Bangkokský chinatown – pravé srdce města

Vodní lokálka

Pokud nevíte, co je to lokálka, tak tentýž dopravní prostředek, který brňané nazývají šalinou, pražané zvou tramvají. Jenomže v Bangkoku, městě andělů, jak v překladu zní jeho název Krung Thep, městě protkaném kanály, jsem já coby rodilý Ostravan za „lokálku“, považoval čluny místní MHD. Doprava na nich je směšně levná, za cenu 15ti bathů za jednu cestu popojížděly po řece mezi jednotlivými piery, tedy zastávkami. Nebo chcete-li přístavišti. Pozor, pokud se do Bangkoku vydáte, nezaměňte si místní vodní dopravu s podobnými čluny určenými pro vyhlídkové plavby.

Upřímně řečeno, poznáte to snadno – v těch drahých turistických, se místní za ty ceny (cena i 100 bathů) nevozí. Přijde jim to stejně nesmyslné, jako kdyby Pražan měl do práce popojíždět pronajatou historickou tramvají. Ratchawong Pier je pro ty, kdož míří do Čínské čtvrti, výstupní stanicí.

Pak už je to coby kamenem dohodil. Nemáte to daleko například za krokodýly do chrámu Wat Chakkrawat. Nejde o nic světoborného, krokodýli jsou tady spíše turistickou atrakcí než vzácnými, vzorně opečovávanými mazlíčky. Architektonické prvky okolních stavem, stejně tak jako rysy tváří, místních Čínu rozhodně nezapřou.

Wat Pho

Ačkoli slovo „pho“ je mnohem známější z vietnamštiny, neboť se jím označuje proslulá polévka, v případě čínské čtvrti jde o wat, tedy svatostánek, v němž leží Buddha tak velký, že se nedá pořádně vyfotit. Buddha je sympaťák. Princátko původním jménem Siddhártha Gautama, hledalo osvícení v nouzi a odříkání, náhle přišlo na to, že když trpí hladem a chladem, tak to není ono. Ve Wat Pho známému též jako Wat Phra Chettuphon Wimon Mangkhlaram Ratchaworamahawihan je Buddha ležící, spící. A obrovský!

Měří 46 metrů (některé zdroje píší o 43 metrech) a je pokrytý zlatými lístky. Jelikož jde o jednu z TOP turistických atrakcí, domluvíte se anglicky a zacálujete vstupné. To se vám v malých watech v bočních uličkách nestane. Součástí celého náboženského komplexu je nejen centrum masáže, ale i první veřejná univerzita zaměřená na religiozní témata, vědu a literaturu. Zmínka o masáži je naprosto na místě, prý se právě tady zrodila tradiční thajská masáž. To ale neznamená, že by studenti nehráli na nádvoří fotbal, přičemž za branky slouží rozestavěné aktovky.

Wat Pho je jeden z nejrozsáhlejší a zároveň nejstarších náboženských komplexů ve městě. A dovolím si čínskou perličku: některé ze soch jsou původem z Číny a byly do Thajska dopraveny jako balastní náklad čínských lodí. Neméně zajímavý je Wat Traimit se zlatým Buddhou. Tři metry vysoká zlatá socha má vážit 5,5 tuny. Jakmile si tohle uvědomím, přestávám se divit návalu turistů.

Gurmánské nebe pro cestovatele

Přiznám se bez mučení, že jsem docela silný kofeinista a na návrat do Bangkoku po měsíčním pobytu v Barmě jsem se fakt těšil. Barmánci totiž absolutně nezvládají přípravu pořádného kafe. V Chinatownu ho naopak zvládají výborně, ale netuším jak. Silný mleté kávy protřepou s ledem (protřepat, nemíchat), zalijí zahuštěným slazeným mlékem (jasně, že mám na mysli Salko) a výsledek je fascinující. Bangkok je z hlediska gurmánského sám o sobě nebem, ale Chinatown je nebeské oddělení vyhrazené samotným bohům pouličních ochutnávek.

Nemusíte být vrcholný foodkritik, který hodnotí předkládanou pochutinou podle toho jak se snoubí jednotlivé kapky omáčky na talíři se šmouhou od špatně umytého nádobí. Stačí mít alespoň trochu vytříbený vkus a selský rozum. Máte-li k tomu zkušenosti sedláka, tím lépe. Zemědělské a ovocnářské produkty jsou totiž základní složkou. Zatímco nakrouhané stvoly banánovníků v barmské polévce nebyly nic moc, thajská polévka s kokosem byla naprosto dokonalá. Pro čtenáře s velkou fantazií jen připomínám, že výživné kokosové mléko tvořící důležitou součást polévky nemá s mlékem absolutně nic společného a odborně se nazývá tekutý endosperm.

Číňané jsou proslulí nejen svou kuchyní, ale i chutí sníst v podstatě cokoliv. Bezesporu je to výsledek historického vývoje a hladových zkušeností z doby, kdy se komunisté rozhodli pro kulturní revoluci. Praktické důsledky vidíte v Chinatownu prakticky na každém rohu v podobě prodavačů pochutin. Vozík pokrytý jemnou síťovinou skrývá nažloutlé plátky durianu a naopak neskrývá zápach. Ten v přírodě láká mouchy, tady má nezaměnitelný odér lákat zákazníky. Někoho „smrad“ durianu odpuzuje, ale já jsem správná cílová skupina. Jeho jemnou chuť umím ocenit a tak si bez zaváhání kousek koupím.

Zkusit se má vše

Čínský stařík je nákupem poněkud překvapený, neb běloši nejsou ani pravidelnými návštěvníky zapadlých uliček této části Bangkoku, a už vůbec se nehrnou do durianového nákupu. Kdo chce pečenou kachničku, opravdu silné polévky (doporučuji mírně pálivou s chilli), má tady fůru příležitostí. Nic vám nebrání ochutnat smažené červy nebo kachní embrya. Smaženého pejska jsem neviděl, Bóbika by bylo zřejmě možné ochutnat v některé z četných restaurací.

Na své si přijdou i milovníci moře. Co třeba sépii na špejli nebo grilované mušle na zeleném pepři či slávky dušené ve vlastní šťávě a vlastních ulitách? Prostě a jednoduše, jestli chcete ochutnat Thajsko, ochutnejte čínskou čtvrť! Číňané totiž umí dokonale začlenit prvky lokální kuchyně se svými zkušenostmi přivezené ze země za Velkou zdí.

Čínská čtvrť a nedaleké staré město rozhodně stojí za návštěvu. Bangkok je sice městem andělů a hříchu, ale stojí za to se na něj podívat blíž. Ať už máte povahu andělskou, nebo hříšnou.

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz