Arabové. Zemi ovládá od roku 1978 Národní demokratická strana, která se zasloužila o ukončení egyptsko-izraelského konfliktu na Sinaji. Od roku 1981 byla vedena Muhammadem Husní Mubarakem. Ten si však svou „prozápadní“ a zároveň totalitní vládou vysloužil nesouhlas opozičního fundamentalistického a islamistického uskupení „Muslimské bratrstvo“. Nespokojenost s jeho osobou přerostla začátkem tohoto roku v pouliční boje a téměř občanskou válku.

Turistická policie je na každém rohu

Egypt je přímo protkán pamětihodnostmi a Egyptská vláda se turistům dle mého patřičně věnuje i když nezabrání různým výbuchům. S povahami Egypťanů je to jako s jejich životní úrovní. Setkat se můžete úplně se vším. S turistickou policií se setkáte na každém rohu. Snaží se Vám pomoci, i když jsem se setkal i s tím, že za pomoc chtěli úplatu. Záleží ale na Vás.

Památky jsou střeženy vždy, nejvíce však ve středním Egypě, kde žije početná skupina pravoslavných křesťanů a právě tam se mi stala další příhoda. Jel jsem k jedné méně navštěvované památce – chrámu v Dendaře. Musím říci, že je tento chrám neprávem opomíjen, neboť je pěkný a je v něm je zachovaný strop, což není časté.

Když jsem od chrámu odcházel, tak jsem byl zpovídám turistickými policisty, kam jdu a podobně. Chvíli to vypadalo, že mě tam odvezou, ale nakonec mě poslali pěšky. Po chvíli mi zastavil jeden pick-up, že mě kousek cesty svezou. Na křižovatce nedaleko od nádraží nás zastavili policisté a mě požádali, abych vystoupil. Začali se vyptávat, kam jedu a podobně. Říkal jsem, že bydlím v Luxoru a pojedu vlakem. Pak mě pozvali dál na stanici s tím, ať počkám.

Trochu jsem se rozčiloval, že musím na vlak. Nakonec přišel jejich šéf a vysvětloval mi, že nepojedu vlakem, ale autobusem. Já jsem mu na oplátku vysvětloval, že žádným autobusem nepojedu, že chci jet vlakem. Nakonec jsme se dohodli, že využiji služeb turistické policie a pojedu autobusem v konvoji, který jede do Asuánu z Hurghady přes poušť, a to zcela zdarma – že to dělají pro turisty z důvodu bezpečnosti. Já jsem si ve vlaku nebezpečně nepřipadal, ale když mě chtěli svést, tak proč ne. Autobus byl skoro prázdný a dovezl mě, kam jsem chtěl.

Takové konvoje jezdí přes poušť několikrát za den a vozí hlavně zápaďáky, kteří se cítí v ohrožení života a podobně. Já razím teorii, že kdyby se něco stalo, tak spíše v místech, kde je skupina lidí a ne tam, kde budu sám mezi domorodci.

Egyptský vlak je kapitola sama pro sebe

Egyptské vlaky bývají dosti dlouhé a v zásadě jezdí severojižním směrem. Mají tři třídy, přičemž druhá a první bývají s klimatizací nebo bez. Čistota je odstupňována podle třídy, i když ani první třída není nejčistší. Mě nejvíce zajímala třída třetí. Na některých nádražích cizincům do takových vlaků nechtějí prodat jízdenky. Ty se ale dají koupit i ve vlaku s mírnou přirážkou. Některé vagóny měly i dřevěná sedadla, jak je známe z filmů. Cestující většinou vše odhazují na zem a vlaky jsou často přecpány. Ty se ale dají koupit i ve vlaku s mírnou přirážkou. Někteří pasažeři někdy okupují i místo pro zavazadla, často černí. Vlakem prochází mnoho různých prodavačů. Věci rozdají, aby si je mohl každý prohlédnout a pak je zase sbírají. Kdo chce, tak si koupí. O jídlo a pití také není nouze.

bazar Khan El Khalili, Káhira, Egyptbazar Khan El Khalili, Káhira, Egypt, fotografie: Mirek Deneš

Do rychlíků vstupují tito prodavači ve stanici a snaží se v rychlosti co nejvíce prodat. Několikrát jsem viděl, jak takový prodavač nestačil včas vystoupit a vyskakoval z vlaku rozjetého a bos. Myslel jsem, že to nepřežije. Jak dopadl nevím, neboť vlak jel tak rychle, že jsem si nevšiml.

