TUNIS 2004 – 3.díl

1 na provaze, ale další už uvázaný nebyli, naštěstí tu byl chlápek, kterýmu psi patřili a ten je tak nějak uklidnil (majitelé jednotlivých palmérií je tu mají na hlídání), mizíme pryč, Alča už nechce o palmériích ani slyšet, ještě chvíli objíždíme okolní vesničky a pak už radši jedeme vrátit kola, protože vedro začíná bejt nesnesitelný, k obídku bageta s paštičkama, sýry, vylejzáme ven kolem 14.00, ale všude je mrtvo, takže jen zmrzka a zase zpátky na pokoj, potřebujeme si vyprat věci, ale umyvadlo nejde zašpuntovat, takže jdu sehnat od uklízečky kbelík – výborná konverzace, fakt netuším, jak se řekne francouzsky kbelík, ale nakonec jsme se nějak rukama nohama domluvili, velký praní, relax až do 16.00 kdy odjíždíme jeepem směr poušť, jedeme s nějakou „školou v přírodě“ a podle toho vypadá i výlet, těsně před odjezdem z dětiček vypadne, že se pak večer jedou někam koupat, tak se ještě rychle letíme převlíknout, nejdříve jedeme do vesnice Nefta – místní haranti tu nabízí „pouštní růže“ – fakt se tím tady můžou tak maximálně umlátit, všude je toho tady jak plevele, pak nás průvodce zatáhne do „holubího domu“ – prej tradiční barák, oxidujeme tu asi hodinu a pak už naštěstí docela zajímavejma uličkama zpět k jeepu a hurá do pouště – nejdřív polopoušť s trsama trávy, velbloudi, holky v autě piští při každém větším skoku jeepu, jeep má fakt luxusní klimošku – skoro až zima, kolem 18.00 jsme u vyhlídky Ong Jemal ve tvaru velbloudí hlavy (byly tu natočený scény z filmu Anglický pacient), ale je tu dost narváno, takže tu ani nestavíme a frčíme dál, řidič provádí výborný manévry s jeepem, pak konečně na jednu vysokou klasickou písečnou dunu – Alča se fotí se svým oblíbencem řidičem, pak už malý kousek k jedný ze Star Wars lokalit – myslím, že jedna stačí :-), pokud zrovna tenhle film nežerete, pak nám průvodce nabízí možnost jet se vykoupat s děckama do jeho rodné vesnice nebo se můžeme vrátit do Tozeuru, bereme koupání, koupání v bazénu je squělý, ale pak!!! – bouřka, nucený čekání s děckama až do nočních hodin, sledujeme, jak se tu marně snaží ugrilovat velbloudí maso, občas votřesná hudba, prostě fajn večer, asi ve 23.00 nás berou na milost a nějakej maník v pick-upu nás bere zpátky do Tozeuru, Alča sedí na řadící páce a hlavně v louži plný oleje, takže dokonalý završení večera, takže na pokoji Alča zkouší s flekem na kraťasech něco udělat, good night

Nejširší nabídku průvodců a map Tuniska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

5.8. Tozeur – vstáváme zase kolem 08.00 a jdeme na busák zjistit, jestli čirou náhodou nejede něco do Tamerzy, samozřejmě jede velký H, takže šlapeme ke žlutejm louage a čekáme na další maníky, Alča už je v hodně velký krizi, protože chce hrát lodě :-), ale nečekáme ani půl hodiny a jede se, Tamerza je od Tozeuru asi 75 km, ale posledních 10 km jsou stoupání a padáky v serpentýnách, takže se cesta protáhne tak na 1,5 hodinky, po cestě potkáváme hafo jeepů s turistama, který mají na střeše kufry, krátká zastávka ve vesničce Chebika a pak ještě v 1 díře, kde vystupuje jedna stará babka – polednice, Alča fotí přes sklo auta pěkný stádo velbloudů, v serpentýnách jsou naprosto úžasný výhledy dolů na palmérie a poušť, Tamerza – kupuje speciál hvězdicovitý pečivo a domlouváme se předběžně s řidičem louage, že pojede kolem 14.30 zpět do Tozeuru, mezi Tozeurem a Tamerzou prý jezdí jen 3 řidiči a z toho jen 1 bydlí v Tozeuru, dáváme relax a pokec v jednom místním restaurantu, chlápek pořád chválí Čechy, že tam teď hodně jezděj, odtud šlapeme k „úžasnejm“ „vodopádům“ – fakt ubohost, rychle pryč odsud, šlapeme asi 1 km k ruinám starého města – až na pár výjimek už nezbylo skoro nic, ale jsou odtud super výhledy do okolí, turisti s jeepama staví jen u silnice nahoře nad vesnicí, šup šup foto a jedou dál k „super vodopádům“, fotím výbornýho starýho pána, jak sedí s holí před barákem, v neuvěřitelným vedru se vracíme z5 do „centra“ vesnice, už tu objíždí jeden z louagí, tak ho dobíhám a nasedáme, čeká nás ale ještě tak 20min objíždění vesnice – leje z nás jako z konve, sauna no.1, přejíždíme k „vodopádům“, kde naskakují další místňáci a kolem 15.00 jsme zpět v Tozeuru, sprcha, relax, trošku mě pobolívá břicho, takže večer už jen krátká procházka po městě, čaj, kafe, jus de fruits = rozmixovaný kousky jablek, banánů a pomerančů, pak už na hotel, kolem půlnoci doráží naše „školka“, dělaj bordel, takže úžasná noc podpořená zažívacíma problémama

6.8. Tozeur – 07.00 vstáváme trošku dřív, abysme měli větší šanci chytit něco do Douzu, snídáme, balíme, na busáku zjišťujeme, že nic nejede, 09.00 jsme na stanovišti louage, všichni jedou do Gafsy nebo nejbližšího okolí, ale nikdo do Kebili (přímý spoj do Douzu není), ještě se běžím mrknout na busák – prej pojede bus do Douzu v 15.00, ale kdo ví, kolem 10h nám 1 maník oznamuje, že máme štěstí – přišli další 3 lidi, takže čekáme na poslední 2, nikdo ale nejde, pak přichází aspoň 1, ale poslední ne a ne přijít, v 11.00 už řidič domlouvá s ostatníma, že na posledního kašleme a všichni si radši trošku připlatíme a vyrážíme, cesta do Kebili vede skrz solnou poušť Chott el-Jerid, podél silnice jsou solné kanálky, čas od času jsou v poušti u silnice nějaký velbloudi udělaný ze soli a stánky pro turisty – neuvěřitelný, 12.15 Kebili – vzápětí odjezd do Douzu, takže kolem 13.00 jsme na místě, Douz – ubytování v hotelu 20 Mars, ale bez klimatizace, protože za tu chtěli ti maniaci 10 TD, jdu do cestovky Ghilane zjistit jestli je možné a za kolik výlet do Ksaru Ghilane – prý jsou všechny jeepy zamluvený na týden dopředu, v našem hotelu nabízí tenhle výlet za 250 TD/2 osoby nebo za 350 TD/4-6 osob (větší jeep) – fuck off, jedině bysme museli sehnat další lidi, ale personál hotelu je taková zvláštní soupravička, že nemůžou vůbec pochopit, ať se pokusí ty další lidi někde sehnat oni, potkáváme Francouze, který si celý Tunis projíždí půjčeným autem, radí nám dobrý hotel na Jerbě a pár dalších věcí, autem nás bere k tourist officu, kde zjišťujeme, že ceny do Ksar Ghilane jsou normálně 250 TD a víc za jeep, zatím to dál neřešíme, jdeme omrknout zdejší smradlavou palmérii a po cestě z5 nás berou nějaký borci autem, 1 nám říká, že další den jede v 10h přímý bus do Gabesu a že tam prý přijde a pošle přes nás něco své manželce 🙂 do Prahy, na pokoji je nedejchatelno, takže brzy vyrážíme ven, taxíkem do Zone Touristique a krátká hodinová projížďka na velbloudech po okolních dunách, v jednu chvíli to rozbíhaj na maximum – výsledek jsou zmasakrovaný koule – už nikdy sprintující velbloud!, loučíme se, ale hned nás osloví Němka, která tu žije – asi hoďku kecáme, ptáme se, co tu dělá, ukazuje nám fotky z Ksaru Ghilane – usuzujeme, že to zase taková sláva není, tak dáváme na její radu, že není nad noc v poušti a domlouváme se s maníkem jménem Malik na další den, zpět do centra nás bere nějakej jejich známej, chceme ještě zajít na kafe, ale už je všude mrtvo, jdeme radši na net (ještě hrůznější rychlost než v El-Kefu), na hotelu už nám chladí druhou půlku melounu – hody na terase a pak? Pekelná noc v rozpáleným pokoji

7.8. Douz – Alča úplně odvařená vstává, na pokoji je fakt hrozně, jdeme na snídani – černoch-úchylák při dotazu co chceme k pití vydává zvuky skřípajících dveří jak z nějakýho hororu, snídaně extra – oproti klasickejm shitům dokonce jogurt, dostávám spásnej nápad – jedeme do hotelu Le Saharien a za pár šupů se tu můžeme neomezeně dlouho válet u hotelového bazénu v krásný zahradě pod palmama, pohodička, super ledová voda, čteme si, relaxujeme, 15.00 zpět do hotelu připravit věci do báglů na výlet do pouště, 16.30 opět taxíkem do Zone Touristique – nikde nikdo, těsně po 17h se objevuje Malek, kousek opodál nakládá ještě s 1 maníkem věci na velbloudy, spíš na velblouda, všechno to naložili tomu mýmu, takže sedět na něm je pěkná makačka na třísla :-), velbloud Alčy se trošku víc cuká a nechce se mu jít, často dupou nohama, aby odehnali hmyzáky, který jim chtěj cucat krev, asi po 1,5 hodině zastavujeme, my s Alčou jdeme na nejvyšší dunu v okolí a borci jdou pro chroští na večerní vaření, večera v hardcore stylu – na úvod nějaká speciál pálivá polívka (koření harisa) s kouskama smradlavýho tlustýho masa, pak couscous s dýní, cizrnou, paprikami, bramborami, rajčatama a pro změnu strašidelnejma kouskama masa, docela dobrý, jen maso jsme už nechali, navrch meloun (šlupky dostali velbloudíci, úžasně to zchroustali) a na závěr brutal silnej zelenej čaj, pak až do noci kecáme s Malekem o jeho dětství a životě v současném Tunisu, pak noční očista – zoubky, vybalujeme spacáky a sledujeme oblohu plnou hvězd, asi 3x jsme zahlídli padající hvězdy, usínáme za naprostýho ticha – krás