Jezuita, učitel a spisovatel, který sesbíral a ve vydaných svazcích popsal Čechy od přírodních poměrů až po genealogii české šlechty.
(* 3. 12. 1621 Hradec Králové, † 28./29. 11. 1688 Praha) – český jezuitský kněz, spisovatel, historik a geograf
Studijní léta
„Královéhradecký kraj, ze všech českých krajů nejrozsáhlejší, odvodil své pojmenování od předního města Hradce Králové. Představuje – jak se může pozorovatel snadno přesvědčit – svazek nebo kytici květů, s touto podobou jej můžeme srovnat. Na vrcholku kytice se rozkládají velké květy v čáře od Poděbrad až k pramenům Labe, snítky květů a samotná nejnižší část svazku představuje končinu od Bohdanče a Náchodu až k pramenům Moravy, jež v tomto kraji pramení. Můžeme jej tedy vhodně vypodobnit obrazem rozkvetlé kytice. Poněvadž města a význačnější část kraje je majetkem královen, vypadá to, jako by králové odevzdávali Královéhradecký kraj jako svazek květů do rukou královen…„
Jako kytici popsal svůj rodný kraj ve svých Miscellaneích jeden z nejvýraznějších jezuitů českého baroka, Bohuslav Balbín.
Syn pardubického purkrabího Lukáše Balbína záhy ztratil otce a byl vychováván u Oty z Oppersdorfu na zámku v Častolovicích. Pod vlivem silně věřící matky vstoupil v patnácti letech do jezuitského řádu. V letech 1639-42 vystudoval Balbín v Praze filozofii, pak tři roky vyučoval na jezuitských školách v Praze a Třeboni, znovu se vrátil na univerzitu, kde svá studia v roce 1650 završil doktorátem z teologie. Posléze byl vysvěcen na kněze. Nějakou dobu strávil na misiích, když obracel na pravou víru české nekatolíky. Od roku 1653 pak dlouhá léta přednášel na jezuitských gymnáziích v celých Čechách (Kladsko, Jičín, Praha, Brno, Jindřichův Hradec).
Úkol: sepsat dějiny české jezuitské provincie
V roce 1661 byl Balbín z nařízení představených donucen ukončit pedagogickou činnost; snad pro přílišné vlastenecké nadšení, snad pro nějaký mravnostní přestupek. Stal se historiografem české jezuitské provincie a dostal úkolem sepsat její dějiny. Nikdy je nedokončil, ale napsal celou řadu přípravných prací, z nichž nejvýznamnější je Epitome historica Rerum Bohemicarum seu Historia Boleslaviensis (Výtah z dějin českých aneb historie boleslavská, 1677), oslavující hlavně dějiny doby Karla IV. V rámci Epitome také provedl Balbín vůbec první edici Kristiánovy legendy. I v této době putoval po různých kolejích českých jezuitů, působil v Jičíně, Českém Krumlově, dvakrát v Klatovech (tamní působení považoval za vyhnanství), v Opavě a od roku 1676 v Praze, kde žil až do své smrti. Napsal celou řadu vynikajících prací, ať je to básnická skladba Včelí roj, množství epigramů, učebnice rétoriky (Otázky řečnické, 1677) nebo spisy o poutních místech Svaté Hoře u Příbrami, Vartě v Kladsku a Tuřanech u Brna. Běžnému čtenáři je asi nejznámější anonymně napsaná Obrana jazyka slovanského, zvláště českého, která zůstala v rukopise a tiskem byla vydána až F. M. Pelclem roku 1775.
Encyklopedie Čech
Rozsáhlé je i Balbínovo dílo geografické. Během svého dlouholetého působení po Čechách sbíral Balbín materiál pro Miscellanea historica Regni Bohemiae, encyklopedický spis, v němž chtěl podat celou vlastivědu Čech ve dvou částech po deseti knihách. Od roku 1679 každý rok vydával jednu knihu – za svého života vydal osm knih první dekády, další dvě knihy (9. a 10. díl první dekády) vydal v letech 1776-80 správce knihovny v pražském Klementinu K. R. Ungar. Ve vydaných svazcích Balbín popsal místopis Čech, přírodní a zeměpisné poměry, zvyky a jazyk, dějiny českých panovníků, arcibiskupů a biskupů, životopisy českých světců a genealogii české šlechty. Ungar pak vydal jeho dílo Bohemia docta (Učené Čechy), životopisy českých učenců. Balbín sesbíral obrovské množství materiálu a jeho dílo bylo později mnohokrát citováno a vysoko hodnoceno. Už předtím, k vydání Epitome (připravováno již 1659, vydáno 1677) navedl Balbín svého přítele Kristiána Vettera k nakreslení krásné alegorické mapy Čech v podobě stolisté růže. Tato mapa byla nově vytištěna na obalu nové edice Miscellaneí, kterou pod názvem Krásy a rozmanitosti země české vydaly v roce 1984 H. Businská a Z. Tichá.
Když Balbín v listopadu 1688 zemřel, napsal o něm neznámý jezuita: „Velebí se v Pánu zesnulý kněz T. J. Bohuslav Balbín, doktor krásných umění a filosofie, jako slovutný profesor umění, spisovatel, jenž vše, co sepsal, dovedně sepsal, vlasti naší jest Liviem, školám středním Quintilianem, české šlechtě Suetoniem, sobě pak Tacitem…„
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
