Tuniskem od severu k jihu za pět dnů

Býval bych čekal, že cesta autem do naší první zastávky, města Sfax, bude nuda. Že moje představa byla mylná, se ukazuje hned po tom, co vyjíždíme za hranici hlavního města. Po obou stranách silnice, kam až oko dohlédne, sahají obdělávaná políčka přerušovaná olivovými háji a po chvíli zírání z okénka auta skoro zapomínám, že se nacházím v Africe jen pár set kilometrů od hranice největší světové pouště.

Přestože značná část Tuniska leží na Sahaře, zhruba polovina půdy je obdělávaná a právě severní část země patří k těm nejúrodnějším. Idylku kazí až zastávka na focení, při které se ukazuje, že vše není takové, jak to na první pohled vypadá. Při bližším prozkoumání políček zjišťuji, že téměř každý keřík a hrouda hlíny je obalená igelitovým sáčkem nebo jiným smetím, a tak udělat pěknou fotku krajiny je trochu hlavolam.

Pozvání na tuniskou svatbu nelze odmítnout

Na místo našeho prvního noclehu, do centra Sfaxu, přijíždíme až k večeru. Po večeři stíháme už jen krátkou procházku nočním městem několik bloků kolem hotelu a jsme překvapení, jak rychle se okolní ulice vyprázdnily. Po deváté hodině večerní je většina obchodů a kaváren k našemu překvapení zavřená, a tak se po chvíli trajdání vracíme zpět na hotel, kde se ovšem nestačíme divit.

Do hlavního sálu v druhém poschodí se hrnou davy hostů a po chvíli přijíždí nevěsta s ženichem. Ačkoli se pozvání na svatební veselici bráníme, co můžeme (především kvůli našemu oblečení, které má k outfitu svatebčanů opravdu daleko), za chvíli se veškerá naše argumentace stává zbytečnou a už sedíme u stolu mezi stovkami elegantně oblečených hostů.

Dozvídáme se, že obřad proběhl již dříve během dne a v noci probíhá už pouze „veselice“. Také se dozvídáme, že vystrojit svatbu v Tunisku není žádná legrace – vše platí ženich a uspořádat celodenní program pro několik stovek hostů si nemůže dovolit každý. Asi po hodině děkujeme hostitelům a odcházíme. Veselice na první pohled vypadá vábně a honosně, ve skutečnosti se ale vůbec nic neděje. Novomanželé jsou usazení v křesle tak, aby na ně všichni pěkně viděli, hlasitě hraje kapela a hosté sedí u stolů a povídají si. Každopádně zážitek velmi zajímavý!

Nejširší nabídku průvodců a map Tuniska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Turisty neobjevená medína Sfaxu

Další den ráno konečně vyrážíme na prohlídku medíny ve Sfaxu. Ta si prý, na rozdíl od jiných více turistických medín, už po desítky let zachovala svůj ráz a není nijak přikrášlená. To proto, že do Sfaxu se turisté nijak nehrnou a po půldenní tlačenici na trhu to můžu jen potvrdit. Nenarazili jsme tu na jediného „zápaďáka“. Kdo by to byl býval v „turistickém“ Tunisku čekal…

Nejfotogeničtější je rybí trh, kde jsou denně k dostání čerstvé chobotnice, krevety a desítky druhů ryb. Zkrátka vše, co jsme měli předešlý večer na talíři. Nevynecháváme pochopitelně ani zastávku v náhodně objevené čajovně a dopřáváme si šálek typického mátového čaje. Po chvíli úsilí dokonce nalézám i holiče, na jehož návštěvu se těším od doby mé poslední cesty do arabské země. Nebrání nám tedy již nic v pokračování naší cesty dále na jihozápad země až do „brány Sahary“, města Douz.

