Cestopisy a reportáže

V době středověku trpělo evropské vzdělání pod „inkvizičními“ praktikami tehdejší církve. Kvůli boji proti tmářství a herezi bylo ztraceno, často spáleno na hranicích, velké množství antických i středověkých spisů. Mnohé se do Evropy po několika staletích vrátily skrze Blízký východ a Perskou říši. S nimi přišla i významná jména, které známe, a jenž se učíme ve školách. Někdy, vlastně dost často, ale netušíme, že jde i učence víry muslimské, jelikož jejich jména jsou latinizována.

Vítr se pomalu prohání mezi badgíry (důmyslné iránské klimatizační šachty) a ochlazuje domy, slunce žhne a lidé hledají úkryt v uličkách lemovaných do oranžova zbarvenými zdmi z hlíny. Na hlavním bulváru proudí davy lidí směrem k tržišti, mezi nimiž se tu a tam objeví nějaký ten turista, jenž si chce prohlédnout místní nádherně zdobené kupecké domy. Tak vypadá Kashan, město staré více jak devět tisíc let, ležící na okraji pouště Dašt-e Kavír.

Skalní města fantaskních tvarů, rozsáhlé systémy solných jeskyní, majestátní památky, ale i zajímavá směsice orientálních kultur. Prastaré tradice v kontrastu s volnomyšlenkářstvím a moderním uměním. To vše se mísí na malém prostoru íránských ostrovů Qeshm a Hormoz, kde se navzdory negativní mediální kampani budete cítit úplně bezpečně a místní lidé vás přijmou za své.

V posledních týdnech jsem měl několik setkání s Íránci i českými obchodníky, obě strany by rády navázaly na úspěšnou kulturní i obchodní minulost včetně spolupráce na větších projektech při modernizaci Íránu. Bohužel tomu brání proces s vízy a další technické a politické překážky, vše se ale zlepšuje, co dnes není, zítra může být… Pojďme se ale podívat do nedávné minulosti, kdy obě země spolu úzce spolupracovaly a z které pochází dodnes dobrý zvuk českých firem i náklonost k nám.

Přejít přes ulice Teheránu, hlavního města Íránu, nebývá lehké. Několika proudové silnice obklopující věž Azadi jsou pak přímo pastí pro chodce. Žádný přechod, auta frčí všude kolem a někdy to vypadá, jako by jezdila i v protisměru. Pro Evropana zvyklého na přesné a dodržované silniční předpisy je to noční můra hraničící s pokusem o sebevraždu. Existuje však způsob, jak na to.

Je před šestou hodinou ranní a Ankara se pomalu probouzí do dalšího slunečného dne. Po bulváru Cumhuriyet se k budově starého nádraží postaveného ve stylu Art Deco trousí první cestující. Někteří se zásobují na cestu v občerstvovacím okénku, jiní trpělivě čekají ve stylovém nádražním bufetu a usrkávají ranní čaj.

Mnoho lidí má Írán za zemi uzavřenou a s přísným náboženským režimem. Zvenčí se to tak může zdát, pronikne-li však člověk dovnitř, otevírá se mu svět skrytý pod pokličkou – režimu navzdory. Jednou z cest, jak se dostat mezi běžné Íránce a poznat jejich všední a opravdový život, je couchsurfing.

Není na světě příliš kontroverznějších zemí než Írán, který je západem démonizován. Ale pryč s politikou. Persie je místem, které si po několika minutách zamilujete. Není divu, že po odletu zpátky málem i nějaká ta kapka ukápla. I ten největší introvert si tu zde najde přátele. A co hlavně, budete se sem chtít určitě vrátit. Alespoň já chci.