Cesta na východ V.

Cesta na východ V.

BerBerka

Cesta na zapadni pobrezi, cekani na uplnkovou party
a zachvat malarie (?)     10. brezna 2002

Z Hampi jsem se nocnim busem vydala na zapadni pobrezi Indie, do Gokarny. Dorazila jsem v pul ctvrte rano a protoze byl mesic temer v uplnku {a bylo relativni svetlo}, vydala jsem se spolu s dalsimi 6 cizinci pres kopec a skaly na povestne plaze Gokarny. Sesli jsme ale z cesty, radeji prespali na kopci a na 30 minut vzdalenou Kudle beach {coz je prvni ze 4 „pohadkovych“ neturistickych lazi dostupnych pouze pesky ci barkou} dorazila az po vychodu slunce. V chysi na plazi patrici ke guest housu Shangrila jsem stravila cely prvni den na hole hlinene zemi, zmitajice se horeckou, zimnici a krecemi ve vsech brisnich utrobach. Ochabla, vysilena zvracenim, nizkym tlakem a obcasnymi ztratami vedomi jsem si poprve uvedomila nebezpeci osamelych plazi bez doktoru, chatrci, kde po vas nechteji „prihlaseni k pobytu“ {a nikdo tudiz nevi, kde vas hledat}, noci, kdy nemate nikoho kdo by vas vzal za ruku ci prinesl vodu. V podivnym myslenkach, meditacich a nocnich murach jsem stravila uplnkovou noc, kvuli ktere se do Gokarny {na Om beach} sjela spousta hudby chtivych cestovatelu a na kterou se vsichni zbesile tesili. Povestna 3denni rave party, ktera sem mela byt {kvuli policejnim opatrenim} presunuta z Goy se nakonec nekonala. Mladez odjela zpet do Goy, mne se udelalo lepe {dodnes nevim a zatim ani nezkoumam, co mi vlastne bylo} a dovolena mohla zacit.

Takova normalni plazova idylka     11. brezna 2002

Gokarna byla dalsim z mist, ze kterych se tezko odjizdi. Primitivni chatrce na plazi „prilepene“ na domek jedne indicke rodinky, 3 psi, 2 kocky, spousta deti, particka Izraelcu, Argentinec a Spanel {oba zijici ve Svycarsku}, proste takova normalni rodinka se kterou jsem v dokonale harmonii stravila plnych 9 dni. Dvakrat tydne jsem zasla do 30 minut vzdalene Gokarny nakoupit ovoce, pohledy a zneuzit internet, ob den jsme chodili k prameni pro vodu, 2x navstivili prilehle plaze Om beach, Padadise beach a Half moon beach. Ve zbyvajicim case jsem si uzivala sveta bez aut, klaksonu, bez otravych prodavacu, kteri vam neustale nabizeji sve zbozi, bez klasickych turistu, bez toalet, sprch, posteli, restauraci a dalsich vymozenosti, ktere Indie pripravuje pro turisty. Matrace na zemi, karimatka na plazi ci houpaci sit zavesena mezi palmami, to jsou plaze v Gokarne dnesnich dnu. Krome nas tu bylo jen par rodinek s detmi, ktere tu travi nekolik mesicu v roce, par turistu, kteri prijeli kvuli party, smecky pritulnych psu a spousta krav. Za kravy jsme tu ale byli obzvlaste vdecni, protoze tu {tak jako jinde v Indii prasata} okamzite poziraji lidske exkrementy, coz je na miste, kde nejsou toalety velmi zasluzna cinnost. Nekdy jsem tak tak stacila dokonat potrebu a uz se blizila rohata s vidinou obeda. Pole, kam jsme chodili na zachod bylo cca 50m od naseho obydli, more asi 60m, a tak jsme tu pospolu zili vlastne jen na par ctverecnich metrech. Pres poledne a odpoledne, kdy teplota splhala pres 35, jsme vsichni cetli, psali, spali, praktikovali reiki ci masaze, koupali se ci meditovali, konverzovali ve francouzstine, italstine, anglictine. Nikdy jsem nevydrzela na jednom miste u more dele nez 3 dny. Nevim, co se stalo, ale Indie, horko, more a fajn lidi delaji sve. Zjistuji, ze litat po pamatkach a kazdy den vyrazet na nova mista uz neni nic pro mne. To se da tak po dobu par tydnu, pak jste ale vycucani a potrebujete relax. Myslim, ze to, jestli si Indii zamilujete, ci ji budete nesnaset take hodne zavisi na tom, kolik casu na ni mate. Indii neni mozne probehnout. Indie se musi zazit. Jiz ted vim, ze 6 mesicu je na to, abych ji poznala hodne malo. Presto, nebo prave proto jsem se rozhodla spoustu „turistickych“ mist ozelet a radeji si vychutnat kazde misto, ktere tu navstivim, a ktere pro mne bude pozitivni. Atmosferou, pamatkami, lidmi. Kouzlo mista nakonec stejne delaji lide, ktere tu potkate. Myslim, ze od nasi „thai“ komunity v Aurovillu jsem v Gokarne poznala ty nejlepsi lidicky za celou cestu. Neni proto divu, ze na vlak smerujici do turisticke Goy jsem nasedala se slzou v oku.

Raj palem a restauraci v Goa     13. brezna 2002

Kdyz jsem poprve spatrila Palolem beach, jednu z nejmene turistickych plazi [dle Lonely Planet] v Goa, utrpela jsem sok. Po naprosto idilicke Gokarne tu pro mne bylo docela nabito. Lidmi, restauracemi, chysemi a chatrcemi. Byla tu elektrika a tudiz hudba, byli tu turiste, a proto toalety a sprchy, byla tu ale take – a mozna predevsim – krasna plaz „huste posazena“ kokosovymi palmami, ktere se naklanely smerem k mori a vytvarely v prisernem dennim parnu prijemny chladek. Palmy a more zpusobily, ze jsem se velmi rychle zaklimatizovala, nasla sve kamarady z Hampi, Gokarny, ale i z Aurovillu, bez problemu jsem se zkamaradila s pocetnou muzskou indickou komunitou obyvajici „muj“ guest house Rendez-vous a dokonce jsem si tu vytvorila „klientelu“, kterou jsem hojne zasobila reiki. Na „oplatku“ jsem si uzivala thai masazi od jednoho Inda z Andamanskych ostrovu, od M. z Danska jsem dostavala drinky a moji anglicti kamaradi se mnou za „leceni“ procvicovali konverzaci. Zda se, ze „vymena“ podobneho druhu muze docela dobre fungovat. Po 3 dnech pobytu v Palolemu se ale zacal nebezpecne projevovat syndorom, ktery jsem pracovne nazvala „Gokarna“. Tzn. fajn lidi, fajn misto, podhodicka a nechut jet dale. Zacala jsem si taky znovu zvykat na „nocni bary“, na dobre jidlo, taiji na plazi, i na indicke turisty, kteri se jakoby nahodou fotili vzdy tam, kde jsem se zrovna opalovala. Rozhodla jsem se ale, ze nechci stravit zbytek pobytu na plazi [i kdyz jsem prave obdrzela informaci, ze moje letenka je s poplatkem platna rok a nemusim se tedy v cervnu vracet], a proto jsem jednoho dne brzy rano dala sbohem „poslednimu raji v Goa “ [obavam se, ze i toto misto rychle nabyva na turistickych obratkach a za par mesicu bude i tady plno hotylku a rad lehatek a slunecniku, jako ostatne vsude v Goa] a bez predchoziho varovani jsem se po anglicku vytratila. Indicti cisnici misto mne rano na baru nalezli jen zaplaceny ucet, kamaradi dopis na rozloucenou…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí