Cestopisy a reportáže

Tisícové pohoří složené z obyčejné kuchynské soli? Existuje. Pohádkové úkazy solného krasu se vydala znovu zkoumat do jihozápadní části íránského pohoří Zagros a na ostrovy v Perském zálivu expedice NAMAK podpořená Expedičním Fondem.

Země Předního východu nejsou „profláknutou turistickou destinací“, kam by se hrnuly statisíce českých turistů. Ovšem i tady se najdou místa, která stojí za vidění. Zatímco historik si nenechá ujít starověkou Persepoli, vysokohorský turista vystoupá na nejvyšší asijskou sopku Damávand, tak přírodovědec vyhledá místo, kde ryby „běhají“ po stromech. Vítejte v íránských mangrovech!

Měsíc v Íránu, který jsme strávili spíc po parcích, lesících, za hromadou štěrku i na kruhovém objezdu, popřel všechny předsudky,  jež jsme si s sebou do země přivezli. Pojďte se s námi podívat, jací jsou vlastně běžní Íránci – jsou opravdu „všichni teroristi“?

Nejsme první ani poslední, kdo jede do Iránu na motorce. Styl, kterým se tam jezdí a vůbec celej provoz je ale opravdu hodně odlišnej od všeho, s čím se běžně na silnici potkáváme. Řekl jsem si, že by bylo docela dobrý napsat o tom pár slov, aby další, co tam pojedou, byli aspoň trochu připravený. Nechci samozřejmě nikoho okrádat o momenty překvapení, myslím, že i tak jich bude na každého čekat spousta.

Někdejší Persie nabízí kromě historických památek také mnoho přírodních krás. Patří k nim nejen úžasné pouštní scenérie a bizardní skalnatá pohoří, ale také, což mnohé možná překvapí, nádherné vodopády.

Je srpen 2006. Složili jsme stará kola do kartónových krabic, odjeli busem do Kyjeva a letadlem do Tbilisi. Chtěli bychom vyrazit přes Arménii směr Írán. Až nás budou bolet nohy, necháme někde kola a dostopujem do Istanbulu.

Írán patří mezi státy, o kterých se v západních sdělovacích prostředcích nemluví zrovna lichotivě, ale každý, kdo má alespoň trochu zkušenost s cestováním do podobných zemí, mi dá jistě za pravdu, že zahraniční politika státu vůbec nemusí odrážet skutečnou situaci v daném národě.

Cesta do púštneho Yazdu trvá približne 7 hodín autobusom zo Shirazu. Lietadlo letí len z Teheránu, takže som musela veriť, že nebudem patriť do ročnej štatistiky – 30 000 mŕtvych na nedobudovaných cestách. Stretla som sa s názorom, že pokiaľ by Irán v tomto momemte zavrel ropu a zemný plyn, tak nemajú nič – nemajú vybudovanú žiadnu infraštruktúru. Ale na druhej strane, keď niekde stavajú, tak im je jedno, či položia 5; 10 alebo 20 cm hrubú vrstvu asfaltu.