Cestopisy a reportáže

Pusto, sucho, prašno, rovina. Mezitím občasné vrcholy s charakteristickým sopečným tvarem a také vesnice o pár domech, kde se žije stejně, jako před desítkami a možná i stovkami let. Tak vypadají části střední Anatolie. O to více překvapí, když uprostřed pustiny naleznete jezero…a ne jedno.

Do Turecka jsme se vydali v srpnu 2009. Dost lidí nás předem zrazovalo, že v tu dobu tam bývá příšerné horko, ale vůbec to nebylo tak hrozné. V Istanbulu bylo příjemných 25 – 27 stupňů, podobně i ve vnitrozemí. Hodně horko bylo potom u Středozemního moře, ale tam to zas díky koupání tolik nevadilo.

Stejne jako predesly den, jsme hned po promnuti oci naskocili na skutr. Prvni den jsme obdivovali vse nad zemi. Dnes jsme meli v planu prozkoumat podzemni atrakce. O slozitych mestech vytesanych do skal casto i nekolik pater do vnitra zeme, jsem cetla mnoho let zpatky. Hned od prvni chvile jsem si prala videt jedno z nich. Jen malo veci prekona mou kratkodobou pamet, ale kupodivu prani, projit podzemni mesto nekde v Turecku, tam zustalo po dlouha leta. A v tuto chvili cekalo na naplneni.

Vodopád se turecky řekne şelalesi (šelalesi).  Při pohledu do podrobné mapy Turecka však překvapivě zjistíte, že se zde název şelalesi vyskytuje celkem hojně. Turecko není zcela vyprahlou pustinou, jak si jej často mylně představujeme. Vždyť právě zde také pramení mnoho velkých řek – mimo jiné i legendární Eufrat a Tigrid.

Írán patří mezi státy, o kterých se v západních sdělovacích prostředcích nemluví zrovna lichotivě, ale každý, kdo má alespoň trochu zkušenost s cestováním do podobných zemí, mi dá jistě za pravdu, že zahraniční politika státu vůbec nemusí odrážet skutečnou situaci v daném národě.

Putování obytného auta s pohonem na ekonomicky i ekologicky šetrný rostlinný olej je podpořeno Expedičním fondem. Cílem „Eko cest“ se stalo poznávání různých zemí, kultur, lidí a snaha informovat o vlivech naší civilizace na životní prostředí.

1.den Už od začátku cesty jsme v tempu, které plynule navazuje na naše pracovní zatížení během několika posledních měsíců takže – hukot! Řečeno jednoduše, deník začínám psát až druhý den večer po našem příletu do Antalye.

Lepší jednou vidět, než tisíckrát slyšet, říkají Japonci. A mají naprostou pravdu. Média nám podsouvají obraz světa, který se často velmi liší od skutečnosti. Cestování tyto představy bortí. Jak tedy vypadá Turecko doopravdy?