Články

Jirka Malous
KONECNE!!! Po dlouhych mesicich netrpeliveho cekani vyrazime. Jeste par dni, konkretne ve stredu, vyrazime do Jihovychodni Asie. Nase vysnena cesta muze zacit. Budu vas vsechny, doufam dostatecne casto, informovat primo z mista deje, podle dostupnosti internetu a zbylych prstu na rukou.

Hnedle po odchodu z internetove kavarny jsme se rozhodli, ze den travit v BKK rozhodne nechceme a ze se radeji vydame do Kambodzi. Jak rekl, tak tez udelal. Hned rano jeste vyzvedavame pasy v cestovce a kolem 11 hodin jsme na severnim autobusovem nadrazi.

    Protože  kahau nikdy neopustil třetí největší ostrov této planety, nemá o pivních radovánkách nejmenší zdání. Neobvykle velké břicho i nos, tedy na opici prazvláštní tělesné abnormality, mu nadělil Pánbůh z úplně jiných důvodů. Čeští pivní notorici si bříška pěstují takříkajíc cílevědomě, zvětšený a zarudlý nos je jen dalším průvodním znakem této jejich „konzumační záliby“. Kahau za to, že je k smíchu, ale vůbec nemůže.

1. Ahoj všichni, tak jsme šťastně dorazili na Borneo. Píšu z Kuchingu, což je hlavní město Sarawaku. Zatím, kupodivu, jde všechno hladce. SARS je tady prakticky neznámý pojem, i když na letišti jsme museli vyplňovat nějaké dotazníky, ale podle místních už tu více jak dvacet dnů nebyl žádný případ. Takže v tomhle ohledu můžeme být docela klidní, což taky jsme. Jinak pro ty, co jsem nestačil informovat, zařídili jsme si tuto adresu, ze které, pokud to půjde, budeme průběžně posílat zprávy o stavu naší expedice a o jejích úspěších. První zpráva – je tu příjemné tepílko. A pozítří už možná budeme za nos tahat opice nosaté a čuchat k rafleziím.

6. Vážení a milí, po čase se znovu ozývám z Miri. Máme za sebou krásný a poklidný týden v nadmořské výšce 1500 metrů, kde byla teplota jako u nás v létě – krásně se spalo!!!

Dostáváme se do oblasti Gagauzie – městečko Čilišmija se takovým předělem. Zde začíná oblast tzv. Budžacké stepi, krajina je mnohem rovnější než dále na sever, který je  protkán říčními údolími a kde celkový ráz krajiny je mnohem členitější.

V teplé maršrutce si můžeme konečně vydechnout a také se rozhlížet okolo sebe. Moldávie vůbec není jednotvárná rovina, jak jsem si trochu představoval. Jsou zde mírné kopečky pokryté většinou poli nebo vinicemi.

Kišiněv avtovokzal. Hektická atmosféra přednovoročních nákupů, autobusy sem a tam. Chvíli nám to trvá, než se zorientujeme.

Dnes je v Soroce problémů až dost – v panelácích často neteče voda, není teplo nebo elektřina, a to i v zimě. Zůstal zde funkční jeden z mála závodů – konzervárna ovoce, která dokázala přežít a vyvážet do Ruska, na Ukrajinu, a dokonce i na Západ.

Okolo nás panuje velmi zvláštní atmosféra – nalevo i napravo pole doslova dýchá vůní zamrzlé úrodné země. Viditelnost je slabá – bílá kaše opět vytváří trochu strašidelnou atmosféru. Ale tajuplně spíše vypadá socrealistický panelák ve vesnici Ivancea, až na přízemí úplně vybydlený.