Jednou jsem byl také účastníkem roztržky

Jel jsem se podívat na pyramidu v Havaře, která se nachází ve velké oáze pod Káhirou. V oáze žije asi 2 miliony lidí. Pyramida je zajímavá tím, že není celá z kamene. Zdá se, že byl kámen jenom navrchu a samozřejmě lidé stavěli, a tak materiál využili… Vchod do pyramidy je zaplaven vodou z blízkého kanálu a v labyrintu okolo pyramidy se povalovaly kosti z mumií. Je toho prý všude hodně.

Vše se stalo neočekávaně. Při vystupování s autobusu jsem se seznámil s místním studentem. Ptal jsem se, jak se k pyramidě dostanu. On mi odpověděl, že když počkám, až se převlékne, tak půjde se mnou a ukáže mi cestu. Šli jsme cestou za vesnicí okolo políček. Viděli jsme jejich zavlažovací systém. Je velice zajímavý – u kanálu je vykopaná díra a u ní kolo s kapsami. Když se celým mechanismem otáčí, tak se vlastně čerpá voda do systému kanálků, které zavlažují pole. K otáčení užívají různá zvířata, většinou osly nebo koně.

K pyramidě jsme dorazili zezadu, prohlédli jsme si jí a šli zpět. Když už jsme byli na cestě zpět, doběhli nás dva muži, kteří pyramidu hlídali a prodávali lístky. Ať prý jdeme s nimi. Říkal jsem jim, že se nám nechce a nabídl jim, že vstupenku zaplatíme. Oni, že je nemají s sebou. Tak jsem jim nabídl, že jim dám polovinu peněz bez vstupenky a bude to. Jeden by si dal říci, ale druhý ne. Nakonec jsme se domluvili, že tedy půjdeme, oni nám prodají vstupenku a udělají prohlídku. Tak se i stalo.

I takoví jsou Egypťané

Když jsem se vracel, zjistil jsem, že kluk, který mě doprovázel brečí. Zmlátili ho. Zřejmě za to, že vodí turisty zezadu. On za to ale vůbec nemohl. Nakonec celý spor přijel vyřešit otec mého průvodce na motorce Jawa, kterých jezdí v Egyptě tisíce. Roztržka byla velká a po velmi dlouhé hlasité hádce došlo na sepisování protokolu. Mě vůbec nedovolili, abych jim to vysvětlil. Chtěl jsem jít k nové silnici, o které jsem dříve nevěděl, na autobus. To mi zakázali, že mě odvezou tam, odkud jsem přišel. I takoví jsou Egypťané.

Martin Pánek začal svou cestovatelskou dráhu roku 1999, kdy se vydal do Íránu. Přečtěte si více o autorovi v jeho profilu.

V aktualizované verzi článku byly použity ilustrační fotografie z archivu HedvabneStezky.cz a fotografie poskytnuté Mirkem Denešem.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.

Zkušenosti čtenářů

kitty

Držím Egypťanům palce, ať jim to vyjde!

Jenda
kitty:

jako co jim má vyjít ? jestli myslíš zničit památky, muzea…to se jim jistě povede. Nebo vystřídat současný režim jiným ještě horším ? to zřejmě také. Jestli však myslíš demokracii, spravedlnost a dokonce aspoň relativní bohatství, tak to jim vyjít nemůže, páč to se nepovedlo ani nám za 20 let.

Milan

V žádné arabské zemi není demokracie západního typu. Po Mubarakovi, který zajistil jakous takous stabilitu může přijít k moci islamistická strana a „liberální“ Egypt se může vydat afghánskou či íránskou cestou.

Sir
Milan:

Dovolim si nesouhlasit, Francii bych jako „demokracii zapadniho typu“ vcelku oznacil.
😉

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: