HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Starobylá věž Burana

Starobylá věž Burana

Před tisíci lety stávalo v dnešním severním Kyrgyzstánu jedno z hlavních měst říše Karachánovců. Nazývalo se Balasagün a leželo na jedné z větví Hedvábné stezky. Tato větev sem přicházela z Kazachstánu, odtud překračovala velehory v sedle Torugart a napojovala se na hlavní trasu v Kašgaru, na okraji pouště Taklamakan.

vez

I když jediné, co zbylo po městě Balasagün, je věž Burana, přesto se vyplatí toto místo navštívit, protože se zde nachází ještě sbírka velmi pozoruhodných náhrobních kamenů starých Turků.

Vysloužilým autobusem

Po cestě k jezeru Issyk-Köl se chceme zastavit u slavné věže Burana, která se nachází v Čujském údolí asi 90 km východně od Biškeku, poblíž města Tokmak. Z Biškeku tedy vyrážíme rozhrkaným trolejbusem na malý Východní terminál. Kromě nás sedí v trolejbuse jen samí důchodci, protože ti ho mají zadarmo. Ostatní lidé dávají přednost o něco dražším ale rychlejším maršrůtkám. My volíme trolejbus nikoliv kvůli penězům, ale protože nejezdí narvaný jako maršrůtky, v nichž bychom s batohama neměli šanci.

Z terminálu hned odjíždíme minibusem do Tokmaku. Povídá si s námi chlapec, který jede na svatbu bratrovi právě do vesnice poblíž věže. V Tokmaku si zpříjemňujeme čekání na vesnický autobus studeným pivem Baltika.

Konečně přijíždí stará oranžová obluda, která i přes svůj věk a technický stav stále vozí pasažéry. Určitě pamatuje ještě Lenina. Autobus je během chvíle přecpaný lidmi, dětmi a slepicemi. Stojíme zkrouceně namáčklí v uličce. Drobná paní poukazuje na velikost našich batohů, ostatní se do ní ale hned pouštějí, aby se uklidnila. Malý chlapeček s kšiltovkou, jak se rozhlíží, tak mi neustále řeže kšiltem záda. Tak mu ji otáčím kšiltem dozadu, k pobavení cestujících. Jsme docela rádi, když nám asi po půl hodině cesty chlapec ukazuje, že už máme vystoupit.

Krátká sláva

Věž Burana je dobře vidět už z dálky. Kdysi stávala v centru někdejšího Balasagün, jednoho z hlavních měst říše Karachánovců, které bylo vybudováno touto turkickou dynastií začátkem 10. století. Karachánovci zároveň se svou vládou přinesli do oblasti dnešního Kyrgyzstánu islám.

Během své poměrné krátké existence bylo město důležitým obchodním a kulturním centrem celé oblasti. Z významných osobností se zde narodil například Yusuf Balasaguni, slavný filozof 11. století. Krátké období slávy města Balasagün skončilo v roce 1218 po nájezdu Mongolů a v polovině 14. st. nakonec zaniklo úplně.

Archeologové zde objevili ruiny dvojitých hradeb, pevnosti, bazarů, mešit, lázní, obytných domů a kanálu zásobujícího město vodou z hor.

Věž Burana není obyčejná věž

Jméno Burana vzniklo pravděpodobně zkomolením arabského slova „monara“, což znamená minaret.

Původně to totiž býval minaret mešity, dokonce jedné z vůbec prvních na území dnešního Kyrgyzstánu. Byla postavena v 11. st., ale do dnešní doby se sama nezachovala. Samotný minaret také patří k vůbec nejstarším stavbám svého druhu ve Střední Asii.

Minaret má průměr na bázi 9 m a výšku 24 m. Původně dosahoval 46 m, ale vršek se kdysi zhroutil vinou zemětřesení. Další rány minaretu způsobovali také místní lidé, kteří jeho bázi používali jako zdroj cihel. Po rekonstrukci v 70. letech ho můžeme opět obdivovat v celé své kráse včetně cihlových mozaiek.

Vypráví se stará legenda, podle které předpověděla jistá věštkyně místnímu chánovi, že jeho právě narozená dcera zemře až ji bude osmnáct let. Aby svoji jedinou dceru ochránil, vystavěl tento minaret, v jehož bezpečí dívka žila a vyrostla tam v krásnou ženu. Dovnitř směl pouze její osobní sluha, který ji přinášel jídlo. Jednoho dne se však skrýval v přinesených hroznech jedovatý pavouk, který princeznu štípnul a ona ve svých osmnácti letech zemřela.

Staří Turci

U věže se v přízemním domečku nachází malé muzeum, kde jsou vystaveny keramické nádoby, staré čínské mince, fragmenty buddhistických maleb a další nálezy z místních vykopávek.

Ovšem venku na travnatém plácku stojí sbírka tzv. balbalů, což jsou náhrobní kameny kočovných turkických kmenů, kteří obývali Střední Asii v 6. – 10. století. Náhrobky mají tvar stylizovaných lidských postav. Některé nám sice připadají až legrační, ale patří mezi mistrovská díla své doby.

Kromě nich tu je vystaveno i několik náhrobků ze 17. st. s arabským písmem a kolekce mlýnských kamenů. Jednu z cestiček také lemují kameny s petroglyfy, které se vyskytují v Kyrgyzstánu na řadě míst. Zobrazují nejčastěji kozorožce či jeleny a pocházejí od ještě dávnější obyvatel zdejšího území. Konkrétně tyto malby se datují do 2. st. př. Kr.

Vyhlídka z věže

Lezeme na věž. Shora máme vynikající rozhled na úrodné Čujské údolí s pastvinami, poli, sady meruněk a roztroušenými vesnicemi, které jsou vždy prošpikované řadami topolů. To vše s pozadím nádherných hor.

Nahoru se drápe i chlapík se svojí těhotnou ženou. Pochvalujeme si společně rozhled, ale vidíme i projíždět poslední autobus zpátky do města. Mladý pár nás tam však rád sveze. Když s nimi odjíždíme, právě se k věži přijíždí fotit svatba – prý je tohle místo široko daleko nejoblíbenější. Možná za pár měsíců poleze dnešní nevěsta na věž také těhotná.

Praktické

Autobusy z Tokmaku jedou k věži v 7:00, 12:00 a 15:30 (40 min, 10 S), zpět v 8:30, 13:30 a 17:00. Otvírací doba 8 – 17 h, vstupné 20 S, výklad v ruštině za příplatek 40S. (10 S = 6 Kč, srpen 2006)

Zkušenosti čtenářů

Petr Klingr

na podzim tam začali stavět nějaké tribuny a střechy a obávám se, že dost ničí to nevykopané pod zemí. Hlavně to tedy vypadá dost divně. Příští rok má být nějaké výročí a asi tam budou nějaké oslavy. Uvidíme na jaře …

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí