Články

Kolik opic kahau nosatých žije v indonéské části ostrova Borneo? Dočtete se v článku přírodovědce Stanislava Lhoty, který tento druh opic právě zkoumá přímo v jejich domovině s podporou Expedičního fondu.

V Severní Koreji můžete i dnes spatřit spartakiádní cvičence, vytvářející složité a barevné obrazce k oslavě komunistického režimu. Je spartakiáda propagandou nebo uměleckým zážitkem? 

  Pátek 28. 9. Vstala jsem brzy a zašla si na „toaletu“ pod skálu. Tady jsem se mohla v klidu pokochat nádhernými ledovci, které vylézaly z protějšího pohoří. Čaj jsme dostali přímo do postele, Kalda však neměl chuť na nic. Nezúčastnil se tak ani snídaně. Vyrazili jsme nakonec kolem deváté. Za vesnicí nám Suresh se švagrem ukázali další cestu a rozloučili jsme se.

5. máj 2008 O šiestej ráno vyrážame vlakom do Viedne. Odtiaľ poobede odlietame smer Indonézia. Po piatich hodinách letu sme pristáli Qatare a tá teplota a vlhkosť boli vražedné, ale už po hodine odlietame do Jakarty s medzipristátím v Singapure.

Emei Shan patří mezi čtyři hlavní posvátné buddhistické hory v Číně. První chrám tu byl postaven už v době počátků buddhismu v této zemi, ve 14. století zde stála stovka klášterů.

K čemu používají nosaté opice ozdobu svého obličeje? A neteče jim ve vodě do nosu? Přečtěte si článek přírodovědce Stanislava Lhoty, který s podporou Expedičního fondu  zkoumá kahau nosaté v indonéské části ostrova Borneo.

Poreferovali jsme, jak jsme pátrali v Tajšetu po hrobu generála Wojčechovského.

Jsou na světě místa – stokráte propraná v časopisech a tisíckráte zachycená na fotografiích – která si navzdory přívalu turistů stále zachovávají nezapomenutelnou atmosféru. Snad mezi ně lze počítat i dva turecké skvosty: Kapadocii se skalami ve tvaru falických symbolů a Olympos s hořící horou.

HedvabnaStezka.cz pravidelně podporuje různé humanitární, rozvojové, ekologické i vědecké projekty v odlehlých částech světa.

Laos je nádherná země s jedním strašlivým prokletím. Tím je nevybuchlá munice. O její likvidaci se starají jednotky UXO Lao. Podle  průvodce jsou tu návštěvníci vítaní. Ale jak je to doopravdy?

I v  dalším díle cestopisu Márovi dokazují, že i s velkým hendikepem, jakým je invalidní vozík, lze navšívit tak náročnou a drsnou část Země , jako je amazonská džugle. Pojďme se tedy s nimi opět přenést na jižní pokouli naší planety.

Aké je osem týždňové cestovanie po krajine „neobmedzených“ možností? A ako v USA praktikujú vysokohorskú turistiku? V Amerike je vše „really easygoing“ i turistika.

Musím opravit jeden svůj postřeh z jedné z předchozích návštěv Egypta. Tenkrát jsme byli v Káhiře, bylo to září 2006. Z toho, co jsem viděla, jsem usoudila, že správný egypťan přes den spí a večer začíná své aktivity, pracuje, jí, chodí na návštěvy. Není to pravda. Když jsme totiž před týdnem do Káhiry přijížděli, bylo to mezi pátou a šestou hodinou ranní, viděla jsem to, co nikdy předtím. Byli jsme to totiž my, kdo dlouho spal a do ulic jsme vycházeli odpoledne, a tou dobrou byly opravdu poloprázdné a obchody většinou zavřené.

Studovat cizí jazyk přímo v zemi, kde se s ním mluví je nejúčinnější. Lze to však uskutečnit i s hendikepem? Márovi jsou důkazem, že ano. Jejich odvahu podpořil také Expediční fond.

Ahoj všem v Praze,
opět jsem se vypravila do Egypta, tentokrát do Hurghady, a to rovnou na tři měsíce.