Články

Ráno jsme byli na snídani opět první. Ještě že jsme jim to včera nahlásili předem, že přijdeme hned na půl osmou. Jídelní místnost má Safina ve druhém patře velkého domu. Vede tam schodiště z boku.  Je odtud pěkný výhled na moře. Zrovna tady měli ještě jednoho návštěvníka, kterým byla malá opička s obojkem.

Opice požírající lepidlo, pijavice padající ze stromů do lodi a bambusové zmije číhající na stezce. Kdo by odolal vábení přírody?

Ráno jsme měli stěny stanu pěkně mokré. Vrchní plentu jsem dala zvlášť do tašky a sušila jsem ji během cesty v autě. Kousek za Manyarou jsme měli zastávku u jednoho krámku se suvenýry. Budova měla fasádu namalovanou v podobě pruhované zebry. Venku tradičně leželo spousta obrázků a vnitřek byl přeplněn dřevěnými soškami a korálky k prasknutí. Dokonce nás tu prodavač ani nijak neotravoval a tak jsme si to všechno mohli v klidu prohlédnout. Všude ale měli více méně pořád to samé dokola, takže nás nic nezaujalo, což jsem byla i trochu ráda, protože jsme docela dost utratili a spousta dní je ještě před námi.

  Cestování může být smyslem života pro kohokoliv. Svým příkladem se to snaží ukázat Márovi se synem Jirkou, který je trvale upoután na invalidní vozík. Jejich společnou cestu za poznáním do exotické země podpořil také Expediční fond.

Olivy patří k nejstarším kulturním plodinám. Lidem je dokonce prý darovali bohové. Jedny z nejstarších olivovníků můžete dodnes spatřit na místě Ježíšova kázání i Jidášovy zrady. Olivová ratolest se tak proplétá náboženstvím starověku i novověku.

Při vyslovení názvu santeria se mnoha lidem vybaví Kuba, tajemné náboženství a krvavé oběti. Zvláštní rituály a krvavé oběti se skutečně stále na Kubě oehrávají. Jen to tajemno občas odplouvá pod náporem turistického ruchu. 

Máme před sebou posledních pár nocí na cestě. Tři v Hamě, dvě v Damašku a jednu na letišti. Program je přesto nabitý a tak se těšíme na město Hamu v údolí řeky Orontes, antickou Apameu,Mrtvá města z byzantské doby a samozřejmě na atmosféru Damašku. K tomu všemu stihnout ještě sníst pár falafelů, kebabů a hummusů. Vypít několik litrů toho úžasného džusu, který tu všude okolo vymačkávají ze zralého ovoce a nakoupit dárky domu … Jen kdyby v týmu byla větší pohoda …!

Naše cestování nám nezačalo zrovna nejradostněji, ale vždycky se dá naštěstí říci, že by to mohlo být ještě horší. V Praze jsme si totiž v duty free shopu koupili dvě Becherovky, kterými jsme chtěli obdarovat naše pomocníky v Tanzanii. V Amsterdamu ale přišla do slova a do písmene studená sprcha.

  K jaké kastě se smí chodit na večeři a komu se vyhýbat? A udělá indický vesničan víc, než musí?

Necháváme za sebou Jordánsko! Království, které se snaží balancovat  mezi dvěma světy. Na jedné  straně arabští soukmenovci, ale zoufaly nedostatek vody musí řešit s Izraelem, s kterým, ho nespojuje jen otázka nedostatku vody, ale i životy desetitisíců Palestinců, kteří žijí na obou březích hraniční řeky Jordánu. …