HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Dobrovolníci na prodej, Zn. levně

Dobrovolníci na prodej, Zn. levně

Stal se z krásné ideji dobrovolnictví obchod?

Velký business?

„Za dvě stě dolarů na týden, zde můžete zůstat jako dobrovolník, bydlení v hostelu je tu levné, stejně tak jako jídlo v restauraci,“ nabídla mi asi před dvěmi lety v Guatemale pracovnice místní školy. Studenti z celého světa sem jezdí každý rok dobrovolně učit místní děti angličtinu. Lákalo mě se připojit a také nějak pomoci rozvoji této země. Platit ale za to, že mohu pomáhat a pracovat, mi přišlo zvrhlé. „Tady je to velký business. Převážně Američané sem jezdí a platí jako mourovatí. Dobrovolnictví vypadá moc dobře v jejich životopise,“ prozradil mi maďarský starousedlík Aron.

Není se ani čemu divit, nádherné okolí jezera Atitlán, levné jídlo, alkohol i marihuana, příjemné pláže, dvě, tři hodiny denně blbnutí s dětmi, ideální prázdniny.Od roku 2000 mi dobrovolnictví poskytovalo řadů poznatků, zážitků a přátel. Povodně, sbírky, práce s mentálně postiženými, stavby domů na půli cesty a mnoho dalších projektů. Byl v tom projev hrdosti a odhodlání, pracovat jen za stravu a ubytování. V roce 2005 se mi podařilo odjet na devět měsíců „dobrovolničit“ do Estonska s Evropskou dobrovolnou službou. Mé náklady byly nulové, ale práce, vykonaná v malém centru pro mentálně a fyzicky postižené v hlavním městě Tallinu, za sebou zanechala mnoho pozitivních výsledků. Vzpomínky na tyto léta mi prolétly hlavou, když mě paní ředitelka vyprovázela ze školy.

Platit za to, že mohu pracovat a pomáhat

Celá situace byla směšná. „Platit za to, že mohu pracovat a pomáhat.“  Věta se mi jako mantra neustále vracela na jazyk a já na ní nedokázal zapomenout. Tohle je přeci špatně. Nedokázal jsem si tenkrát představit, že by někdo v Evropě a nebo dokonce v Čechách, platil za dobrovolnictví. Přišlo mi to nemožné. Bohužel, někde došlo k chybě, buď v mém úsudku a nebo v selském uvažování lidí. Spíše v obojím, řekl bych.

Dobrovolníkem v Izraeli

Před sedmi měsíci začal můj další dobrovolnický projekt v Izraeli. Od podání přihlášky, přes všechny byrokratické nutnosti, až ke konečnému schválení, uplynulo něco přes rok. 3000 Kč české organizaci, 4750 Kč izraelské. INEX-SDA (ČR) mě vybavila před odletovým školením, informacemi a proplatila cestovní pojištění ve výši 2344 Kč. Hned po příjezdu na hlavní autobusové nádraží v Tel Avivu jsem byl odchycen zaměstnancem organizace GoEco (IL). Od něj se mi dostalo 30 minutového plytkého proškolení, nekvalitního trička (po chvíli se vytahalo) a adresy nového bytu (bohužel nepřesnou). Dalších 6 měsíců jsem o nich neslyšel a to až do okamžiku vyplňování evaluačního adresáře. „Byl jsem velice překvapen, jakou známku jste dal naší organizaci. Pracovali jsme tvrdě, abychom byrokraticky vyřešili váš dobrovolnický pobyt v Izraeli,“ napsal v odpovědi na hodnocení spolupráce Jonathan Gilben z GoEco. Musel jsem se pousmát, protože pro svoji přítelkyni se mi stejný proces podařilo vyřídit jedním emailem.

Kyrgystán za 69 998

Nebylo to levných 6 měsíců, ale získal jsem příležitosti žít v krásné zemi, které je zmítána konfliktem již po šest desetiletí. Díky času na projektu a cestování, bylo mi dopřáno většímu porozumění lidem na obou stranách betonové zdi. Nezanevřel jsem tedy na INEX-SDA a po roce navštívil opět její stránky. Projekt v Kyrgystánu patřil k těm zajímavějším, nejenom svoji polohou, ale i náplní. Dalších půl rok v cizí zemi, silné lákadlo pro cestovatele. K mému zděšení, se ale od posledně dost změnily podmínky cesty. Peníze pro českou stranu jsou stále stejné, ale pro kyrgyzskou je to 1400 Euro (33 880 Kč) za 180 dní. To mi přijde nemožné, zkouším i ostatní projekty z nabídky, ale udávané sumy více méně souhlasí u všech. Šílenost. Během pár minut, za pomoci internetu a kalkulačky si vytvořím hrubý rozpočet. Cena včetně letenky, pojištění, poplatků a drobného kapesného se vyšplhá na 69 998 Kč. Do něj však není zahrnuto například cestování, oblečení a další nezbytné věci. Za podobnou (možná i nižší) sumu mohu v Kyrgystánu půl roku svobodně cestovat a pomáhat kde se mi zachce, bez nutnosti se ohlížet na nějakou organizaci.

