Zpráva devátá – Konečně Kambodža

Zpráva devátá – Konečně Kambodža

Při lenošení na Si Phan Donu jsme také museli naplánovat zbytek naší cesty. Laos nám sice zabral více času, než jsme očekávali, ale není toho třeba litovat, stálo to opravdu za to. Bohužel Kambodžu musíme omezit pouze na několik míst. S těžkým srdcem vynecháváme východní provincie Ratanakiri a Mondulkiri. Nicméně jet tam jen na jeden den by nemělo význam. Tak snad někdy příště až bude více času.

Pozorovaci_clun

Naše další putování míří přes hraniční přechod Dom Kralor do Kambodži. Tento přechode opravdu asi není příliš vytížený. Vede k němu pouze prašná polno-lesní cesta. Zřejmě jsme dnes první návštěvníci. Přivítá nás celník v modrém tričku Umbro s velkým nápisem England. Zajímavá místní uniforma. Platíme jeden USD za jeho námahu s dvěma razítky do našich pasů. Procházíme další lesní cestou ke kambodžské celnici. Opakuje se situace z předcházejícího úřadu, pouze celníci už mají uniformy.

Řidiči sdílených taxi a člunů jsou smluvení na 50 USDza vozidlo nebo plavidlo. To je na náš rozpočet příliš, i když bychom se podělili se dvěma Holanďany. Mají na cenu stejný názor, takže nasazujeme vyčkávací taktiku. Už chceme kývnout na dvacet pět dolarů, když se stane věc nevídaná. Taxikáři se o nás začnou přetahovat a vzájemně si kazí cenu. Skončíme na patnácti dolarech za pět lidí na sedmdesátikilometrovou cestu. No to by už šlo.

Cesta ubíhá rychle, silnice je nově postavená a provoz minimální. Ve Stung Trengu přestupujeme opět do dalšího sdíleného taxi. V Kambodži je to naprosto běžný způsob dopravy. Míříme do Kratie, což je provinciální město na Mekongu. Lákadlem tohoto místa je výskyt sladkovodních irravadských delfínů. Stejné delfíny je teoreticky možné vidět i na Si Phan Donu, ale jejich počet je tak malý, že je to dost obtížné. Tak uvidíme, jestli budeme mít štěstí.

Vyrážíme v podvečer. Mekong je zde už přes kilometr široký a po obou stranách ho lemují typické písčité pláže. Když se dostaneme zhruba doprostřed řeky, vypíná náš kapitán motor a dál už jen vesluje. Jsme na řece téměř sami. Sedíme a bedlivě pozorujeme okolí člunu. A skutečně za chvíli dvě hřbetní ploutve proráží hladinu. Tak opravdu tu ještě žijí. Delfíni se vynořují každou chvíli na jiné straně od lodi. Zřejmě se jedná o více dvojic nebo trojic. Nejbližší jsou tak dvacet metrů od nás. Jsou jako duchové. Objeví se a zase zmizí. V kombinaci s podvečerním sluncem tvoří naprostou idylku, kterou by člověk mohl sledovat věčnost. Když již téměř odplouváme, mihne se ještě nad hladinou ploutev v západu slunce a my se vracíme klidnou řekou ve skvělé náladě zpět ke břehu.

Romantika_na_Mekongu

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí