Redakce

Loď se mírně pohupuje, takže spíme jako mimina. Jak by ne, konečně spánek bez pozoru před místňáky, kanci, pavouky, medvědy a další havětí. Probouzím se až po desáté, zrovna je z okna vidět Korsika. Rychle do sprchy s teplou vodou, už bylo na čase. Jdeme se optat na tu slibovanou prohlídku strojovny. Chvilku tu vypadá nadějně. Pak ovšem zvoní telefon. Máme smůlu, teroristé prý nikdy nespí! V rozhlase hlásí, že se otvírá Self-service food. Jídla dobrá, ceny (na západní Evropu) normální.

Než se nám opět stanou živobytím tři duralové pruty, plachta, ranní zrní a batoh, rozhodli jsme zprvu trošku opepřit náš těžce zmítaný bankovní účet a hurá do práce. Neznám hloupější nápad než hledat práci na jižním ostrově Nového Zélandu koncem září.

Po návratu z Amazonie jsme strávili dva dny v Quitu a zařídili vše potřebné před odletem, jako byl např. nákup prášků na mořskou nemoc a doplacení ceny za letenku. A pak nastal konečně ten den, 9. listopad 2005, na který jsme se tak hrozně moc těšili.

Je mladý, výbušný, má ostrá ramena a jeden čudlík tam dole. Ta výbušnost jsou vulkány, ta ramena jsou jižní Alpy řvoucích čtyřicítek, ten čudlík si říká Stewart Island.

Kdo patří k vyznavačům bílých vrcholků a šikovných „létajících“ prkýnek, nechť se vydá na daleký sever do bílé krajiny. Sny máme přeci pro to, abychom si je plnili.

Před tisíci lety stávalo v dnešním severním Kyrgyzstánu jedno z hlavních měst říše Karachánovců. Nazývalo se Balasagün a leželo na jedné z větví Hedvábné stezky. Tato větev sem přicházela z Kazachstánu, odtud překračovala velehory v sedle Torugart a napojovala se na hlavní trasu v Kašgaru, na okraji pouště Taklamakan.

Australská tranzitní víza – udělují se zdarma, trvají 72 hodin, tak proč si do klokanova nehopnout, když je hop po cestě a zdarma?

Cestování je možnost, jak získat nový pohled na staré věci.

K té nejlepší podívané, jakou může člověk ve Střední Asii spatřit, patří bezesporu bazar Džajma v Oši, druhém největším městě Kyrgyzstánu a středisku kyrgyzské části Ferganské kotliny. Řadí se tak po bok úžasného turkmenského bazaru Tolkučka nebo bazaru v uzbeckém Margilanu. Však také jeho historie sahá snad 2000 let nazpět a pamatuje slávu Hedvábné stezky.