Nezisková organizace

Indická organizace FSL India má ve svém profilu, pod měsíčním poplatkem, napsáno: „ FSL India je nezisková organizace a není financován z externích dotací. Všechny její příjmy pocházejí od dobrovolníků podílejících se na projektech.“  Tuto větu, v různých verzích a obměnách, můžete najít uvedenou pod většinou organizací zabývajících se distribucí dobrovolníků. Přeloženo do ještě jednoduššího a přímějšího jazyka: „Dobrovolníci, kteří přijíždění pomáhat do naší země, sponzorují nejenom naše platy, ale i zařízení kanceláří a ovšem i kávu (fair trade samozřejmě), kterou zde pijeme.“

Z krásné ideji dobrovolnictví se stal obchod. Organizace dodávají mladé lidi občanským sdružením, ekologickým farmám či kempům. Nabídka převyšuje poptávku, a proto je možné žádat peníze za zprostředkovatelské služby. Chytří lidé vytušili příležitost a založili firmy, nabízející dobrovolníky jako levnou pracovní sílu. Mnoho z nich je po svém příjezdu překvapeno tím, že stačilo pouze napsat email cílové organizace a prostředníka jednoduše vynechat. To už je pozdě, peníze opustily účet. Vývoj nezastavíme, ale občas bychom měli zpomalit my, rozhlédnou se kolem sebe a vidět co se děje. Já už se podíval a s tímto novým dobrovolnictvím definitivně končím.

Jiří Kalát začal sbírat zkušenosti v několika redakcích, jako žurnalista pracoval v Havlíčkobrodském deníku. Během studií na Univerzitě Palackého ho zaujal projekt naseadresa.cz, ve kterém společně s kolegy vytvářeli zpravodajství o UP. Toulavé boty ho zavedly na Aljašku, do Guatemaly, Mexika či na Nový Zéland. V nynější době žije v Jeruzalémě v Izraeli. Cestuje po této starobylé zemi a hledá informace, které by mu hlouběji osvětlily problematiku Izraelsko-Palestinského konfliktu, místní kultury a života.

Profil cestovatele

Zkušenosti čtenářů

Adam

Z vlastnich zkusenosti mohu potvrdit, ze dobrovolnictvi je vskutku vzketajici busines, zejmena Balkan v tomto ohledu prosperuje. Behem evropske dobrovolne sluzby se ma hostitelska organizace z grantu EU zvelebila natolik, ze premistila kancelar ve Skopje z periferie do centra, nakoupila nove vybaveni kancelare, novou skodu Fabii atd. to vse v prubehu 9 mesicu. Na makedonske pomery raketovy start. Na druhou stranu se o sve dobrovolniky „starala“ velmi dobre, podporovala je pri praci a samotne projekty byly pro mistni komunitu prospesne. Nektere organizace vsak mely projekty jen na papire, takze dobrovolnici nemeli co delat a organizace za ne braly penize z grantu. Projektum nabizenym INEXem ve stylu dobrovolnictvi, za ktere musim jeste platit, moc nerozumim. Presne jak autor uvadi, vse lze zaridit velice jednoduse, nicmene kazdy si muze vybrat, zda krom odvedene prace jeste zasponzoruje nejakou tu „neziskovku“ nebo bude pomahat jen tam, kde to mistni opravdu potrebuji.

Jenda

Výborný a pravdivý článek!

Lenka

Děkuji za tento článek, který je takovým malým píchnutím do vosího hnízda. A to nejen kvůli tomu, že právě letošní rok je tzv. Evropským rokem dobrovolnictví a dobrovolnictví se skloňuje opravdu všude. Před pár dny mi totiž shodou okolností přišla žádost o jakési doporučení a evaluaci mého dobrovolnického projektu, kterého jsem se účastnila před pár lety v jedné středoasijské republice. Při té příležitosti jsem si tedy (pro připomenutí) přečetla evaluaci, kterou jsem tamější organizaci posílala několik dní po návratu domů. Několik věcí bych určitě i dnes ohodnotila stejně pozitivně, přesto bylo patrné, že to bylo psáno v takové té ponávratové euforii….Myslím, že všichni zahraniční dobrovolníci jedoucí do tzv. rozvojových zemí, by měli vědět předem, že z tzv. participačních poplatků jsou placeny i provozní náklady pro partnerskou organizaci, takže se může dále rozvíjet, pořizovat nové vybavení, atd…Je jasné, že ten, kdo potřebné finanční prostředky nemá, nikam jet nemůže. Některé organizace nabízejí účastníkům, kteří se zúčastňují opakovaně nebo poněkolikáté, procentní slevy z participačních poplatků – to je určitě vstřícný krok. Další kroky by teď mohly přijít třeba ze strany samotných účastníků, zájemců o dobrovolnictví. Víc se zajímat o financování projektu, organizace, atd…

Zdeněk

Ahoj,zajímavý článek. Taky jsem 6 měsíců dobrovolničil v Mozambiku a teď občas někde v Čechách. Musím říct, že před svým prvním programem jsem si také říkal, proč bych měl platit. Není to nic levného. Ale byl jsem pro tu práci hodně nadšený a udělal bych velké ústupky v životě, abych si to mohl vyzkoušet. Dnes, po 7 letech si ale myslím, že existují někdy opravdu pádné důvody, za dobrovolnictví platit. Spousta lidí (jako já) si tu práci, zemi, lidi atd. jede „ozkoušet“, většina z nich je nezkušených, chtivých cestování a často jsou to lidé, kteří se tak nějak hledají. Se „zaměstnáváním“ dobrovolníků je spojené i velké riziko a často není výsledek jejich práce podobný klasickým „zaměstnancům“. Nemluvím teď o extrémech, kdy za třítýdenní práci si organizace bere 30tis. Kč i víc nebo kdy dobrovolník je unášen raději svým „free spiritem“ než touhou změnit poměry v místě své práce. Mluvím o vším tím mezi těmito extrémními póly.
Musím také říci, že existují organizace, které umožní svým dobrovolníkům si na svůj program vydělat předem formou fundraisingu apod.
Myslím si, že všechno má dvě strany – neřekl bych, že v každém případě je něco špatně na tom, žádat poplatek za možnost dobrovolničení. Je to jen o tom, co je kdo pro svůj sen ochotný udělat. Mě se po mém prvním dlouhodobém dobrovolničení změnil život a náhled na svět a na mě samotného natolik, že jsem rád, že jsem za tento program draze zaplatil. Ten pot rozhodně stál za to a jsem šťastný, že vše bylo tak, jak bylo.

lukasz

http://kindmankind.net/
hodne sympaticka platforma pro „nezavisle“ dobrovolniky a ruzne grassroot organizace/iniciativy po svete, pro ktere dobrovolnictvi neni byznys, ale cesta, nekdy az i preziti.

michal

přes české zloděje je orient se svým obchodnickým talentem už příliš…jistě lze do kibucu, ale každý je jiný, tedy kontakty znalosti..podobně po „neziskovkách“, jsou zvyklí na pedofily homosexuály a podobné lidi se zvláštními potřebami, tedy kdo je anonymní…zdravý člověk si najde kontakt, rok si koresponduje, evropa je atraktivní víc než oni pro nás…atd. dívkám ale nikdo nakonec konec v hedžáských a podobných haramech nezabrání, nejsem ženou a tak jen respektuji…občas vzpomenu tzv. veřej.práv. zpravodaje, jak líčí svoji invazi do jakési vesnice tam, on tedy to myslel jako návštěvu, jen ti venkovani to nepochopili, honili ho až do rána, jen ze hry, ale asi sni dnes si neuí zaplatit ochránce resp. mstitele..inu česká bohorovnost, orientálci na zadku

Martina

Souhlasím se článkem, byla jsem v Keni a zaplatila jsem za to, abych tvrdě pracovala a stejně to pak byla marná práce, díra co jsme vykopali, se propadla, protože nikdo předtím neudělal výzkum půdy, jestli to vůbec jde.
Ale asi bych se bez tohoto projektu nerozhodla vydat se sama do Afriky. Myslím si, že dobrovolnictví má smysl, byla jsem na úžasném projektu ve Francii, kde jsem potkala kamarády na celý život. Ale rozvojové země to asi zatím „neumí dělat“ jako spoustu jiných věcí. Podle mě bychom to neměli zatracovat, ale spíš pracovat na tom, aby se to začalo dělat transparentně, toho dosáhneme jen když o tom budeme mluvit.
Příště si asi najdu organizaci už sama, pojedu přímo do země a budu pracovat u mně sympatických lidí, ne tak naslepo přes nějakého zprostředkovatele. Protože nakonec to opravdu stojí za to, žít s lidma z jiné kultury a poznat kamarády na celý život.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: