Krásně barevná rikša zdobí každou bangladéšskou ulici. Stačí jen naskočit do vozíku zaklesnutého za jízdním kolem a vyhlídková jízda začíná. Najmutý rikšák šlape do pedálů jako o závod. Den co den se vrhá pod kola autobusů, jen aby projel křižovatkou co nejrychleji.
Bangladéš bezesporu patří mezi nejlevnější země, které jsme kdy navštívili. Kvalita jídla, ubytování i veřejné dopravy však naprosto odpovídá nízké ceně. Kamarádi v Čechách dokonce uzavírali sázky, jak dlouho to v Bangladéši vydržíme. Vydrželi jsme 19 dní a vlastně jsme chtěli zůstat ještě o týden déle.
Eid-ul-Azha je pro muslimy stejně důležitý, jako vánoční svátky pro nás. V Bangladéši se proto každý rok během ledna či února koná velké stěhování národů.
V Bangladéši působí běloši jako křesťanští misionáři, lékaři, učitelé či manažeři významných zahraničních firem. Proto i nás místní lidé automaticky považují za pracovníky nějaké neziskové organizace a ptají se, jakou práci zde vykonáváme. Do Bangladéše se prostě na dovolenou nejezdí. Přesto jsou zde hned tři místa zahrnutá na seznam kulturních a přírodních památek UNESCO.
Na cestě po Indii se nás jiní cestovatelé často ptali, proč chceme jet do Bangladéše. Je pravda, že tato země nemá mnoho turistických lákadel. Nejsou tu světoznámé památky jako v Indii, ani překrásné Himaláje jako v Nepálu. Místní lidé neumí anglicky a místo práce raději pořádají pravidelné celostátní stávky „hartaly“. Cestování po Bangladéši však nejvíc znepříjemní neuvěřitelná úřednická šikana a korupce.
Když si člověk začne prohlížet indické nebo bangladéšské noviny, tak jej moc nepovzbudí k návštěvě nejchudší země světa.
Hlavní náměstí Durbar v Bhaktapuru patří mezi další památky Unesco v káthmándském údolí. Ačkoliv jsou pagodovité chrámy ve městě dosti podobné těm v Patanu a Káthmándú, uličky Bhaktapuru skrývají ještě něco navíc. Je to způsob života místních lidí, kteří v dopoledních hodinách pracují před svými domky a odpoledne posedávají v podloubí starých chrámů, popíjejí čaj a klábosí s přáteli.
Oblíbený a velmi vytížený trek okolo masivu Annapurny nám doporučilo několik cestovatelů, které jsme potkali v Indii. Všichni oceňovali jeho různorodost a členitost. Standardní trasa z Besi Saharu do Naya Pulu je dlouhá přibližně 240km a postupně prochází různými klimatickými pásy.
Dospělý slon má bohatou škálu pracovního uplatnění. Využívá se jako dopravní prostředek pro armádu, která chrání zvířata národního parku před pytláky či jako zpestření turistického programu. Důvodem je především jeho bezpečnost. Na slona si netroufne ani tak nevyzpytatelné zvíře, jako je nosorožec.
Přestože Nepál v současnosti trpí mnoha politickými problémy, má královská rodina stále mnoho příznivců. Hinduisté věří, že král je žijícím vtělením boha Višnua. Na této víře je z velké části založena existence dědičné hinduistické monarchie.