Bolavenská plošina v Laosu je provoněná kávou a objevená jen otrlými cestovateli

Bolavenská plošina v Laosu je provoněná kávou a objevená jen otrlými cestovateli

Laos, nejméně navštěvovaný stát jihovýchodní Asie, bohužel nenabízí ani moře s písečnými plážemi, ani prastaré buddhistické památky. Možná právě proto si ale zachoval svoji autenticitu i kouzlo.

Zatímco se sever turistům již dávno otevřel, na jih zabloudí jen ti, kteří mají více času nebo míří do Kambodži. A na Bolavenské plošině, která je sopečného původu a tudíž skýtá skvělé podmínky pro pěstování kávovníků, potkáte už jen ty nejotrlejší.

Za vodopády a kávou na dvou kolech

Jednoznačně nejlepší způsob, jak prozkoumat vodopády, kávové plantáže a další zajímavosti Bolevanské plošiny, je na motorce. Dvou set kilometrový okruh se dá zvládnout za dva dny. Chcete-li si však cestu náležitě vychutnat, zvolte dny alespoň tři.

Okruh začíná a končí ve městě Pakse, které je výchozím bodem pro toho, kdo míří na 4000 ostrovů zdobících Mekong na samém jihu země. V Pakse operuje nesčetně cestovních agentur a půjčoven motorek. Nejlepší reputaci má ale Miss Noy Motorbike, kam míříme i my. Jejich motorky jsou ve velmi dobrém stavu a navíc každý večer buď sama Miss Noy, nebo Francouz Mr Yves pořádá zdarma instruktáž, jak na okruh Bolavenskou plošinou.

Z Pakse startujeme rovně na východ časně ráno. Když se řekne rovně, tak to znamená rovně. Již 8 kilometrů za městem je totiž zrádný kruhový objezd, který nepozorného řidiče svede na jih a vy se tak dostanete do Kambodži. Nás kruháč naštěstí neoklamal a začínáme pozvolně stoupat. Cestu lemují kovářské vesničky a prodejci u stánků vedle nové mačety nabízejí i tradiční bambusové mističky na laoskou lepkavou rýži.

Nejširší nabídku průvodců a map Laosu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Cesta, kterou za vás rozhodne počasí

Na 21. kilometru od Pakse na vás čeká rozhodnutí, které nelze udělat dříve. Musíte si zvolit, zda okruh projedete po směru nebo v protisměru hodinových ručiček. Na rozcestí se zastavte, koukněte nahoru a zhodnoťte, co vidíte. Pokud vám nad hlavou svítí Slunce, pokračujte rovně. Pokud se ale honí mraky a vypadá to na déšť, raději zvolte cestu vlevo, po směru hodinových ručiček. A doufejte v to, že se počasí druhý den umoudří.

První zmínky o jeskyni Konglor se objevují již v 16.tém století, ale jako dopravní trasa začala být využívána až od roku 1995. Přečtěte si více o laoském putování v článku Dobrodružné putování podzemní řekou v jihoasijském Laosu.

My jsme pár bílých mráčků vyhodnotili jako malé riziko a pokračovali rovně. Odoláváme stánkům s ananasy, melouny a durianem, a míříme rovnou k prvnímu z téměř dvacítky vodopádů, které lze na sopečné plošině obdivovat. Tad Fan jsou ve skutečnosti vodopádí dvojčata padající z výšky dvou set metrů. Na celém okruhu jsou to vodopády asi nejhezčí. Nemáte-li hluboko do kapsy, můžete se kolem nich za 40 $ projet na celkem pěti ziplines. V ceně zážitku je i káva, kterou si vychutnáte zavěšeni nad propastí.

Jen kousíček od Tad Fan jsou hned tři další vodopády. Vyplatí se ale dopředu zjistit, kolik vody v nich je. Vyrazíte-li na tuhle jízdu v období sucha, možná žádný vodopád ani neuvidíte. Paradoxem je, že v období dešťů je naopak často nebezpečná cesta k nim. Z mokrých kamenných schodů se stává skluzavka. Ať už se ale rozhodnete navštívit kterýkoli z nich, vždy pamatujte na pravidlo číslo 1: „Nikdy neparkovat mimo placené parkoviště!“. Raději obětujte necelou dvacetikorunu hlídači, než byste se měli obtížně dostávat zpět do města, řešit krádež na policii a platit novou motorku. Přestože je Laos bezpečná země, co se týče přepadení a násilných činů, jeho obyvatelé jsou velmi chudí a o krádeže není nouze.

Zelené farmy, zelené zdraví

K odpočinku po dopoledni stráveném u vodopádů lákají malé kavárničky místních plantážníků. Některé z nich jsou situované přímo v plantáži, můžete se tak projít mezi kávovými keři. Jednu takovou kavárnu provozuje i CPC – Coffee Producers Cooperative. Sdružení téměř dvou tisíc malých pěstitelů kávy, kteří díky tomu mohou nabízet svou kávu na mezinárodní úrovni.

