Redakce

Při lenošení na Si Phan Donu jsme také museli naplánovat zbytek naší cesty. Laos nám sice zabral více času, než jsme očekávali, ale není toho třeba litovat, stálo to opravdu za to. Bohužel Kambodžu musíme omezit pouze na několik míst. S těžkým srdcem vynecháváme východní provincie Ratanakiri a Mondulkiri. Nicméně jet tam jen na jeden den by nemělo význam. Tak snad někdy příště až bude více času.

Kyrgyzskému národu se podařilo obdivuhodným způsobem uchovat si dodnes svoje staré národní tradice. Přes léto se mnoho rodin stěhuje do jurt na horské pastviny, kde se v panenské přírodě žijí tradičním způsobem života. Kyrgyzové jsou proslulí svojí pohostinností a poklidným způsobem života.

Kdysi v době francouzské Indočíny se Laosu říkalo „Země milionu slonů.“ Později během války ve Vietnamu zase „Země milionu bezejmenných.“ Dneska by se tomuto koutu světa mělo říkat „Země milionu usměvavých.“

Souostroví nazývané jako Si Phan Don (Čtyři tisíce ostrovů) leží na středním toku Mekongu, téměř u hranic s Kambodžou. Jestli jich jsou opravdu čtyři tisíce jsme nezjišťovali, nicméně jejich počet během roku kolísá, podle toho jak vysoká je hladina řeky.

V Pakse jsme velmi časně ráno, takže se nám podaří chytnout pěkný pokoj u pana Vonga. Mluví nejen plynně anglicky a francouzsky, ale také polsky. Prý od šedesátého prvního studoval deset let v Polsku a z té doby zná i Prahu. Při snídani rozkládáme trochu po polsky a plánujeme další výlety. Rádi bychom to zkusili po vlastní ose. Organizované výlety jsou na nás trochu drahé a trochu moc organizované. Guest house nabízí půjčování motorek za sedm dolarů na den. Do toho jdeme. Pan Vong vybírá ze svého motoparku dva pěkné modré kousky, které zdobí nápis Zong Shen. Výborně, vyzkoušíme čínskou výrobu. Naštěstí jsou stroje konstruované tak, aby to pochopili i Číňani. Je to poloautomat bez spojky s trochu pofidérním řazením.