Poprvé se přes americký kontinet k Pacifiku dostala dvojice cestovatelů, Lewis a Clark. Tak začalo objevování americké pevniny dál od Atlantiku za prezidenta Jeffersona.
Profesor a později rektor německé univerzity v Praze se zamiloval do Afriky a podnikl po ní několik zajímavých cest, z nichž přivezl množství nových poznatků.
Dvě velké a odvážné výpravy vedl Němec Leichhardt do vnitrození Austrálie. Jeho odvaha ale končí tragicky, když se s celou výpravou ztrácí v australské pustině.
Ještě před Colombem pravděpodobně objevil Ameriku vikngský mořeplavec Leif Eríksson. Narodil se na Islandu, ale značnou část života trávil v Grónsku se svou matkou, která do těchto míst přinesla křesťanství.
Cesta kolem světa zaručila ruskému mořeplavci Lazarevovi velkou prestiž, a proto se stal velitelem dalších velkých námořních expedicí. O několik let později byl dokonce jmenován kontradmirálem.
Smrti z rukou účastníku vlastní výpravy se za svou přísnost a nepřístupnost dočkal Francouz La Salle při snaze objevit spojnici mezi Tichým a Atlanským oceánem skrze Ameriku.
Velmi podrobně dokázal ruský námořník Chariton Laptěv zachytit podobu poloostrova Tajmyr. Na Sibiř vyrazil spolu se svým bratrem, ten se ale věnoval zkoumání jiných oblastí.
Velitelem Velké severeské výpravy na Sibiři se na pár let stal i námořní důstojník Dmitrij Laptěv. Plavil se po sibiřských řekách a u Nižněkolymského ostrohu jeho loď na dlouhou dobu dokonce zamrzla, proto vyrazil Laptěv dál na saních.
Velká výprava kapitána La Pérouse zkončila ztroskotáním na ostrově Hledání. Celých čtyřicet let trvalo, než se o smutném osudu dověděl zbytek světa. Záchrana proto přišla s tříletým zpožděním, posádka žijící na ostrově již byla mrtvá.
Zapomeňte na strach ze lvů a krokodýlů. Největší hrozbou jsou hroši. Na první pohled líní tlustokožci jsou neuvěřitelně mrštní a někdy taky bezdůvodně agresivní.