Sotva opouštíme Sfax, do té doby modrá obloha rychle mění barvu na šedivou. Nejdříve tomu nevěnuji pozornost, předpokládám, že přišla oblačnost a chystá se bouřka. Obloha se stále více zatahuje a po chvíli slunce už jen stěží prosvítá skrz šedočerná oblaka. Ukazuje se, že se vůbec nejedná o oblaka vodní páry, ale oblaka zvířeného pouštního písku. Míříme přímo do pouštní bouře. Pohled je to skutečně strašidelný, já i mí spolucestující si připadáme jako zasazeni do scény z katastrofického filmu. Stále čekáme, že se rozestoupí nebesa a nastane konec světa či něco podobného.

Naštěstí se žádná katastrofa nekoná a opět za tmy se dostáváme na místo našeho dalšího působení. Následující dva dny strávené v Douz jsou těmi nejlepšími za celý roadtrip. Účastníme se 46. mezinárodního saharského festivalu plného nádherných velbloudů a berberů v pestře barevných vyšívaných krojích. Za neustálého doprovodu muziky a bubnování se touláme ulicemi a pozorujeme mumraj festivalu. Vrcholem toho všeho je pozorování hlavního programu festivalu na stadionu, kde s námi na tribuně sedí a postává dalších přibližně 7000 diváků.

Protože Douz je, jak už jsem psal výše, „bránou Sahary“, nesmíme si nechat ujít výlet na velbloudech. Nejprve jsem trochu skeptický – přeci jen takovéto turistické atrakce příliš nevyhledávám, nicméně kdo dříve jízdu na hrbu nevyzkoušel, určitě doporučuji! Posledním pouštním zážitkem je noční jízda po dunách na motorce vypůjčené od našeho nového kamaráda Mohammeda a už nám nic nebrání v odjezdu směrem na Djerbu, kde o den později náš pětidenní výlet končí.

Djerba, to je hlavně dobré jídlo a dlouhé pláže

Dvousetkilometrový přesun na největší tuniský ostrov zpestřujeme zastávkou v berberském městečku Matmata. To je zajímavé především obydlími, ve kterých místní žijí – nebo to přinejmenším dobře předstírají. Domovem místních Berberů jsou takzvané troglodyty, tedy asi šest metrů hluboké jámy, ze kterých se vstupuje do místností vykutaných ve skále. Neví se jistě, jestli se Berbeři do těchto děr ukrývali před nájezdy Arabů či jen před horkem, každopádně obydlí jsou to zajímavá a jen těžko odmítnete pozvání do jednoho z nich. Obživou místních již dávno není tradiční výroba olivového oleje, ale právě turisté, kteří sem v sezoně přijíždějí na jednodenní výlety z resortů na pobřeží. Zajímavostí je, že část turistů do Matmaty nepřijíždí jen kvůli zmíněným troglodytům. Ptáte se proč? Jedním z lákadel k návštěvě je i fakt, že se zde natáčel první díl kultovního filmu Star Wars.

Samotná Djerba není kulturně ani cestovatelsky nijak zvlášť zajímavá, ale i tak je dobré si na její návštěvu půlden vyčlenit. Hlavní město Houmt Souk je skvělé na nákup tuniských suvenýrů, mají tu krásné písečné pláže a především fantastické čerstvé mořské dobroty v restauracích podél pobřeží. Pokud vám před odletem zbude trocha času, za pěknými výhledy na moře můžete vyrazit do pevnosti Ghazi Mustafa hned vedle největšího přístavu Djerby (kde také dostanete ony nejlepší mořské dobroty).

Keramické vázy, které rybáři na Djerbě používají k lovu chobotnic. Nejde o žádnou fintu na turisty, ale o skutečnou metodu lovu těchto mořských tvorů

Pokud se rozhodnete Silvestr 2014 oslavit v Tunisku, určitě se stejně jako my vydejte na pouštní festival v Douzu. Pokud se do Tuniska chystáte kdykoli jindy, ušetřený den můžete věnovat třeba návštěvě Kairouanu nebo Tozeuru. A při plánování cesty nezapomeňte, že průměrná teplota od července do září přesahuje 30° C!