Jméno a příjmení
Aleš Kuželka
Na kolik se cítím
Stále stejně
Oblíbené země
Pokud bych si měl vybrat jednu zemi, tak asi Venezuelu. Nachází se tam fantastický ztracený svět stolových hor a vodopádů, zasahuje tam amazonská džungle a llanos, najdeme tam 5-ti tisícové Andy i krásné pláže a holky. Bohužel, od té doby, co to tam převzal Hugo, nikdy nevíte, kdy vás tam někdo přepadne (mě tam přepadli za měsíc 3x). Podobná je Kolumbie (bezpečnější ve městech, ale zase tam mají bojůvky v džungli). Z Asie mě zaujala nejvíce Indonésie svojí ostrovní rozlehlostí a rozmanitostí včetně plaveb lodí pod tropickou lunou mezi jednotlivými ostrovy. V Africe jsem si oblíbil zapadlé komunity uprostřed polopouští či pozorování zvířat.
Na kterých místech se mi hodně líbilo
Zajímavých míst je na světě spousta, avšak bohužel davy turistů v dnešní době kazí trochu dojem všech těch dostupnějších pozoruhodností. V následujícím popisu nejsou zahrnuty evropské země.
Ze starověkých staveb bych vyzdvihl Machu Pichu, Tikal, Palenque, Borobudur, Ciudad Perdida či egyptské stavby. Muzea v Mexico City, Bogotě či Káhiře, popisující život starověkých národů, také stojí za shlédnutí.
Z domorodých kmenů mě zaujaly návštěvy národů Yanonami, Mentawai či Mursi, žijících stále původním způsobem života.
Kypící noční život, atmosféru či zajímavou architekturu najdete v městech Rio de Janeiro, Buenos Aires, Hong Kong, Havana, Bangkok, Las Vegas či St. Petersburg.
Za nejúžasnější romantické pláže považuji El Cabo v Tayroně v Kolumbii, La Digue na Seychelách či pláže na Barbadosu.
Úchvatný je vodní svět Iguacu či Viktoriiných vodopádů, působivá jsou jezera Tititaca, Miscanti, Atitlán, Turkana, Maninjau, Toba, ledovec Perito Moreno či vulkán Bromo.
Z horských masívů uchvátí Torres de Paine, Cordillera Blanca, fantastický svět vulkánů podél chilsko-argentinské hranice, Gran Sabana se svými vodopády, národní parky v Utahu/Arizoně, Kavkaz, Altaj či Drakensberg.
Klid na duši vám dodá Kalahari, Atacama, Sahara, poušť na rozhraní Keňa/Etiopie či plavba felúcou na Nilu.
Zajímavé pozorování afrických zvířat nabízí například Okavango delta, tučňáky Patagonie, orangutány a leguány Sumatra, megakrokodýly Chamo jezero či Pantanal.
Zvláštní pocit zapomnění vám dají nevyzpytatelné pohraniční oblasti Kolumbie-Ekvádor, Mexiko-Guatemala či Brasilie-Guyana.
Zážitkem je proplout Amazonku v hamaku na lodi, projet vlakem transsibiřskou magistrálu, přespat na Velké čínské zdi, strávit pár nocí v buddhistických chrámech v Jiuhuashanu, potápět se v Karibiku, hledat dakaristy hluboko v dunách, slavit Silvestra u moře v Acapulcu či Rio de Janeiru, navštívit výrobnu tequily ve městě Tequila se všemi důsledky, projít se bývalými polními tábory Fidela v horách, proletět se nad Angel či Viktoriinými vodopády, plavit se na pneumatikách v džungli na Sumatře, sjíždět na kole z andských průsmyků, pozorovat noční oblohu v poušti, zajít do místní salsa či tango tančírny, zúčastnit se mexické, ukrajinské či indonéské svatby nebo karnevalu v Riu.
Toclaraju, Peru
Výhled ze Sairecaburu, Chile
Ciudad perdida, Kolumbie
Cesta, které si nejvíce vážím
Jako jednu z nejzajímavějších výprav považuji cestu k jezeru Turkana na severu Keni. Nikdo nám na tuto cestu odlehlou pouštní výpravu nechtěl půjčit auto a tak jsme sehnali pouze asi 30 let starý Range Rover, který tam zanechali Britové. S nadšením, pár mapami a GPS jsme vyrazili. Když jsme tam asi po týdnu dojeli, tak nám místní obyvatelé řekli, že jsme první auto, které k nim zavítalo po půl roce. Bohužel naše vozidlo začínalo mít už těch útrap dost a po několika dalších dnech se nám v etiopské poušti úplně rozpadlo.
