Turecko je pro Čechy zcela logický cíl. Za dva a půl dne tam od nás na motocyklu v pohodě dojedete a pro poznání aspoň části země stačí i dva týdny dovolené. V Turecku vás čeká slovy maminky Forrest Gumpa velká bonboniéra. Ať rozbalíte kterýkoliv bonbón, vždy to bude skutečná pochoutka.
Je před šestou hodinou ranní a Ankara se pomalu probouzí do dalšího slunečného dne. Po bulváru Cumhuriyet se k budově starého nádraží postaveného ve stylu Art Deco trousí první cestující. Někteří se zásobují na cestu v občerstvovacím okénku, jiní trpělivě čekají ve stylovém nádražním bufetu a usrkávají ranní čaj.
Při své letní cestě po Turecku jsem se dostal mimo jiné i do města Aksaray, za kterým jsem chtěl přespat. Když se nachylovalo k večeru, vydal jsem se na kraj města, kde za ulicí plnou skladišť a obchodem s traktory začala taková ta nevlídná periferie, trochu louka, kde se pasou ovce a koně, trochu tvrdá hlína a tak trochu skládka.
Poklidný letní den v tureckých horách. Z počátku bezproblémový sestup z téměř čtyřtisícového vrcholu Kaçkar Dağı se však náhle změnil v boj o život německé turistky. Záchranná akce se nečekaně komplikovala, hodiny běžely a pomoc stále nikde…
Záchranná akce na vrcholu Kaçkar Dağı pokračuje. Německá turistka strávila ve výšce 3700 metrů neuvěřitelných 19 hodin, než se ji podařilo transportovat helikoptérou do nemocnice.
Kurdistán, to už neznamená krvavou občanskou válku v horách jihovýchodního Turecka s nemalými ztrátami jak na straně turecké armády, tak bojovníků kurdské strany pracujících (PKK). Už pár let platí příměří, vůdce PKK Abdullah Öcalan od roku 1999 sedí ve vězení na ostrově Imrali v Marmarském moři. Dlouhá léta ho tam jako jediného vězně hlídalo několik stovek vojáků. Oblasti jihovýchodního Turecka, kde se dříve bojovalo, zase hlídají tisíce vojáků a města pak policisté.
Jsi magor? Probuď se! Nikam nejedeš! Vždyť tě tam zabijí. A sám? No to už vůbec ne! Jen buď hezky doma, jako KAŽDÝ. Tohle asi většina cestovatelů dobře zná. Já se s tím však musel poprat poprvé. Zařadit se mezi cestovatele a dobrodruhy, vžít se do rolí tvrdohlavých, cílevědomých osob, kteří se nezaleknou žádné výzvy. Ale tím jsem se měl teprve stát.
Je listopad. Na sklo vypůjčeného auta bubnují dešťové kapky a za nimi se míhají špinavé ulice Ankary čekající na příchod zimy. Město v poněkud kopcovitém terénu má od roku 1923 status hlavního tureckého. Proč vlastně?