Bahrajnské království připomíná malou Dubaj, kde 50 % obyvatel tvoří cizinci pracující v zemi. Málokdo si dokáže představit, že by se zde usadil a založil rodinu. Bahrajn je pro většinu z nich jakousi přestupní stanicí pro další život.
Jen těžko si lze představit, jak by se mohli Češi podílet na ochraně divoké přírody v Indonésii, ale věřte nebo ne, skutečně je to možné. Co je však ještě zajímavější, je fakt, že se na tom může podílet každý cestovatel, dobrodruh, baťůžkář či turista. Jak?
Velkým svátkem s nebývalou účastí obyvatel Sahary je výjimečný Mezinárodní saharský festival. Navštívit ho můžete v tuniském městě Douz vždy na konci roku.
Po několika hodinách strávených střídavě na palubě letadla a na letišti nasedáme do přistaveného auta na letišti v hlavním městě Tunis, čímž začíná náš pětidenní roadtrip po Tunisku s hlavním cílem navštívit pouštní festival ve městě Douz, který se zde pravidelně koná od roku 1968.
Neodmyslitelnou součástí cest do rozvojových zemí jsou finty, které na vás zkouší místní na každém kroku. Nenechte se jimi odradit, ale společně se nad nimi zasmějme!
Jestli máte rádi adrenalin, je pro vás Toro Verde to pravé. Uprostřed portorické přírody se nachází velký adrenalinový park, ve kterém si můžete vyzkoušet nejrůznější atrakce. Ceny nejsou zrovna malé, ale věřte, že to za těch několik desítek dolarů stojí.
Jedeme si takhle na vytouženou roční dovolenou. Cíl nemáme. Tak akorát se potápět, trénovat freediving… Míříme do Asie, ale pojedeme, kam nás to zavane. Po pěti týdnech nás to zavanulo do istanbulské nemocnice. Čekáme mimino. Panebožecoteďsakrabudemdělat? To se jako otočíme a pojedeme domů? Do nějaké radosti jsme měli daleko. Prostě panika.
KUDRNA: Za ferratami do rakouské Solné komory
ALPINA: Přechod Fagaraše a Piatra Crailui
Islande, jsme tady!