Petr Šmelc

V Otavalu, v kopcích severního Ekvádoru, se každou sobotu na jednom z největších trhů jižní Ameriky roztáčí neúprosný byznys. Koupit se dá takřka vše od ponča po smaženou slepici. Když se k tomu měl první březnový víkend připojit i karneval, který nenechá žádné latinskoamerické město v klidu, nemohl jsem si to nechat ujít.

Život na indickém severu je závislý na přírodních cyklech času i drsných podmínkách. Místní lidé tomu už přivykli a jejich každodenní činnost souvisí s počasím i chybějícími silnicemi.

V srdci Kolumbie se na horském hřebeni Střední Kordiléry ve výšce okolo 2000 metrů nad mořem rozprostírá město Manizales. Z výšky přes 5000 metrů pak shlíží doutnající vulkán Nevado del Ruiz jak na jeho lesknoucí se nákupní centra, tak na slumy plné drog a násilí.

Pohoří Aravalli patří k nejstarším na světě. Celý masiv se táhne od jižního Dillí a státu Harijána, přes Rádžasthán, až po severní Gudžarát. Čas jako by se tady navždy zastavil.

Ranní a večerní modlitba, někdy jen v tichosti vlastního obydlí, někdy s knězem v chrámu. Nepočitatelné množství bohů, které snad ani nemůže znát jediný člověk. To je hinduismus. Přečtěte si, jak jej praktikují Indové.

Za upatlaným sklem čajovny sedí několik mužů. Zamyšleně hledí kamsi do neznáma a bafají z vodní dýmky. Po mešitě snad nejdůležitější místo rozjímání. Vstupujeme. Atmosféra uvnitř se okamžitě mění. Úsměvy provází servírování čaje a radost z pohostinnosti.

S těžkým životem sirotka v Nairobi bojuje malý Hezron, jehož rodiče umřeli na AIDS. Osudy všech sirotků jsou neskutečně tvrdé, a to i když se o něj s vypětím všech sil stará zbývající rodina a finančně jej podporují lidé z Evropy.

Pro mnohé je Kuba symbolem chudoby a smutného života v komunistickém režimu. Naše představy se ale často liší od reality. Možná je tomu tak i v případě života na Kubě.

Doutnající odpadky, žebráci a neustálé troubení. Rodiny hospodařící uprostřed skládek. Takový je první dojem z východní Indie. Západní Bengálsko, Bihár, Džárkhand. Touha po poznání nás zavedla do nejlidnatější a nejchudší části subkontinentu.

Sotva se vzdálím pár bloků od luxusní nábřežní čtvrti Chiaia, ocitám se v úzkých oprýskaných ulicích. Z balkónů na sebe hlasitě pořvávají sousedi, mezi domy naproti sobě jsou natažené šňůry s prádlem, přibylo odpadků. Paní jdoucí naproti mě upozorňuje, ať se otočím a dál raději nechodím. V Neapoli jde o běžnou situaci.