Po kávovém odpočinku a dalších deseti kilometrech přijíždíme do nejvyššího bodu Bolavenské plošiny, města Paksong. Paksong je křižovatkou k dalším vodopádům a zároveň se zde můžete rozhodnout si základní okruh prodloužit o další dva dny a 150 kilometrů lemovaných ještě více vodopády a plantážemi. Zabočíte-li ale vlevo, čeká vás 40 kilometrů nádherných výhledů s nejistým nebem na hlavou. Jste totiž na úseku, kam déšť zavítá téměř každý den.

Před tropickým lijákem se schováváme v továrně na hedvábí a čaj. Ta by se však dala nazvat spíš továrnou na hedvábí, čaj, spirulinu, sacha inchi, ibišek a pepř. V místě nemají žádného stálého průvodce, usměvavá obsluha stroje na louskání oříšku sacha inchi nám ale strčí do ruky průvodce papírového. Po šipkách tak procházíme farmou kolem spících housenek bource morušového. Kromě tradičních produktů nás ale zajímají ony superpotraviny, které se tady vyrábějí. Oříšky sacha inchi rostou v plodech ve tvaru hvězdy a jejich neuvěřitelnou schopností je to, že snižují hladinu cholesterolu, jsou prospěšné pro vaše srdce, mozek, kosti, oči a pleť. Zkrátka zázrak, který nabízejí ke koupi v malém obchůdku přímo na farmě. V bazéncích pod střechou se pak točí zelená substance zvaná spirulina, která připomíná žabinec. Obsahuje však vysoké procento proteinů, vitamínů a antioxidantů.

Kapitán Hook

Jen kousek dále po cestě se nachází malinká vesnička Kokphoungtai (nespleťte si s vedlejší Kokphoungneua), kde žijí lidé etnika Kalum. Mr. Hook, což v jazyce místních lidí znamená „kámen“, vám zajistí nezapomenutelnou prohlídku a výklad zdejších zvyků. Vesnice má svou stařešinu, šamana i léčitele. Nejstarší obyvatelé stále věří, že je země placatá, že jim fotografií ukradnete duši a že bílí lidé nepracují, mají totiž neomezený přísun peněz. Afroameričanku, která sem přijela s přítelem z Německa, považují za jeho otrokyni. Captain Hook, jak mu přezdívají turisté, nám plynulou angličtinou vypráví o tradicích, které vesničané stále dodržují. O obětování zvířat, o tom, že děti kouří bong – bambusovou vodní dýmku s domácím tabákem, už od 3 let, partnery svým dětem vybírají rodiče a dívky často již ve 13 letech rodí první dítě.

Hook nabízí i přespání ve svém domě, díky čemuž budete mít jedinečnou možnost seznámit se i s jeho početnou rodinou. Kromě domácí kávy či čaje, dostaneme k večeři typickou lepkavou rýži, kterou jíme rukama a přikusujeme k ní čerstvě nachytané, smažené cvrčky.

Pozor na bleskovou vodu

Po cestě dál se rozkládá malebné městečko Tad Lo, kde se nachází stejnojmenný vodopád. Město vzniklo především pro turisty, i tak je ale vedle malých hotýlků spousta místních domů a jejich zvířat. O buvoly válející se v bahně tady nouze rozhodně není.

Tad Soung, jen 10 kilometrů od města, je vodopád, ze kterého se naskýtá nekonečný výhled do okolí. Dojet se dá až nad něj, a přestože přes okraj skály voda sotva kape, zdání může klamat. Nikdy na vrcholu vodopádu nezůstávejte po 4 hodině odpoledne. Nahoře po proudu se totiž nachází nádrž, kterou několikrát týdně bez jakéhokoli řádu či varování odpouštějí. Bude-li v tomto okamžiku nad vodopádem, proud vás strhne několik desítek metrů dolů ze skály.

Ethnic neboli fake

Odsud už se nevyhnutelně začínáme vracet zpět do Pakse. Podél cesty potkáváme další odbočky na vodopády a kávové plantáže, kterým se v sopečném podloží velmi daří. Vyrůstají tu i obrovské stromy, jejichž kmeny mají v průměru několik metrů. Lidé z etnika Katu ručně vyrábějí a nabízejí barevné textilie. Po cestě jich potkáte spousty, pozor si však dejte na cokoli, co o sobě tvrdí, že je „ethnic village“. Babičky v tradičním oblečení se tu snaží prodat první poslední. O turismu a jak z něj těžit, se totiž dozvěděli i zde. Co se vydává za „ethnic“ je ve skutečnosti podvrh.

Píchlé kolo? Rutina

Pomalu tak míříme zpět do Pakse, ale před tím ještě měníme jedno píchlé kolo. Oprava defektu, který by nám kdekoli jinde mohl pořádně zavařit, je tady otázka několika minut. Opravny se nacházejí v každé vesnici, v každém druhém domě. Než tedy vyrazíte na některou odbočku k vodopádu, dobře si rozmyslete, jste-li ochotni v případě poruchy motorku tlačit i několik kilometrů zpět do vesnice.

Necítíte-li se na několikadenní výlet na motorce, v Pakse se jednoduše můžete připojit k organizovanému výletu, který vás na místa zavede. Samozřejmě se s tím zvýší náklady, ale kouzlo Bolavenské plošiny za to stojí.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí