Dobrodružné putování Kosovsko-albánským pomezím

Jen pár kilometrů klesání serpentinami z hraničního přechodu, vyplněného nádhernými výhledy do rovinaté oblasti Metohije a již se zchlazujeme v pramenu Bílého Drinu. Ten se po soutoku s Černým Drinem, pramenícím v Ohridském jezeře, spojuje v nejdelší albánskou řekou Drin.  Vzduch se tetelí poledním balkánským vedrem, odpočíváme u prvního kosovského piva Peja a psychicky se připravujeme na kosovské město Peć a současně naši první dosud zachovanou srbskou památku na území Kosova Pećský patriarchát.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Bývalé centrum pravoslavné církve Peć

Pomalu se suneme dopravní zácpou rušným centrem Peće směrem k pohoří Prokletije. Historicky je Peć centrem srbské pravoslavné církve tzv. Pećského patriarchátu, mající oblast působení na území celého Srbska, dnes rozděleného na území Srbska, Černé Hory a Republiky Kosovo. V současnosti  je město obydleno muslimskými kosovskými Albánci a má tak silně orientální atmosféru.  Jen pár metrů za městem při vjezdu do doliny nás zastavují maskované zátarasy, obrněný vůz a slovinský voják s vlaječkou jednotek KFOR na klopě a samopalem na rameni.

Po řádné kontrole tak vjíždíme na srbské území, které je přesně tak velké jako je komplex Pećského patriarchátu. Pak už nás čeká jen klidná atmosféra, jak jen může být atmosféra v pravoslavném klášteře. Procházíme se vnitřním traktem kláštera, potkáváme mnichy oděné v černém a s obdivem pak čerpáme energii v místním kostele, který je poskládán ze tří kostelíků z různých období vyzdobených stovkami fresek. Opouštíme pak toto miniaturní srbské území, vjíždíme opět na území Kosova. Projíždíme rovinatou krajinou podél hranic s Albánií směrem na jihovýchod až do Dećani, kde odbočujeme směrem k albánským hranicím.

Monastýr Dećani

Opět projíždíme typicky muslimským městem, ruch, změť krámku a dopravní  přetlačovaná. Za městem opět vyjíždíme z území Kosova, abychom vjeli do tentokráte italskými vojáky KFOR střeženého území Srbska. Místní monastýr pocházející ze 14.století je největší dochovanou náboženskou stavbou Srbska. Na stavbě komplexu se podílel téměř každý významný srbský panovník, který nechal přidělat některou z částí. Klášter zaujme množstvím fresek ze života světců, Krista či výjevy z Bible, pokrývajícími celkem přes  4000m2 plochy.

V chrámu jsou pohřbeni významní srbští šlechticové včetně Štefana Dečanského.  Pravoslavní mnichové si zde stejně jako v Peći užívají klidné atmosféry jen díky ochraně jednotkami KFOR. Jsou tak vlastně hosty na historicky svém území. V opačném případě by totiž tyto důležité památky srbské pravoslavné církve dopadly pravděpodobně stejně jako vše nemuslimské v nedalekém Prizrenu.

Srbská pevnost Prizren

Na kopci nad městem se nachází srbská pevnost a pod ní srbská čtvrť, která byla v roce 2004 kompletně vypálena a společně s biskupskou katedrálou Sv.George tak tvoří nehostinnou čtvrť duchů. Vše křesťanské bylo systematicky zničeno, obyvatelstvo vyhnáno. Dnešní  Prizren ležící na samotném jihovýchodě Kosova při hranicích s Makedonií pod severními svahy pohoří Šar Planina, má tak značně muslimskou atmosféru, které vévodí Sinanova mešita z počátku 17.století. Tuto atmosféru pak doplňují turecké lázně Mehmeta Pashi, uličky v tureckém stylu připomínající Sarajevo či Mostar a nově stavějící se mešity.

Vracíme se pak zpět na severozápad této příhraniční oblasti až do města Dakovica. Cestou míjíme bezpočet pomníčků připomínajících občanskou válku, která byla jen vyústěním stále nekončícího balkánského konfliktu. Konfliktu, který nemá řešení, které by uspokojilo všechny. Konfliktu, který vychází z historických přehmatů, nespravedlností a prolínání se národností a náboženství. Raději tak uhýbáme na západ, abychom překonaly kosovsko-albánské hranice a dalších několik dní mohli strávit už v jiné zemi Balkánu, v Albánii.