Nejdelší cesta
Nejdelší cesta byla asi z Moskvy do Shanghaie. Ani nevím, zda to bylo díky kilometrům nebo díky spoustě známých Nastěnek (spolucestující kamarád se vydal na dalekou cestu hledat nevěstu J) a barů po cestě. Ono bez těch barů by to ani moc nešlo, přežít noci v ruských agonech v nejnižší cenové třídě by bez řádného posílení bylo dosti traumatické. Pikoškou na té cestě bylo, že vzhledem k tomu, že jsme na rusko-čínskou hranici přijeli až po vypršení ruského víza, tak nás nechtěli pohraničníci vypustit ze země ven (kupodivu ani úplatky nezabíraly) a chtěli nás poslat zpět 8000 km do Moskvy prodloužit si vízum.
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?
Hlavním důvodem je poznání něčeho nového. Ať už jde o způsob života, historii, kulturu, přírodní krásy či obyvatele. V poušti, v džungli či na horách se také cítím báječně, teda pokud jsem tam kratší dobu. Podobně mě láká tu a tam zakusit kočovný způsob života, kdy každý den jste někde jinde a stále se něco nového děje. Občas také potkáte docela prima lidi. Cesty do méně dostupných oblastí taktéž představují určitou výzvu spojenou s tím, zda to jedinec dokáže a překoná všechny překážky. Tyto cesty však také vyžadují značné plánování již před odjezdem.
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel
Kdysi jsem se nadchl Halliburtonem, ale dnes je už cestování trochu jiné a tak hledám spíše inspiraci různě po internetu.
Cestovatelské Curriculum Vitae
Začal jsem už jako student přechody karpatských hor a jakmile byla možnost, tak jsem rozšířil zájem i na vzdálené země. První cesta byla překřižování jihoamerického kontinentu z Limy do Rio de Janeira autobusem a vlakem. Zpátky do Evropy jsem letěl přes Moskvu a trvalo to 3 dny se starým dobrým IL62. Pak následovalo další putování po různých zemích na různých kontinentech. Většinou jezdím jednou do roka na cca měsíc, klasicky s baťohem na zádech. I když dneska už často tahám 2 baťohy, tak jsem si na jeden pořídil kolečka. Všeobecně preferuji pohybovat se v teplejším klimatu. Pokud je zapotřebí, najímám si místní průvodce. V posledních výpravách se snažím jako součást každé cesty zařadit i návštěvu odlehlejší oblasti v daném teritoriu, něco jako malou expedici.
Navštívené země
Výpravy do odlehlejších oblastí
Keňa/Samburu land-jezero Turkana/Loyangalani, poušť, auto
Etiopie/oblast řeky Omo/Jinka+kmeny Mursi+Hamar+Karo, poušť, auto
Indonésie/Siberut, jungle+kmen Mentawai, loď+člun+trek
Brasilie/San Pedro de Cachoiera-Amazonie, jungle+kmen Yanonami, letadlo+člun+trek
Venezuela/Santa Elena- Akopán/Chimanta tepui, savana, letadlo+trek
Chile/San Pedro de Atacama – vulkány na hranici Chile a Argentiny, poušť, auto
Rusko-Mongolsko-Kazachstán-Čína pomezí/Aktaš/Beljaši, náhorní plošina, auto+kůň
Botswana/East Kalahari, poušť, auto
Egypt/Baharyia oáza/Bílá Sahara, poušť, auto
Do kopce
Sairecabur 6000, Chile
Mt Elbrus 5650, Rusko
Tungurahua 5020, Ekvádor
Mt. Kenya/Nelion 5200 (obtížnost IV), Keňa
Toclaraju 6030, Peru, neslezeno
Tabin-Bogdon-Ola 4050, Altaj
Tolimán 3100, Guatemala
Iztaccihuatl 5200, Mexico
Mt. Sinai 2280, Egypt
Raftem
Chuya+Katuň, Rusko
Vlakem
Moskva-Nizhnij Novgorod – Kazaň – Perm – Novosibirsk – Bajkal – Čita – Zabajkalsk – Peking – Xian – Shanghai
Po řece
Iquitos – Manaus (Amazonka)
Singapore – Pekanbaru (Kampar river)
Asuán (Nil, feluca)
4WD
Johanesburg – Durban – Kalahari – Okawango – Viktoriny vodopády – Johanesburg
Nairobi – Samburu land – Turkana – Omo – Kenzo – (Addis Abbeba – Nairobi)
Antofagasta – San Pedro de Atacama- Lago Miscanti – vulkány – v patách Dakaru
v Atacamské poušti – Iquique – sedlo Sairecabur 5400m – Antofagasta
Bangkok- Kwai river jungle – Bangkok
New York – Denver – národní parky na západě USA (např. Bryce Canyon, Monument
Valley, Arches či Yellowstone) – Las Vegas – San Francisco – Los Angeles –
Tijuana – New Orleans – New York (2WD)
Koňmo
Plato Ukok-Altaj
Údolí králů-Egypt (osel)
Jeskyně
Ponorná jeskyně v oblasti San Gil/Columbia
Mammoth jeskyně, Kentucky USA
Treky klasické
Peru/Huaraz – Santa Cruz
Chile/Puerto Natales -Torres de Paine
Kolumbie/Santa Marta – Ciudad Perdida
Venezuela/Santa Elena – Roraima
Kenya/Nairobi – Mt. Kenya NP
Indonésie/Martapura -South Borneo jungle
Bulharsko – Pirin, Rila
Rumunsko – Fagaraš, Retezat, Rodna
Slovensko – Roháče, Malá Fatra
Cestovatelské sny a plány
Docela by mě lákalo vylézt na Cartenszovu pyramidu či přejít Muller range v Indonésii. Z pouští bych rád projel některou z australských či Namibii/Kalahari. Určitě bych chtěl strávit nějakou chvíli v Ankgor Watu a v nějakém buddhistickém klášteře. Sním také o dobrodružné výpravě někde na motorce. Kyrgystán či okolní země také zaujaly mou pozornost.
Lago Miscanti, Chile
Pojízdný obchod Mentawaiů
Acopán, Venezuela
Oblíbené historky z cest
Jednou v etiopské vyschlé poušti začalo stávkovat auto, prasknul chladič, rozbil se dobíječ baterie a ještě jsem píchnul. Navíc jsem měl hloupě sebou asi jenom půl litru vody, nejbližší osada asi 50km, jiné auto tam projede asi jednou za týden (byla to nějaká zkratka, kterou jsem vykoumal). Poodešel jsem pár kilometrů porozhlédnout se na nejbližší pahorek po záchraně, v dáli nikde nikdo, vrátil jsem se tak vyčerpán a dehydrován, že jsem vyrval ostřikovač a vypil vodu v něm, další na řadě byl chladič. Tehdy si člověk uvědomí význam vody. Začal jsem se připravoval na noční pochod zpět, doufal jsem, že po nocích bych to mohl za 2-3 dny dojít, ve dne bych se upekl. Naštěstí se v noci baterka vzpamatovala a auto nastartovalo (roztlačit jsem jej během dne zkoušel, ale auto se ani nepohnulo. Tak jsem bez světel s čadícím motorem jako lokomotiva uháněl pouští zpět, neboť jsem věděl, že motor každou chvíli uvařím a baterka klekne…
Psychickým šokem může být, když kousek od vás hluboko v Amazonii se proplazí jedovatý had, jehož jedno kousnutí by znamenalo obvykle váš konec. Jeden spolucestovatel takto uviděl za den 2 hady a docela to s ním otřáslo, ale zase jiná spolucestovatelka si jindy z podobného setkání nic nedělala. Svoji zranitelnost v přírodě si člověk také uvědomí na africkém safari tváří v tvář nějakému většímu zvířeti, neboť jediné v čem jako lidé jsme lepší, je trochu vyvinutá hlava, ve všem ostatním nás takřka veškerá ostatní zvířata snadno předčí. Slon mě sice nehonil, ale radu, že mu neutečeme a raději máme běhat kolem stromu, si pamatuji. Hroch se jednou rozjel k našim pramičkám, a v tu chvíli se z nás stali oxfordští veslaři…
Šáhnout si na dno sil vás přimějí výstupy nad 4500 m a boj s kyslíkem. Řeknete si, udělám 20 kroků a dojdu k támhletomu kameni. Pak dojde sotva do půlky vzdálenosti a dál to prostě nejde, máte pocit, že se vyčerpáním zhroutíte a proklínáte den, kdy vás napadlo tam lézt. Pak tam vylezete, zpátky doma to přehodnotíte a už se těšíte na další výstup…
Návštěva výrobny kokainu v kolumbijské džungli se také navždy vryje do paměti. Laboratorio, jak místní říkají, představuje venkovní altánek se zásoby listí koky a několika kanystry s jednoduchými chemikáliemi. Výroba je velmi jednoduchá, vezmete listí koky, přidáte 3-4 chemikálie a za 20 minut máte kokain v syrové formě. Ten se pak suší a vozí na finální rafinaci do městské laboratoře. V kolumbijské džungli působí 4 ozbrojené složky: armáda, narkomafie, pravicové bojůvky a levicová guerilla. Tyto skupiny spolu v jednotlivých oblastech spolupracují či bojují, dle potřeby. Každá taková výrobna je pod ochranou některé ze skupinek…
Zážitkem byl průchod jedné kolumbijské jeskyně, kde v půlce se vyskytl 10m zcela zatopený úsek, který se musel ve tmě podplavat, mé pocity jako takřka neplavce byly docela úděsné, ale vzpomněl jsem si na Poseidon a šel jsem do toho…
V Peru v horách mi můj průvodce zmizel v ledovcové trhlině, naštěstí byl navázaný a začal plavat s cepínem v padajícím sněhu až se zachytil a oba jsme se stabilizovali…dno trhliny nebylo absolutně vidět, byla by to jednosměrka…
Na Mt. Keni jsme s průvodcem nestihli slézt za světla a tak navrhl, že se budeme slaňovat po tmě. Ještě že jsem ho neposlechl, tak nakonec jsme přespali v 5000 m jen tak bez vybavení, byla to opravdu značně dlouhá noc, bylo tak -5C…
Plavba na ostrov Siberut přes noc velkou celodřevěnou praskající a skřípající lodí naloženou vším možným, která snad sloužila za dob pirátů před 300 lety, vás donutí zapřemýšlet, jaké asi musely být objevné plavby…
Při splavování Chuye na raftech nám v pětkových peřejích vypadl kormidelník z lodi, byl jediný zkušenější na celém člunu, tak to nám docela zatrnulo…teda poté, co jsme si toho všimli…
Na ultralightu nad Viktoriinýma vodopády, kdy poté, co motor začal škytat, mně místní pilot sdělil, že se mu stává, že motor vysazuje, tak prý to v nejhorším doplachtíme…let to byl ale jinak nádherný…
V Riu de Janeiru jsme ve 2 hodiny v noci vyrazili autem z Copacabany a teprve v 8 ráno se nám podařilo dostat do hotelu v centru vzdálenému asi 3 km. Jakousi mapu jsme sice měli, ale v místních jednosměrkách jsme jezdili v elipsách stále dokola. Když už jedete po stejném místě počtvrté, začnete propadat zoufalství. Jednou jsme se zaradovali, že jsme konečně v centru, ale pak jsme zjistili, že po špatném najetí na most jsme dojeli sice do centra, ale jiného přilehlého města…
V Peru mívali oblíbený trik, že vás policajt v civilu vyzve ukázat totožnost, pak vás vybídne, aby jste s ním v autě jeli na stanici a po cestě u vás najdou jakoby drogy a začnou vás vydírat. Naštěstí jsem tento trik znal, a když to na mě zkusili na ulici, spustil jsem takový křik, že jsem přilákal dav lidí a policajt se raději klidil…Nicméně párkrát mě na cestách okradli i přepadli, to už patří ke koloritu. Za groteskní jsem považoval okradení v Miami a na Copacabaně, kde, zatímco odpočívaje, se pobudům zalíbili mé již značně jeté boty a tak mi je sebrali. Mého kámoše dokonce taxikář v Mexiku unesl…
V Atacamě, hledaje vhodný bod na pozorování dakaristů, jsme se vyšplhali s autem od moře na pouštní plošinu asi po 3m široké nezpevněné cestě zaryté do 900 m srázu, propast celou cestu pár decimetrů od kol. Zpátky po té horské dráze dolů se mi vůbec nechtělo, byl jsem i tak vyklepaný z cesty nahoru, a tak jediná ústupová trasa byla proti směru jezdců závodu. Tak jsme počkali do večera (rozdávaje rady závodním motorkářům kam jet) a poté jsem vyslal vpřed moji spolujezdkyni pěšky na horizont, aby se podívala, zda už nic nejede. Najednou vidím, jak mává rukama jako mlýn, a už kolem mne těsně prolítlo závodní auto, sotva jsem stačil vycouvat. A za chvíli další. Tak jsme tam raději přespali do rána (poslední truck, shodou okolností Čech, tam jel asi v 22h a to měl před sebou ještě 600 km jízdy pouští). Příští večer ve zprávách jsme viděli naše auto natočené z vrtulníku coby jediné entusiastické diváky v daném místě…
Osobní poznámka
O dobrodruhy na cesty typu expedice do méně dostupných oblastí či dobrodružnou cestu na motorce je vždy nouze, a tudíž rád uvítám cestovatele s podobným zaměřením pro možnou společně naplánovanou cestu, či se případně rád připojím k nějaké zajímavé výpravě. Můj email modrajungle@yahoo
com.
Na koních po platu Ukok, Rusko
